Vždy jsem snil o tom, že se stanu slavným, bohatým a úspěšným člověkem.
Můžete mi pomoci naplnit mou touhu?
Ne, pane, nemohu, protože vaše touha je sebevražedná. Nemohu vám pomoci spáchat sebevraždu. Mohu vám pomoci růst a existovat, ale nemohu vám pomoci spáchat sebevraždu, nemohu vám pomoci bezdůvodně zničit sebe sama.
Ambice jsou jed. Pokud chcete být lepším hudebníkem,mohu vám pomoci, ale neuvažujte v termínech světové slávy. Pokud chcete být lepším básníkem, mohu vám pomoci, ale neuvažujte v rovině Nobelovy ceny. Jestliže se chcete stát lepším malířem, mohu vám pomoci – mohu pomoci vaší tvořivosti. Ale kreativita nemá nic společného s proslulostí a slávou, úspěchem a penězi. Neříkám, že se jich máte vzdát, pokud přijdou. Pokud se dostaví, je to v pořádku, užijte si je. Ale nedovolte jim, aby se staly vaší motivací.
Jak by se člověk mohl stát opravdovým básníkem, pokud by usiloval o úspěch?
Celá jeho energie by byla zaměřena na to, aby zbohatl. Malíř potřebuje veškerou energii k malování a malování lze uskutečnit tady a teď. Bohatství může přijít někdy v budoucnu – může přijít, ale také nemusí. Není to podmínka; jde o náhodu – úspěch je náhodný, sláva je náhodná.
Blaženost však není náhodná. Mohu vám pomoci k blaženosti; můžete malovat a přitom být blažený. Vůbec nezáleží na tom, zda se vaše malby proslaví nebo ne, zda se stanete druhým Picassem nebo nestanete. Mohu vám však pomoci malovat tak, že by vám záviděl onen tvůrčí process i Picasso. Budete naprosto ponořen do svého malování a v tom spočívá pravá radost. Jedná se o okamžiky lásky a meditace; tyto chvíle jsou vskutku božské.
Božský okamžik je ten, v němž jste úplně ztracen – když zmizí veškeré hranice, když na chvíli přestáváte existovat a existuje jen Bůh. Ale nemohu vám pomoci k úspěchu. Nejsem však proti úspěchu. Dovolte mi ještě jednou připomenout, že neříkám, abyste nebyl úspěšný; nemám proti tomu nic, je to naprosto v pořádku. Říkám, že byste tím neměl být motivován, jinak zapomenete malovat, zapomenete skládat básně, zapomenete skládat písně, které nyní zpíváte; a když se úspěch dostaví, budete mít pouze prázdné ruce, protože nikoho nemůže uspokojit jen samotný úspěch. Úspěch nedokáže udržet člověka při životě; nejsou v něm žádné živiny – úspěch je jako pára.
Jednou v noci jsem četl knihu o Somersetu Maughamovi s názvem Rozhovory s Williem. Tu knihu napsal Maughamův synovec Robin Maugham. Somerset Maugham byl jednou z nejslavnějších, nejúspěšnějších a nejbohatších osobností naší doby, tyto memoáry jsou však objevné. Poslouchej ten následující slova. Robin Maugham napsal o svém slavném a úspěšném strýci Somersetu Maughamovi:
„Byl to nejslavnější žijící tvůrce. A také nejsmutnější… ,Víš,‘ řekl mi kdysi, ,mám velmi brzy zemřít a vůbec se mi ta představa nelíbí…‘ To prohlásil, když mu bylo jedenadevadesát let. ,Jsem stařec,‘ řekl mi, ,ale nijak mi to celou věc neusnadňuje.‘“
Byl bohatý, slavný a ve věku jedenadevadesát let stále ještě bohatl, ačkoliv již celá léta nenapsal ani čárku. Honoráře z knih mu proudily doslova z celého světa stejně jako dopisy od fanoušků. V té době se v Německu hrály čtyři jeho hry. Jeden z jeho nejslavnějších románů The Human Bondage (O údělu člověka) byl záhy filmově adaptován, což mu mělo vynést tolik milionů dolarů jako The Moon and Sixpence (Měsíc a šesták) a The Razor’s Edge (Na ostří nože). Jediná odměna, kterou mu nedal jeho talent a úspěch, bylo štěstí. Byl to nejsmutnější člověk na světě.
„,Jaká je tvá nejšťastnější životní vzpomínka?‘ Zeptal jsem se ho. ,Nemohu si vzpomenou na jediný takový okamžik.‘ Rozhlédl jsem se,“ řekl synovec. „Viděl jsem přijímací pokoj s nesmírně drahým nábytkem, obrazy a uměleckými předměty, které mu jeho úspěch umožnil získat. Jeho vila a nádherná zahrada s úžasným výhledem na západ slunce nad hladinou Středozemního moře měly v té době hodnotu šesti set tisíc liber. Měl jedenáct osobních sluhů, a přesto nebyl šťasten. Příštího dne se díval do Bible a řekl mi: ,Narazil jsem na jednu pasáž, v níž se objevuje otázka, z čeho má těžit člověk, který si podmanil celý svět, a ztratil přitom vlastní duši?‘ Sepjal ruce v agonii a znovu opakoval: ,Musím ti, drahý Robine, říci, že tento text visíval nad mou postelí, když jsem byl ještě dítě.‘ Vzal jsem jej na procházku do zahrady a on mi sdělil: ,Víš, že až zemřu, všechno si rozeberou každý strom, celý dům a každý kousek nábytku. Nebudu si s sebou moci vzít ani jediný stolek.‘ Byl velice smutný a třásl se. Jak jsme procházeli lesíkem pomerančovníků, na chvíli umlkl a poté mi řekl: ,Selhal jsem na své životní cestě.‘
Snažil jsem se ho utěšit: ,Jsi největší žijící spisovatel. Nemyslíš, že to něco znamená?‘ Odpověděl: ,Přeji si, abych nikdy nenapsal ani jedinou řádku. Co mi to přineslo? Celý můj život je jeden velký omyl a teď už je příliš pozdě to změnit. Je příliš pozdě.‘ A oči se mu zalily slzami.“
Co vám může přinést úspěch?
Somerset Maugham žil zbytečně. Žil dlouho – jedenadevadesát let – mohl být velice spokojený a naplněný. Ale mohl mu to dát úspěch, jenom úspěch? Mohlo mu to dát bohatství, pouze bohatství?
Mohla mu to dát vila a služebnictvo, jenom to? V základní analýze života je jméno a sláva irelevantní, veškeré konečné zúčtování se vztahuje k tomu, jak jste žili v každém momentě svého života.
Co je to radost? Co je to jásání? A byli jste šťastni v drobných věcech?
Když jste se koupali, popíjeli čaj, uklízeli podlahu, toulali se po zahradě, sázeli stromy, mluvili s přáteli, seděli v klidu se svými milovanými, hleděli na Měsíc nebo jen naslouchali ptákům – byli jste šťastni v těchto chvílích? Měnil se každý okamžik v zářivé štěstí? Vyzařovala z něj radost?Na tom záleží.
Ptal jste se mě, zda vám mohu pomoci naplnit vaši touhu. Ne, nemohu, jelikož tato touha je vaším nepřítelem; zničí vás. Jednoho dne, až narazíte na otázku, z čeho má těžit člověk, který si podmanil celý svět a ztratil přitom vlastní duši, propadnete frustraci a řeknete: „Teď už je pozdě to změnit. Je příliš pozdě.“
Říkám vám, že nyní ještě není pozdě, něco se udělat dá; můžete celkově, od kořenů změnit svůj život. Mohu vám pomoci projít touto alchymistickou změnou, ale nemohu vám zaručit úspěch ve vnějším světě. Garantuji úspěch ve vnitřním světě; mohu vám pomoci zbohatnout – zbohatnout tak, jako zbohatl Buddha. Jenom buddhové jsou bohatí; lidé, kteří mají kolem sebe pouze světské věci, nejsou doopravdy bohatí – jsou chudí a snaží se oklamat sami sebe i ostatní, že jsou bohatí. Hluboko uvnitř jsou to žebráci, nikoliv skuteční vládci.
Jednou přišel Buddha do města. Místní vladař troche váhal, jestli jej má přijmout. Jeho ministerský předseda mu sdělil: „Pokud jej nepřijmete, pak přijměte mou rezignaci, protože vám již nadále nebudu moci sloužit.“ Král mu odpověděl:„Ale proč?“ Ministerský předseda byl nepostradatelný, bez něho by byl král ztracený, ten muž měl skutečný klíč k jeho moci. Zeptal se znovu: „Ale proč? Proč na tom trváš? Proč bych měl přijmout žebráka?“ Ministerský předseda, starý muž, odpověděl: „Vy jste žebrák a on je vládce. Proto. Přijmete jej, nebo nestojíte za to, abych vám sloužil.“
Král to musel udělat a neochotně jej přijal. Jenže jakmile Buddhu uviděl, dotkl se nohou svého ministerského předsedy a pravil: „Měl jsi pravdu, on je král a já jsem žebrák.“ Život je zvláštní. Někdy jsou králové žebráci a žebrá- ci jsou králové. Nenechte se ovlivnit vzhledem. Dívejte se do nitra. Srdce je bohaté, pokud tepe radostí, srdce je bohaté, pokud pojímá harmonii tao, přírody, nekonečného životního zákona, dharmy. Srdce je bohaté, když pojímá harmonii celku; to je jediné bohatství, jež existuje. Jinak budete jednoho dne naříkat a prohlašovat: „Je příliš pozdě…“
Mohu vám pomoci zbavit se vašeho života, jsem tu,abych váš život pozvedl, jsem tu proto, abych poskytl vašemu životu bohatství.
Kniha o egu Osho
Cestou k sebe... 