24_duchovnipartnerVždy existovala potřeba najít svou spřízněnou duši*, svou druhou polovičku, tedy toho jediného člověka, který by měl podobné vlastnosti i duševní nastavení, člověka, s nímž by se daná osoba cítila nejlépe. Často můžeme slyšet věty typu: „Chci najít svou druhou polovičku“, „To je moje druhá polovička“ nebo „To není moje druhá polovička.“ Lidé vědomě či nevědomě svou druhou polovičku vždy hledali a hledají, a když se zamilují, domnívají se, že ji našli. Zrodí se silné city, lidé si dělají společné plány a mohou založit i rodinu. Uplyne nějaká doba, láska slábne a přechází ve zvyk, a dokonce se může změnit i na nenávist – tehdy lidé říkají, že ten druhý není jejich polovičkou.

Jak vyřešit otázku, jestli byli dvěma polovičkami jednoho celku, nebo ne? Pokud jimi byli, proč jim setkání s jejich druhou polovičkou nepřineslo očekávané štěstí?

O polovičkách se objevovaly zmínky už v minulosti a často se o nich mluví i dnes. Bylo napsáno mnoho knih o spřízněných duších, o duševních dvojčatech. V ezoterické literatuře se můžeme setkat také s termínem dvoupaprsek, který se týká vesmírných poloviček, jež se setkávají na Zemi.

Protože není dým bez ohně, je na tomto tématu kousek pravdy.

Mnozí lidé o existenci své polovičky nepřemýšlejí  jednoduše milují jednoho člověka, žijí s ním šťastně (někdy celý život) a nezjišťují, jestli to je jejich vesmírná polovička, nebo ne. Někdo zase o podrobnostech vzniku poloviček nepřemýšlí, ale všemožně se tu svou snaží získat a udržet u sebe jakýmikoli prostředky, a to včetně magie. Toto téma může být zajímavé a užitečné především pro ty, kdo svou polovičku vědomě hledají a dané téma zkoumají. Psychologie se na existenci poloviček diva skepticky. Dlouhou dobu jsem tuto otázku obcházel i já, protože jsem se domníval, že zajímá jen ty, kdo nemohou najít partnera a nějakým způsobem se pokoušejí tento problém vyřešit.

Avšak v určitý moment života mě osud k tomuto problému přivedl a já jsem se jím rozhodl zabývat. Zjistil jsem, že poslední dobou je o problematiku hledání poloviček velký zájem a mnozí lidé hledají odpovědi na otázky týkají cí se tohoto tématu. Jako vždy, když se něčím zabýváte, začne kolem vás docházet k různým událostem, které jsou s daným tématem svázané.

Čím podrobněji jsem téma poloviček zkoumal, tím více jsem chápal jeho důležitost pro praktický život člověka.

Všechno se řídí vědomím člověka  jestli je člověk připraven, potom přicházejí patřičné vědomosti. Věk Vodnáře nazývají také epochou spojení, jednoty. Nejhlubší spojení všech úrovní se odehrává při spolupráci muže a ženy. V současnosti na Zemi nastává období vyspělých duší.

Mnohé absolvovaly velký počet vtělení a získaly dostatek zkušeností, aby se mohly zeptat: „Kde je moje druhá polovička?“ Proto je možné tvrdit, že spojení poloviček a vybudování vztahů mezi nimi je jedním z nejdůležitějších témat tohoto období.

Většina lidí se na vztah mezi mužem a ženou dívá z patriarchální pozice, přičemž se opírá o postuláty Starého zákona, které uvádějí, že žena,vzešla z Adamova žebra a je podřízena muži. Kristus nabídl jiný vztah k ženě, ale jeho následovníci ponechali „v chodu“ starozákonní normy a žijí a jednají podle nich dodnes.

Vědomí lidí se rozšiřuje, mnohé věci v jejich životech se mění, ale tradice, mravní normy a zákony týkající se vztahu mezi mužem a ženou je často drží ve vyjetých kolejích.

Lidé jsou rozdílní – na Zemi dokonce neexistují ani dva stejní lidé, ale zákony a pravidla všem nařizují žít stejně, a to dokonce i v intimní oblasti.

To vždy vyvolávalo mnoho problémů, dramat a tragédií. Člověk je ve své podstatě svobodný, ale ostatní se mu pokoušejí něco diktovat. Toho miluj, ale toho milovat nesmíš, s tím prožij celý život, nemáš právo tomu uniknout…

Feministické hnutí vzniklo jako protest proti starozákonnímu kánonu vztahů. Jak to v takových případech často bývá, jeden extrém plodí druhý. A tak ženy „bojují“ s muži za svá práva… Avšak kvůli těmto normám a pravidlům muži také trpí, a to možná dokonce více než ženy. Každý zákon, dokonce i ten nejlepší, omezuje svobodu. A jak je možné omezit lásku? Toto je příčina rozporů, boje a utrpení.

Když jsem napsal tato slova, vzpomenul jsem si na film Aféra  Tomase Crowna. Jako by zde ukázali střet zákona a lásky. Vyšetřovatelka se zamilovala do pachatele, kterého pronásleduje. Nyní stojí před volbou, komu dát přednost – zákonu, nebo lásce? Tento leitmotiv se často objevuje ve filmech i románech a jeho rozmanité variant se mnohdy vyskytují i v životě. Možná sice nejsou tak vyhraněné a jasně patrné, ale dochází k nim velice často.

Ve skutečnosti život neustále staví člověka před volbu: jednat podle lásky, nebo tak, jak je obvyklé.

Čím více v tom má člověk zmatek, tím vážnější je volba, před níž stojí. Kolik omylů je mezi mužem a ženou! Toto všechno člověku brání žít šťastně, těšit se z lásky, milovat a být milován.

Pravidla, normy, příkazy a zákony brání lásce, aby se projevila.

Ano, zákony byly vytvořeny proto, aby vybudovaly společnost podle určitých představ, a pro mnohé jsou nezbytné. Ale co když člověk nechce žít podle pokynů a touží po lásce? Společnost se pokouší samotnou lásku, a dokonce i samotné ho Boha, ohraničit zákony!

Jak často jdou lidé po krku své lásce! Jak často lásku zabíjejí! Jak často zrazují sebe sama!

Lidé o tom dokonce ani nepřemýšlejí. Mnozí mluví o své víře v Boha, snaží se dodržovat různé obřady, ale na druhou stranu se rouhají nežijí podle lásky.

Když se pozorně rozhlédnete, uvidíte mnoho příkladů této skutečnosti. Avšak Bůh je láska! Odklon od lásky je odklonem od Boha, a to u lidí vyvolává velké strádání. Dívka se kvůli pomíjivé křivdě, tlaku rodičů nebo z materiálních důvodů neprovdá za toho, koho miluje, ale za někoho jiného – tím zrazuje lásku. Potom ji i následující pokolení pronásledují problémy. Mladík se neožení z velké lásky, ale protože dívka, se kterou chodil, otěhotněla. Jedná  zodpovědně, podle vznešených mravních zásad, ale výsledkem je to, že dojde ke změně jeho osudu a zničí se život několika generací. Nebo žena prožívá rodinnou krizi, mezi partnery se hromadí připomínky, už zde není láska a nastalou situací trpí i děti. A tehdy ona potká lásku, ale ostatní jí říkají: „Trp, je to tvůj kříž. Kvůli dětem musíš zachovat rodinu.“ Ve skutečnosti v životě existuje mnoho různých variant takových příkladů.

Zde je konkrétní příklad, který se také dost často vyskytuje. Mladý, nadějný důstojník přijíždí na dovolenou na vesnici k babičce. Ve městě má snoubenku, ale matka místní dívky ho omámí „kouzly“ a za měsíc si mladíka omotá kolem prstu. „Zneuctil“ dívku, rozneslo se to a příbuzní na něho vší silou morálky naléhají, a tak se ožení. Tímto zničí osud několika lidí a jejich dětí. Také on se (opět kvůli morálním zásadám) nemůže s nemilovanou ženou rozejít. Mladík začíná pít, v rodině jsou problémy, děti prožívají složité osudy…

Získat „zbloudilého“ muže jakkoli zpět se take považuje za morální.

Dříve se tímto zabýval odborový výbor, stranický výbor a nyní církev, psychologové a léčitelé. Je to také násilí na přírodě, na lásce a svobodě a určitě se to těm, kdo jednají násilně, vrátí. Člověku vládnou normy, pravidla a zákony, pronikly do všech oblastí života a zasahují i do té nejintimnější, do sexuálního chování. Například na pracovišti se člověk nesmí zaobírat láskou, a to znamená – láska se zde nesmí projevovat!

Nebo mohou existovat jen čistě sexuální vztahy pouze kvůli početí dětí. Není vhodné srovná- vat člověka se zvířaty, u nichž dochází k páření jednou nebo dvakrát za rok. Na zemi jsou pouze dva druhy bytostí, které mohou mít sex pro potěšení člověk a delfín. Člověk může sexuální vztahy proměnit ve velké životní potěšení, které jej posune blíže k Bohu, a proto není nutné, aby se jim bránil, ale aby jim napomáhal!

Ano, lidé jsou rozdílní. Liší se i vědomí. Pro někoho je obtížné být odpovědný za druhého člověka, za své jednání a možná musí prožít patriarchální variantu vztahů mezi mužem a ženou. Někdo už „dětským střevíčkům“ vztahů odrostl a projevuje svou lásku velice hluboce a jemně, ale jakákoli pravidla ji utiskují. Také on koná velké násilí na sobě a své lásce, protože jí nedává volný průchod a podrobuje se obecně platným normám.

Velkou komplikací života na Zemi je, že blízko sebe se nacházejí lidé naprosto různé úrovně vědomí, vývoje a lásky.

Na všechny tyto rozdíly nemůžeme brát jeden metr, vyžadují různé podoby vztahů. Jak ale vše spojit dohromady? Taková směs dává jedinečné životní lekce! Říká se, že Bůh volí složité situace pro svou slávu. Pro Boha není nic nemožné, a proto duše míří na Zemi, aby zde prošly danými úlohami.

V této knize se vynasnažíme nově podívat na svět vztahů mezi mužem a ženou a ještě lépe se vyznat v tomto nejsložitějším, ale také nejzajímavějším a nejdůležitějším tématu na Zemi. Pro mnohé (nejspíše pro většinu) zde bude mnoho nového a neobvyklého. Nezavrhujte rovnou to, co vám nabízím, dočtěte do konce, popřemýšlejte, prociťte, prožijte a budete mít jasno. Tento pohled přinejmenším rozšíří vaše vědomí a možná do vašeho života přinese nové štěstí.

Proč vůbec vznikl pojem polovička?

Na tuto otázku lze snadno odpovědět. Lidé viděli, že pouze při spojení dvou částí v jednu (muže a ženy) vzniká třetí – dítě. To znamená, že se navzájem doplňují. Existuje však ještě hlubší vysvětlení – lidé vždy usilovali o štěstí a tímto štěstím se rozuměla láska, která závisí na tom, nakolik blízcí si jsou muž a žena, kteří se setkali. Čím těsněji jsou spojeni v jeden celek, tím je výsledek lepší. Kdy člověk pociťuje největší radost a spokojenost?

Když se spojuje s přírodou, milovaným člověkem, vesmírem a Bohem. Právě v jednotě s někým nebo něčím zažíváme největší potěšení,radost a štěstí. Odtud vychází snaha o sjednocení.

Opětovné spojení v lásce přináší nejsilnější a nejvyšší potěšení, a proto se lidé snaží o jednotu, proto hledají svou druhou polovičku, s kterou dosáhnou naprosto dokonalého splynutí.

Opětovné spojení poloviček vytváří nejhlubší  jednotu, jež je na Zemi možná.V jejich jednotě dochází k nejhlubšímu uvědomění si svého božství a vzniká model průběhu sjednocení světů. Tento proces mezi dvěma lidmi je také vesmírným procesem.

Navíc dále uvidíme, že duše, které pronikají do stále hutnějších vrstev hmoty, se rozdělují a vytvářejí zvláštní duševní strom. Z jedné jeho části vznikají spřízněné duše a jiné lze nazvat duševními dvojčaty. Samozřejmě že mají velice podobné energie a vlastnosti, a proto si navzájem dobře rozumí. Lidé si toho všimli, a to vyvolalo zájem o hledání spřízněných duší. Existuje ještě jeden faktor, jenž ponouká lidi k tomu, aby hledali své polovičky. Během mnoha vtělení, jimiž prošel každý člověk, se mnoh krát sešel s částmi duší jiných duševních rodů a vybudoval silné energetické vazby, které se také podílejí na přitáhnutí a vnímání poloviček. Toto vyvolává pocit spřízněnosti s tím nebo oním člověkem a nutí lidi, aby své polovičky neustále hledali.

Na otázku, podle jakých parametrů se určuje, jestli to je, nebo není polovička, je složitější odpovědět. Existuje velké množství představ o tom, co to polovička je. Každý má vlastní, subjektivní pojetí, jež je většinou zaujaté a založené na intuitivních pocitech nebo iluzích. Ani přítomnost vzálemné lásky často neposkytuje představu o tom, co to polovička je. Může být přítomna láska, ale vzájemné pochopení ne. Nebo naopak si lidé dobře rozumí, ale silnou lásku cítí k někomujinému. Podle okolností se tato představa často mění. Když se vztahy pokazí, vyvstává myšlenka:„Je to moje polovička?“ Dost často pak člověk začíná hledat jinou, opravdovou polovičku. Pokud ve vztahu nastane soulad, objevuje se jiná myšlenka: „Samozřejmě že je to moje polovička!“

Problém je v tom, že tato otázka už od počátku není konkrétní. Určení toho, co je druhá polovička, je spojeno s pochopením duše, ale jak vidíme, tento pojem je také nejasný. Objevují se názory, které jsou neuchopitelné, nemají opodstatnění v objektivních faktech, a tak jsou samy ještě více neurčité. A na takovém základě se lidé často pokoušejí najít svou polovičku a vybudovat šťastný vztah. Při debatě o tomto tématu vyvstává ještě jeden problém, a ten je určitě základní domnívám se, že na všem je zrnko pravdy.

Hledání dokonalého partnera Někrasov Anatolij