1391273683e6yt1Největším důvodem proč se nerozcházíme, je to, že nechceme být sami. Samota je jedním z nejčastějších důvodů. Nikdo nechce být sám. Každý z nás potřebuje lásku. A když jsme sami, lásky se nám nedostává.
Přestože mně někdo nadává a nerozumíme si, v každém i špatném vztahu existují hezké chvilky, ve kterých máme pocit, že ten druhý nás miluje. A to je hlavní důvod, proč s ním, případně s ní, zůstáváme. Pro těch pár chvilek lásky jsme ochotni snášet hodně. Někdy je překvapivé, jak málo lásky nám stačí a co všechno jsme schopni kvůli ní vydržet, případně přetrpět.

Naše představa lásky je krásný vztah, ve kterém si dva lidé rozumí. Ale skutečná realita mnohdy vypadá jinak. K některým vztahům patří nadávky, ponižování a hádky.

O co vlastně jde a proč k tomu dochází?

Protože jeden z těch dvou, možná oba, trpí nedostatkem lásky. A mnoho z nás vůbec neví co s tím.Samoty se obáváme, protože nás nikdo nenaučil dostatečné lásce, sebelásce. Celý život se snažíme získat něčí lásku. Nejprve lásku rodičů. Co všechno už malé děti dělají, jen aby se jejich rodiče usmáli a byli šťastní. Potom se snažíme získat lásku a pozornost ostatních dětí. Ve školce se učíme soutěžit a získat pozornost učitelů. Ten kdo je šikovnější, rychlejší, prostě „lepší“ si zaslouží pochvalu. Ostatní ne, protože jsou pomalejší. A tak pokračujeme dál a dál. Snažíme se zavděčit učitelům ve škole, spolužákům, později šéfům v práci. Stále hrajeme nějakou hru na hodné holky a prima kluky. A kdo je trošku jiný a tuto hru nechce hrát, ten je určený k převýchově. Dáme mu nálepku problémový a podle toho s ním zacházíme.

O co však většinou jde – zase jen o pozornost a lásku. A tak je to pořád. I ve vztazích. Máme potřebu dělat něco a tím se někomu zavděčit. A když nemáme dostatek pozornosti toho druhého, tak můžeme zkusit něco z toho, co jsme se naučili.

Například vyzkoušet soutěžení. Kdo je z partnerů lepší rodič, případně kdo toho zvládne doma víc. Soutěžení je to, čeho je naše školství opravdu dostatek. Co však v osnovách chybí, je umění komunikace, umění žít v harmonických vztazích.

Jaký by byl náš život, kdybychom se ve škole naučili milovat jeden druhého bez výhrad?

Přijímat všechny ve své jedinečnosti, autentičnosti a kráse? Co by se stalo, kdyby nás to někdo naučil? Kdybychom věděli, že je důležité milovat sebe samou? Že je důležité žít život i pro sebe s ohledem na své potřeby? Zcela zásadně by se nám změnil život. Byl by prostě jiný. Kdybychom se místo soutěžení učili pomoci, pochopení, porozumění k druhým? Jaké by byly naše životy? Největším lékem na strach ze samoty je sebeláska.

Cvičení:
Zamysli se nad svými přáteli. Je někdo, kdo Ti může být oporou při rozchodu? Komu můžeš zavolat a vyplakat se? Ideální je mít aspoň jednu kamarádku, případně kamaráda, ke kterým máš důvěru.

Dagmar Kožinová – Jak udělat konečné rozhodnutí