hyacinth__spring_in_february___by_mechtaniya-d3926f1Většina lidí si myslí, že když něco „mají“ (víc peněz, času, lásky – čehokoli), že konečně mohou něco „dělat“ (psát knihu, věnovat se něčemu zajímavému, jet na dovolenou, koupit si dům, navázat nový vztah), což jim zase umožní něčím „být“ (být spokojeným, klidným nebo zamilovaným člověkem).

Ve skutečnosti však převracejí přirozené pořadí. Ve vesmíru, tak jak skutečně existuje (na rozdíl od toho, jak si myslíte, že existuje), „vlastnění“ není předpokladem „bytí“. Ve skutečnosti je to právě naopak.

Nejdřív „jsi“ to, čemu se říká „šťastný“ (nebo „vědoucí“ nebo „moudrý“ nebo „soucitný“ nebo cokoli jiného), a teprve pak začneš všechno „dělat“ z této roviny bytí – a brzy zjistíš, že to, co děláš, ti přináší to, co jsi vždycky chtěl „mít“.Chceš-li uvést tento tvůrčí proces do pohybu (neboť to je tvůrčí proces), musíš se rozhodnout, co chceš „mít“, zeptat se sám sebe, co si myslíš, že bys „byl“, kdybys to „měl“, a pak se musíš snažit tím „být“.

Tímto způsobem obrátíš obvyklé pořadí – ve skutečnosti je napravíš – a začneš spolupracovat s nesmírnou tvůrčí silou vesmíru, místo abys jí odporoval. Tento princip lze definovat takto:V životě nemusíš dělat nic.Všechno záleží na tom, co jsi.Tohle je jedna ze tří myšlenek, ke kterým se vrátím na konci našeho rozhovoru. Tím tuto trilogii ukončím.

Prozatím si pro ilustraci představ člověka, který je přesvědčen, že by byl opravdu šťastný, kdyby měl víc času, peněz nebo lásky.“Takový člověk zřejmě dobře nechápe vztah mezi „svou nespokojeností“ a nedostatkem času, peněz nebo lásky. „Máš pravdu. Na druhé straně člověk, který je šťastný, má dostatek času na všechno, co je opravdu důležité. Má dost peněz a dost lásky na celý život.“Protože už „je šťastný“, uvědomuje si, že má všechno, co potřebuje k tomu, aby „šťastný byl“…

„Přesně tak. Rozhodneš-li se předem, co chceš být, pak se tím skutečně staneš.“„Být, či nebýt. Toť otázka.“„Přesně.

Spokojenost je stav mysli. A jako každý duševní stav, i spokojenost se projevuje ve fyzické formě.

Všechny stavy mysli se projevují ve fyzické formě.“Ale jak mohu „být“ šťastný? Jak mohu „být“ cokoli, co chci být – například bohatší nebo milovanější – jestliže nemám to, co si myslím, že potřebuji k tomu, abych takový byl“? „Chovej se tak, jako bys takový už byl, a začneš to k sobě přitahovat.Staneš se tím, co předstíráš, že už jsi.“Jinými slovy, dělej to tak dlouho, dokud se to neuskuteční.

„Ano, tak nějak. Jenže nic nesmíš jen „předstírat“. Tvoje činnost musí být upřímná.Všechno, co děláš, dělej upřímně, jinak z toho nebudeš mít žádný užitek.Tak tomu není proto, že bych tě „neodměnil“. Jak víš, Bůh „neodměňuje“ ani „netrestá“. Ale přírodní zákon vyžaduje, aby tělo, mysl a duch spolupracovaly, aby tvůrčí proces mohl fungovat.Svou mysl neoklameš. Jestliže nejsi upřímný, tvoje mysl to ví a nemůže ti v tvůrčím procesu pomoci.

Samozřejmě že můžeš tvořit i bez pomoci své mysli – to je však mnohem obtížnější. Můžeš požádat své tělo, aby dělalo něco, čemu tvá mysl nevěří, a jestliže to tělo dělá dostatečně dlouho, tvoje mysl si vytvoří nový názor. Jakmile máš na něco nový názor, jsi na nejlepší cestě k tomu, abys z toho učinil trvalý aspekt své existence, místo abys jen předstíral.

To je však obtížnější způsob. Ale i v takovém případě musíš být upřímný. Vesmír nelze ovládat jako lidi.Takže tady existuje velmi jemná rovnováha. Tělo dělá něco, čemu mysl nevěří, nicméně mysl musí k tělesné činnosti přidat upřímnost, aby činnost k něčemu vedla.

“Jak může mysl přidat upřímnost, když „nevěří v to“, co dělá tělo?„

Tím, že se povznese nad sobecký aspekt osobního zisku.“Jak?„Tvoje mysl nemusí být schopna upřímně věřit, že ti určitá tělesná činnost přinese to, co si přeješ, nicméně si uvědomuje, že Bůh skrze tebe odmění druhé lidi.Proto dávej druhým to, co si sám přeješ.“

Můžeš to opakovat?

„Samozřejmě.Cokoli si sám přeješ, dávej druhým.Chceš-li být šťastný, obšťastňuj druhé.Chceš-li být bohatý, obohacuj druhé.Chceš-li být milován, miluj druhé.

To všechno dělej upřímně, nikoli proto, abys dosáhl osobních výhod, ale proto, že to druhým opravdu přeješ – a pak se ti vrátí všechno, co rozdáš.“

Jak je to možné?

„Samotný fakt, že někomu něco dáš, tě přesvědčí o tom, že to skutečně máš. Jelikož nemůžeš nikomu dát něco, co nemáš, tvoje mysl si o tobě vytvoří novou představu – uvědomí si, že to musíš mít, neboť jinak bys to nemohl rozdávat.Tato nová myšlenka se pak projeví v tvém životě. Začneš takový „být“. A jakmile něčím začneš„být“, zapojíš do své činnosti tu nejmocnější sílu ve vesmíru – Boží já.Cokoli jsi, to vytváříš.

Kruh se uzavře a ty budeš tvořit stále víc a víc. To se projeví v tvém fyzickém životě.To je největší tajemství života. Proto byly napsány obě předešlé knihy, aby to lidem odhalily. To všechno je v nich vysvětleno, jenže mnohem podrobněji.“

Vysvětli mi, prosím tě, proč je upřímnost tak důležitá, když dáváme druhým to, co sami chceme?

„Jestliže někomu něco dáváš jen proto, abys tím sám něco získal, tvoje mysl si to uvědomuje. Právě jsi jí dal signál, že to ještě nemáš. A jelikož vesmír není nic jiného než ohromný kopírovací stroj, který reprodukuje tvoje myšlenky ve fyzické formě, proto se to projeví v tvém životě. To znamená, že to budeš i nadále postrádat – bez ohledu na to, co děláš.A navíc si to uvědomí i ten, komu se to snažíš dát. Pozná, že se jen snažíš něco získat, že vlastně nemáš co nabídnout, takže tvůj dar bude jen prázdné gesto, jehož sobecký motiv každý prohlédne.

Tím jen oddálíš to, co se snažíš získat.Dáváš-li však s upřímným úmyslem – protože vidíš, že to druhý potřebuje a že by to měl mít, pak zjistíš, že to skutečně máš. A to je úžasné poznání.“

Hovory s Bohem III  Neale Donald Walsch