prevziaťŠťastný ten človek, čo nepozná koprivku. Už s ňou bojujem viac ako 4 roky a vždy som bola na tom, že ide o alergiu na slnko. No keď ma lekár vyviedol z omylu, že alergiu na slnko nemám, tak som pátrala, čo vyvoláva koprivku. Bola som na krvných testoch a kým sa dozviem výsledok, či je podmienená autoimunitným ochorením, na ktoré som sa kedysi liečila, alebo to bude solárna koprivka, či iná,  ostáva mi len liečiť príznaky. Naposledy mi už ani hydrocortison nezaberal, ani levanduľový olej, či kalciová masť, ale osvedčila sa mi Snehurka s mentholom, ktorá príjemne chladí a koprivku utlmuje. Chcela som si dať  autovakcínu krvi, ale alergológ ma odhovoril, vraj je to bolestivé.😦 Tak zvažujem urinoterapiu, ktorá je tiež autovakcínou a má veľmi dobré výsledky. 

Popis kopřivky

Kopřivka neboli urtica je velice časté onemocnění, které postihne alespoň jednou v životě 20–30% lidské populace. Podle definice je kopřivka onemocnění, charakterizované výsevem tzv. pupenů ( pomfů či urtik), které jsou zpravidla svědivé, a které se dokonale hojí ( lékaři označují tento stav jako hojení ad integrum). Kopřivkou nejčastěji trpí mladí dospělí jedinci.

Příčiny a mechanismus vzniku kopřivky

Ačkoliv samotnou kopřivku může vyvolat celá řada příčin, můžeme říci, že všechny tyto kopřivky jsou provázeny společným faktorem, a tím je degranulace žírných buněk.

Žírné buňky neboli mastocyty jsou speciální buňky, které nacházíme v celém těle, a kde jsou často umístěny v těsné blízkosti cév. Tyto buňky vyrábějí a skladují ve svých granulech celou řadu aktivních látek či působků, které se při degranulaci, tedy procesu uvolnění těchto látek ven z buňky, dostávají do těla a krve, a mohou tak specificky působit. Mastocyty jsou vysoce specializované buňky, které mají velice široký aparát látek, které syntetizují: např.: histamin, prostaglandin D, leukotrien C, leukotrien B, heparin, chondroitinsulfát E, interleukiny, které se značí IL : IL-3, IL-4, IL-5, IL-6, IL-8, IL-13, dále tumor nekrotizující faktor alfa atd.

Všechny tyto látky mají v těle své fyziologické funkce, které jsou rovněž velice četné, ale v krátkosti lze říci, že mastocyty se podílejí na vzniku a udržovaní zánětu. Zánět je v podstatě stereotypní a uniformní odpovědí organismu na nějakou škodlivinu, s cílem tuto škodlivinu eliminovat. Dále mastocyty mohou hrát roli v imunologických reakcích, ovlivňovat lokálně krevní oběh atd.

Skutečnost, že mastocyty jsou schopny lokálně ovlivňovat krevní oběh, je velice důležitá pro vysvětlení charakteristických změn na kůži. Řada látek, které jsou uvolňovány při degranulaci mastocytů, působí jako vazodilatátory cév ( rozšíření cév, do kterých tak proudí více krve).

To má za následek dvě věci, a to že se při kopřivce objeví nejprve zarudnutí kůže a následně charakteristické pomfy. Při vazodilataci cév dochází k tomu, že se lokálně zvýší množství krve, která do dané oblasti přitéká. Jednoduše řečeno, víc červené krve v oblasti způsobí začervenání kůže – lékaři hovoří o tzv. erytému.

Díky vazodilataci a také díky dalším působkům se zvýší další důležitý faktor – cévní permeabilita ( propustnost cévní stěny pro vodu a látky v ní obsažené). Tekutina se dostává do koria ( škára, druhá vrstva kůže pod pokožkou), kde nad sebe vytlačuje masy buňek, což dává vznik charakteristickým výsevům, které na své pokožce pacient vidí.

Nyní už víme, že projevy kopřivky jsou způsobené degranulací mastocytů. Důležité však je, co onu degranulaci způsobí. Obecně lze říci, že mechanismů je hned několik. Tyto mechanismy degranulace pak můžeme chápat jako základní příčiny vzniku kopřivky. Pro přehlednost se mechanismy degranulace mastocytů a tedy mechanismy vzniku kopřivky rozdělují na tři základní skupiny : imunologické, neimunologické a idiopatické.

Imunologické mechanismy

Těchto mechanismů je také několik typů, první z nich je možnost vzniku imunopatologické reakce typu I podle Gella a Coombse. V roce 1963 Gell a Coombs rozdělili vadné imunologické reakce do 4 skupin, a jedna z nich, tedy typ I, je prvním možným mechanizmem vzniku kopřivky.

Tato imunopatologická reakce předpokládá přítomnost nějakého alergenu ( tedy antigenu, látky často bílkovinné povahy, na kterou je tělo alergické- velice zjednodušeno). Na tento alergen se navážou protilátky typu E, které po vazbě na alergen jsou schopny díky změně své prostorové konformace, která je způsobena právě navázáním na alergen, se navázat na receptory na žírných buňkách a dát tak signál k degranulaci. Celé toto pojetí je jen velmi zjednodušené.

Z výše uvedeného vyplývá, že klíčovým faktorem k degranulaci (alespoň co se imunologických mechanizmů týče) je spojení protilátky typu E na receptor, který je na povrchu žírné buňky. Spojení protilátky s receptorem vyvolá signál, který se přenáší do buňky, kde vyvolá další signály, které vedou k degranulaci. Na tomto místě je vhodné opět připomenout, že k degranulaci dojde jen tehdy, je-li vytvořeno spojení alergen- protilátka-receptor.

Pro vysvětlení imunologických mechanizmů vzniku kopřivky je nutné celou věc ještě poněkud zkomplikovat tvrzením, že existují případy, kdy v těle vzniknou protilátky, které se navazují na receptory žírných buněk nebo vznikají protilátky, které jsou namířené proti protilátkám typu E. K těmto dvěma případům skutečně dochází. Tyto protilátky, které jsou namířené proti receptorům žírných buněk ( tedy buněk tělu vlastních) a proti protilátkám ( rovněž tělem vytvořených), mají nutně škodlivý charakter, protože nabourávají regulaci tělesných funkcí. Takovým protilátkám říkámeautoprotilátky ( ve smyslu namířených proti vlastnímu tělu). Navázání těchto protilátek může opět vést ke degranulaci.

Neimunologické mechanismy

Tyto mechanismy jsou rovněž velice pestré. Existují látky, které mohou přímo navodit degranulaci mastocytů : kodein, kontrastní látky. Dále však existuje celá řada látek, která může spustit degranulaci nepřímo, často díky neznámým mechanismům : jsou to některé konzervační látky, inhibitory angiotenzinkon­vertázy, nesteroidní antirevmatika atd.

Idiopatické mechanizmy

Tímto pojmem zastřešujeme celou řadu případů, kdy příčina vzniku degranulace a kopřivky není známa.

Příznaky a projevy kopřivky

Základem onemocnění je vznik pomfu. Pomfus je silně svědící, oteklé, ploché a dobře ohraničené ložisko. Pomfy vznikají velice rychle ( během několika minut) a rovněž rychle zanikají ( většinou do jednoho dne od jejich vzniku, což nevylučuje tvorbu pomfů nových). Pomfy se mohou velice lišit co se týče jejich velikosti. Mohou mít velikost, kterou oko jen těžko postřehne až po vznik mapovitých ploch ( to se označuje termínem urticaria gigantea či geographica).

Další odlišností může způsobit tlak na pomfy a dále produkce tekutiny, která může výše uvedený klinický vzhled změnit na formu puchýřnatou ( tvoří se puchýře, stav se označuje jako urticaria vesiculosa, urticaria bullosa). Obsah puchýřků může být čirý či zkalený krví ( pak ovšem hovoříme o urticaria hemorrhagica).

Nejvíce zřejmým symptomem pro pacienta je svědění, které bývá zpravidla velmi intenzivní. Svědění však vyvolává spíše tendenci k tření, nikoliv ke škrábání kůže. Proto exkoriace ( poškození kůže nehty při škrábání) není typickým příznakem. Svědění je nejintenzivnější při vzniku pupenů, mírnější je pak večer.

Tyto základní příznaky nemoci mohou být doprovázeny vzácnějšími příznaky: je to především možnost poškození sliznic, které se projeví obtížnějším dýcháním, chrapotem a průjmem. Dále můžou vznikat otoky a bolesti kloubů, pacient může mít teplotu, může cítit celkovou nevolnost apod.

Dermatologové rozdělují celou řadu typů kopřivek. Podle lokalizace, příčin vzniku apod.

Fyzikální urtikárie jsou vyvolány, jak už název napovídá, fyzikálními vlivy. Jsou poměrně časté a tvoří asi 20% všech kopřivek. Příkladem může být:

Cholinergní kopřivka

Je způsobena zvýšením tělesné teploty ( cestou fyzické námahy, pocením, přehřátím, stresem apod.) Cholinergní kopřivka se projevuje vnikem symetrických výsevů četných drobných pomfů. Tyto pomfy mohou navzájem splývat a vytvářet tak větší ložiska. U tohoto typu může vznikat otok, a pacient může mít zhoršené dýchaní ( to je ale vzácné). Nemocní jsou především dopívající a mladí dospělí. Na této kopřivce se podílí aktivace sympatického vegetativního nervstva, které inervuje žlázky v kůži.

Symptomatický dermografismus

Symptomatický dermografismus neboli urticaria factitia je kopřivka, která vzniká po tom, co na kůži tvrdým tupým předmětem píšeme. Tyto projevy vymizí do 15 minut.

Urticaria mechanica tarda

Tato vzniká asi za 2–6 hodin po působení tlaku kolmo na kůži, a projevuje se jako bolestivý otok, ke kterému se může přidat nevolnost ( nauzea), zvýšená teplota, bolesti svalů, kloubů.

Chladová kopřivka

Chladová kopřivka je vyvolána stykem kůže s chladným vzduchem či vodou. Na pokožce vznikají svědivé pupeny.

Solární kopřivka

Solární kopřivka vzniká po působení ultrafialového záření na odkrytou kůži, na které vyvolá výsev silně svědivých pupenů, které však vymizí do 20 minut.

Lokální tepelná kopřivka

Lokální tepelná kopřivka je velmi vzácná, opět vznikají pupeny po expozici kůže vyšším teplotám

Akvagenní kopřivka

Akvagenní kopřivka vzniká po styku s vodou, přičemž dráždivými faktory jsou pravděpodobně látky ve vodě rozpuštěné. Někdy akvagenní kopřivka provází různá onemocnění krve.

Kontaktní kopřivka

Kontaktní kopřivka je charakterizována vznikem na kůži při kontaktu s látkou, která má schopnost kopřivku vyvolat ( imunologickým či neimunologickým mechanismem- viz výše).

Diagnostikovat kopřivku lze většinou snadno z klinického nálezu, ovšem objasnit příčinu kopřivky je velmi nesnadným úkolem i pro zkušeného lékaře. V rámci diferenciální diagnostiky je třeba uvážit možnost urticaria- vasculitis syndromu.

Pomfy ( podobné jako u klasické kopřivky) vznikají na základě leukocytoklastické vaskulitidy postkapilárních venul ( vaskulitida je zánět malých cév, v tomto případě postkapilárních venul, tedy nejmenším možných žil, které navazují na kapiláry). Při zánětu dochází k rozpadu bílých krvinek (bílé krvinky při zánětu migrují do tkáně, kam jsou lákány pomocí chemických působků – tento je jev se označuje jako chemotaxe). Bílé krvinky se rozpadají, uvolňují se jejich produkty, které poškozují cévy, na jejichž ulpívá jaderný prach- leukocytoklazie.

Klinicky se projeví tento syndrom tím, že pomfy spíše bolí než svědí, a dále tím, že pomfy se na pokožce vyskytují déle než 24 hodin. V důsledku poškození cév dochází na kůži k tzv. purpurám – rozsáhlé plochy složené z tečkovitých krvácení do kůže.

Akutní kopřivka

U pacienta pozorujeme prakticky každodenní výsev pomfů, tato forma kopřivky se hojí do 6-ti týdnů.

Akutní přerušovaná kopřivka

Vznikají výsevy pomfů, které se střídavě vyskytují na pokožce a zůstávají zde déle než 6 týdnů

Chronická kopřivka

Tato kopřivka je definována jako onemocnění s urtikálními výsevy kontinuálními či recidivujícími alespoň 2× týdně po dobu delší než 6 týdnů. Tato kopřivka však může trvat i desítky let. U poloviny případů se nepodaří zjistit příčinu.

Léčba kopřivky

Jelikož přesná příčina vzniku kopřivky není známa, přistupuje se často k léčbě symptomů nemoci- tzv. symptomatická léčba. Nedílnou součástí symptomatické léčby je zavedení obecných opatření, které mají eliminovat případné rizikové či zhoršující faktory : omezit nadměrné teplo, stres, alkohol, těsné prádlo.

Dále je doporučeno u některých typů kopřivek aplikovat vlažné sprchy, nosit kvalitní oblečení, nahradit určité skupiny léků látkami, které kopřivku nezhoršují. U posledního opatření je třeba říci, že náhrada může proběhnout pouze tehdy, je-li výměna léků možná.

Lokální léčba je zaměřena především k potlačení svědění, které je pro pacienta nejhorší. Vhodná je aplikace roztoků a mastí s obsahem 1% mentolu. Velmi důležitý aspekt léčby je informovat pacienta o tom, že i přes složité vyšetřování a pátrání po příčině nemoci, je důvod jejího vzniku často nevysvětlen.

Celková léčba je směrována především na podávání antihistaminik ( kombinace antihistaminik sedativních a nesedativních). Dále je to podávání tricyklických antidepresiv ( amitriptylin, doxepin aj.) Aplikace kortikosteroidů se může uplatnit ke tlumení akutních výsevů. Při vzniku až anafylaktického šoku je život zachraňujícím výkonem aplikace adrenalinu.

Jak si mohu pomoci sám

Dodržování léčebných zásad a obecných doporučení.

Komplikace kopřivky

Rozvoj anafylaktického šoku, který je spojen mimo jiné s masivním otokem hrtanu, což braní v dýchání, a pacient se udusí.

Zdroj: http://nemoci.vitalion.cz

Podobné články:

Veľmi dobrý popis o žihľavke nájdete aj tu. Žihlavka -Urtikária