sacred_heart_by_katiahonour-d5c7wryVšetko má svoj hlbší význam a sú veci, do ktorých nevidíme, lebo boli nastavene vyššími časťami  nášho Ja. Rozmýšľala som, prečo niektorí ľudia na vyšších úrovniach popierajú duchovno, popierajú samých seba a sú silno riadený svojim egom, vôlou. Myslela som, že si dali hádam duchovnú dovolenku v tomto živote a sú zameraný viac na realitu.😀 Tvrdenie , že na Zemi je veľa inkarnovaných starších duší je pravdivé, ale nie všetci majú spracovanú rovnováhu medzi egom a dušou, kde ego je v prevahe. Je to však naša  cesta učenia, uvedomiť si svoju duševnú časť, viac vnímať seba a riadiť sa srdcom, svojim cítením.😉
Inkarnovaná duše a ego (tělo a mysl) mají často, ne-li většinou, rozdílnou úroveň. Úroveň duše je dána do značné míry jejím „stářím“ (počtem inkarnací na Zemi i jinde), úroveň ega je dána do značné míry geny převzatými od předků a morfogenetickými poli, ve kterých se lidská bytost převážně vyskytuje či vyskytovala.

V současné epoše se mnoho starších duší snaží inkarnovat na Zem a pro nedostatek jiných těl (eg) se inkarnují do „toho, co je k dispozici“. Vzhledem ke genetickým dispozicím a převládajícím morfogenetickým polím se vyskytuje pro tzv. vyšší duše relativně málo vhodných těl, a tak mnoha duším nezbývá nic jiného, než se inkarnovat do těl, která jsou pro ně vibračně ne zcela přiměřená, takže vzniká určitá disharmonie.

Teoreticky mohou nastat tři případy. Duše a tělo jsou přibližně na stejné úrovni, duše je na vyšší úrovni než tělo nebo je duše na nižší úrovni než tělo. Případ přirozené vyrovnanosti těla a duše bude asi spíše výjimečný a nejčastější bude i z výše uvedeného důvodu případ, kdy duše je na vyšší úrovni.

Jen pro jistotu upozorňuji, že se jako téměř vždy jedná o nutnou míru zjednodušení a z vyšších úrovní poznání se disharmonie nemusí jako disharmonie jevit.

V případě, kdy je duše na vyšší úrovni než tělo, je disharmonie mezi tělem a duší většinou víceméně závažnou komplikací pro komplexní lidskou bytost. Míra závažnosti problému pro konkrétní lidskou bytost je dána kromě míry rozdílnosti úrovní duše a ega také tím, zda si lidská bytost uvědomuje tuto disharmonii. Pokud si ji uvědomuje, může volit nástroje k tomu, aby tuto disharmonii zpracovávala a zvládala mimo jiné i v rámci úsloví, že svoboda je poznaná nutnost. Je možné pracovat na šlechtění ega, případně i na optimalizaci výběru genů z genetického materiálu předků a zároveň si být vědomi jistých hranic (které jsou však spíše za mimořádných okolností překročitelné) omezujících lidskou bytost v dané inkarnaci.

Bez jakýchkoliv hodnověrných důkazů si myslím, že většina lidských bytostí „trpících“ touto disharmonií si jí není vědoma a vzhledem k tomu se tito lidé dostávají do problémů působených jejich vnitřními rozpory. Tito lidé pak často působí na ostatní rozdílně dle toho, zda jsou schopni se v daný okamžik napojit spíše na ego nebo spíše na duši. Z tohoto rozdílného napojení pak logicky vyplývají rozdílná hodnocení konkrétní lidské bytosti. Nemusí se v konkrétním případě jednat jen o rozdílnou schopnost vnímání, ale může se jednat i o variantu hodnocení různých činů jedné konkrétní lidské bytosti. Motivy různých činů jedné bytosti mohou být rozdílné právě podle toho, která z těchto dvou relativně autonomních entit jedné lidské bytosti v daném okamžiku jednání ovlivňuje.

Trochu mimo téma článku – existují rovněž bytosti, u kterých si lidé najdou, co chtějí a různá hodnocení jedné bytosti se od sebe i velmi odlišují. Tato rozdílnost hodnocení se nepohybuje jen ve spektru dobro – zlo, ale ve více rovinách a není dána pouze nebo vůbec disharmonií duše a ega.

Varianta, která je v případě uvedené disharmonie nejvíce viditelná pro ostatní je ta, když u takovéhoto jedince nedochází ke vzájemné korekci duše a ega, ale hegemonem při vlivu na konkrétní jednání se stává vždy pouze jedna složka.

Daný jedinec pak může střídat okamžiky, kdy je jeho jednání ovládáno (v hraničních případech) nepodmíněnou láskou s okamžiky, kdy jeho jednání je zcela ovládáno egem, což nutně neznamená, že jedná egoisticky, ale motivace jeho jednání je ve vleku převzatých genů a morfogenetických polí. Toto „egoistické“ jednání se může jevit ostatním jako zcela nepochopitelné v protikladu s jednáním „řízeném“ duší toho samého jedince. Čím vyšší je rozdíl mezi úrovní ega a duše, tím větší jsou i výkyvy v chování daného jedince.

Rychlost změn a velikost amplitudy (výkyvu) pak ovlivňuje schopnost a možnost soužití s ostatními (nejen lidskými) bytostmi. Například Bohyně inkarnovaná do ega bojovníka prosazujícího rezolutně svoji vůli je velmi silná kombinace, ale je jen jedna z mnoha.

Disharmonie se může projevovat v různých formách, nejen v protikladnosti bezpodmínečné lásky a egoismu. V případě, že je duše na vyšší úrovni než ego, je častým případem situace, kdy lidská bytost se podceňuje, protože si není vědoma své skutečné podstaty a „hodnoty“. Pokud je situace obrácená, dochází naopak často k vlastnímu přeceňování. Otázka sebepoznání a sebehodnocení hraje velkou roli v životě lidských bytostí, což se týká i větších společenských celků jako jsou například národy či státy.

Úroveň ega je do určité míry ovlivněna i poslední předchozí inkarnací, protože je nepravděpodobné, že mezi dvěma časově sousedícími (v rámci modelu lineárně běžícího času) inkarnacemi dochází k převratnému vývoji a ega v těchto sousedících inkarnací mají mnoho společných znaků, i když životní role mohou být v těchto dvou „sousedních“ inkarnacích i zcela odlišné.

Pro disharmonické bytosti, u nichž dochází k rychlému střídání vlivu ega a vlivu duše s velkými výkyvy (amplitudami), není jednoduché najít si vhodného partnera. Pravděpodobně kromě totálního flegmatika je vhodný podobně disharmonický partner, který je schopen se obdobně rychle ve svém jednání přeorientovávat z duše na ego či obráceně.

Soudím, že v současné době se u nás vyskytuje poměrně dost takových bytostí, a tak je určitě zajímavé hledat pro tyto bytosti vhodné řešení pro zmírnění této disharmonie a jejích následků.

Pravděpodobně vůbec nejdůležitějším prvním krokem pro tyto bytosti je uvědomění si svého stavu. Samozřejmě prvotní je vědomí toho, že lidská bytost se skládá z duše (vědomí) a ega (mysli a těla). Pokud už bytost chápe tuto zdánlivou dualitu duše a ega, může při dostatečně pečlivé a „odvážné“ introspekci (zkoumání vlastního vědomí) dojít k poznání disharmonie vlastní duše a ega. Toto poznání (přiznání si) vlastního stavu je jako téměř vždy základem při hledání nějakého řešení. Z vlastního disharmonického stavu pochopitelně plynou často i problémy v běžném životě, které se však často jeví, jako by byly působeny nedostatky (disharmonií) druhých lidí. Přiznání si vlastní disharmonie a vzhledem k tomu i přitahování si disharmonických lidí a situací do vlastního života je nutným předpokladem pro možnost hledání řešení majících naději na úspěch.

Dalším krokem je koncentrace na své jednotlivé kroky včetně rozpoznávání, čím v daném okamžiku bylo vlastní jednání převládajícím způsobem ovlivňováno. Po zvládnutí tohoto kroku je možno přistoupit ke kultivaci ega z pohledu duše, včetně částečného omezování vlivu na jednání. Abychom mohli přistoupit ke kultivaci ega, je důležité se cíleně věnovat prozkoumání vlastního ega a zejména jeho temných stránek, což není vždy příjemná práce, ale je skutečně potřebná. Tento průzkum a zpracování vlastních temných stránek pak výrazně omezuje situace, kdy v nejméně vhodném okamžiku na nás vyskočí takový kostlivec ze skříně, že se pak divíme, jakého jednání a uvažování jsme v daný okamžik schopni. Jen když jsme si vědomi svých temných stránek, jsme schopni s nimi žít tak, abychom co nejméně ubližovali sobě a ostatním bytostem.

Na druhé straně je rovněž důležité znát i světlé a silné stránky ega bez falešné skromnosti, abychom je dokázali využít k lepšímu plnění životních úkolů a cílů a plnému využití svého potenciálu.

Dle mého názoru však není vhodné zcela omezovat vliv ega, protože by to mohlo vést k popření smyslu a účelu konkrétní inkarnace do konkrétního ega. Důležitým faktorem je to, jak dalece konkrétní lidské bytosti vlastní disharmonie a její účinky na její život nevyhovují zejména s ohledem na spolužití s dalšími bytostmi. Je známo, že mnoho věhlasných guruů si zachovávalo podivné lidsky přízemní libůstky.

Zdá se mi pravděpodobné, že současná situace na Zemi, kdy dochází ke zcela zřetelné polarizaci (což nutně zanechává následky na morfogenetických polích a na vibračním stavu duší), má vliv na zvyšující se disharmoničnost některých lidských bytostí. Tím více je důležité si být této možnosti u sebe či druhých vědom a začít s tím pracovat.

Znalost disharmonie a její formy u druhých lidí nám umožňuje lépe chápat jejich jednání, jeho příčiny a motivy.

Nacházíme se v době, kdy by bylo nanejvýše příhodné, aby se duše vyšších úrovní probudily a převzaly otěže řízení na Zemi do svých rukou podstatně více, než tomu bylo doposud. Prvním předpokladem k tomu je pochopení na hluboké vnitřní úrovni (vhledem či vnorem), kdo každý z nás svou podstatou je.

Miroslav Zelenka
www.miroslav-zelenka.cz