imagesKaždý z nás byl nejméně jednou v životě zamilován, přinej­menším v mládí. A jak jsem už řekl, stačí pouhá vzpomínka na tuto starou lidskou lásku, stačí ji přenést do našeho nitra – a je to zde.

Že člověk své nitro nezná? Že o něm nic neví?

Nemusí je vůbec znát, stačí, když uvolní veškeré fyzické i mentální napětí a zaměří svou živou pozornost do nejzazší úrovně mysli v sobě, do vědomí pravdy, dobra, svobody a lásky a v tomto vědomí pak vědomě, odevzdaně, ale (pozor!) na­prosto bděle, bez pohnutí setrvá. Čím víc při tom bude jeho lásky nebo čím silnější bude vzpomínka na ni, tím déle žák tento stav udrží, a čím déle ho udrží, tím bude jeho lásky přibývat. Neboť každá takto do­sažená úroveň sama sebe automaticky pro­hlubuje. A s jejím prohloubením se prohlu­buje i sama láska k Bohu. A to zase vyvolá okamžitou odezvu. Je to přesně tak, jako kdyby se sama láska napájela v božském zdroji lásky.

Budete-li se neustále vnitřně usmívat na Boha ve vašem duchovním srdci, buďte ujištěni, že za velmi krátkou dobu poznáte, že i Bůh se na vás neustále usmívá. To vás bude posilovat vnitřně i zevně a poskytne vám to mimo jiné i absolutní bezpečnost a ochranu.

A ještě něco, milujete-li kohokoli nebo cokoli na světě, můžete v kterémkoli oka­mžiku života přenést tuto lásku z člověka nebo věci přímo na Boha. Přesněji: na vaši představu Boha. Člověku tím nic neubude, spíš naopak. Pocit lásky se vnitřním nasmě­rováním ze světa do nitra, do transcendentálna, prohloubí a z nitra se pak dále posílen a umocněn samočinně vrátí opět do světa.

Nejúžasnějším důsledkem lásky k Bohu je skutečnost, že láskou k Bohu vzrůstá i láska k lidem. Lidé vás budou mít více rádi a ani nebudou vědět proč. Poznáte z vlastní zkušenosti, že je to zákon vesmírné lásky, který ještě nikdy nezklamal.

Láska však znamená i úplnou oddanost a odevzdanost. Přenechání osudu člověka vyšší síle. Není třeba se zříkat vnějších věcí, je třeba na nich nelpět. Vymazávat ego ne-lpěním. A to jde nejlépe a nejrychleji právě láskou.

Láska je nevyčerpatelná právě tak jako Pravda sama. Její pramen je božský, neko­nečný a nepomíjivý. Ať milujete člověka či Boha, tryská z vašeho duchovního srdce znovu a znovu a zaplavuje vás svou sladkos­tí, milostí, životností, silou a blahem tak dlouho, dokud ve vás žije poslední paprsek života. Láskou k Bohu se otevírají všechny průduchy k němu – mnohem mocněji a přirozeněji než jakýmkoli intelektuálním pochopením.

Milujte člověka, a vaše láska bude dřív nebo později opětována. Milujte Boha, a Bůh vás přímo zaplaví láskou, vodopády lásky, někdy až neúměrně závratnými vlna­mi štěstí, míru a spokojenosti.

Dostaví-li se k vám znenadání pocit hlu­boké náklonnosti, lásky nebo opravdového hlubokého přátelství ke komukoli, nikdy si ho nenechávejte jen pro sebe. Znamená to, že jste byli vyšší silou vybráni za nástroj a posla lásky. Proto ji rozdávejte lidem, roz­dávejte ji i zvířatům a věcem, a Bůh vás za­hrne láskou. Dávejte pořád víc a víc – čím víc ji rozdáte, tím větší bude váš příjem. Božský zdroj lásky je doopravdy nekonečný a doopravdy nevyčerpatelný. A tryská věč­ně, dokud jej v sobě sami záměrně nebo omylem nezastavíte.

Metafyzika cesty lásky je prostá. Když všechno, co máte a co jste, odevzdáte lásce k Bohu, lidem nebo i zvířatům, síla ega po­stupně slábne, až ego nakonec zmizí. A když zmizí ego a jeho síla, objeví se identita mysli s absolutním a nekonečným jástvím. A to je – na rozdíl od egoismu – naše pravé já-ství, bytí.

Eduard Tomáš Baktijoga