tpety_januar_indafoto_2048x1536Jen když nasloucháš příkazům své duše, cesta před tebou se stává naprosto zřetelnou.

– 1. ledna –

Jsou dvě mocné síly, které vládnou tomuto našemu světu. Tyto mocné síly jsou noc žádosti a světlo aspirace.

Noc žádosti je láska k síle, světlo aspirace je síla lásky. Láska k síle chce zničit a pozřít celý svět. Síla lásky chce nasytit celý svět a učinit jej nesmrtelným. Láska k síle je sebeláska; síla lásky je božská láska. Když používáme ve svých každodenních činnostech lásku k síle, vědomě a záměrně v sobě vynášíme do popředí ničivou vitální zlobu. Když používáme ve svých rozmanitých činnostech sílu lásky, tehdy nás Bůh ze své nekonečné Štědrosti skrápí svými nejvybranějšími Požehnáními.

Měj své srdce otevřené síle lásky, chceš-li být v blízkém spojení s Bohem.

– 2. ledna –

Život má vnitřní bránu. Aspirace ji otvírá. Žádost ji zavírá. Aspirace otvírá bránu zevnitř. Žádost ji zavírá zvenku.

Jestliže usilujeme o to, abychom se stali velkými, pak naše úsilí není skutečnou aspirací. Usilujeme-li o to, abychom se stali dobrými, tehdy je naše úsilí opravdovou božskou aspirací. Dobrota je cílem pravé aspirace. Velikost je neustálé soutěžení. Není v ní žádné uspokojení. Samotným soutěžením nemůžeme nikdy dosáhnout uspokojení. Avšak staneme-li se dobrými, staneme-li se božskými nástroji Boha, pak dosáhneme uspokojení daleko nad dosah své představivosti.

Můžeš snít o obzoru. Můžeš vystavět nový svět. Avšak nezapomeň, srdce Matky Země ti dalo světlo inspirace a blaženost aspirace.

– 3. ledna –

Kráčíme-li po cestě noci žádosti, naplnění vždy zůstane vzdáleným voláním.

Včera jsme měli jeden dům; dnes chceme domy dva. Jestliže dnes dostaneme dva domy, nebudeme spokojeni. Zítra budeme chtít další. Bez ohledu na to, kolik věcí vlastníme, nebudeme spokojeni. Pokaždé, když se naše očekávání naplní, na jeho místo přijde nové. Avšak žijeme-li ve světle aspirace, pak dokonce i když dosáhneme pouhého záblesku uspokojení, cítíme, že uvnitř tohoto uspokojení se jednoho dne rozvine uspokojení nekonečné, bezmezné. Musíme jít cestou aspirace. Každý hledající musí žít ve světle aspirace, chce-li uspokojení. Bude-li žít v noci žádosti, nemůže být nikdy uspokojen.

Díky tvému životu žádosti Bůh ve tvém životě přichází a odchází. Trvale se usídlí uvnitř tvého srdce, jen když se staneš rostoucím pláčem aspirace svého života.

– 4. ledna –

Pouze seberozdávání má volný přístup k radosti věčné.

Každý člověk na zemi volá jen po jediné věci, a tou je uspokojení. Avšak když uspokojení přijde, přijde jen skrze seberozdávání. Seberozdávání je předchůdcem stanutí se Bohem. Čím vědoměji a oduševněleji dokážeme dávat své tělo, vitálno, mysl, srdce a duši Nejvyššímu kormidelníkovi uvnitř sebe, tím dříve se můžeme stát přesným prototypem Jeho božské existence.

Štěstí v radostném sebedávání je s ničím nesrovnatelné. Je to nejvyšší blaženost, kterou Bůh vytvořil pro lidstvo.

– 5. ledna –

Když vyživujeme své slabosti, podáváme si ruce s dechem bolestného kompromisu.

Jak vyléčit podlost? Ne neustálým přemýšlením o podlosti. Od této chvíle prosím zaujměte pozitivní stranu. Podlost je zaměřená sama na sebe. Budete-li stále myslet na noc, budete-li stále hledět do noci, nemůžete jít ke světlu; když však vědomě myslíte na rozlehlost, na soucítící srdce, na srdce jednoty, pak podlost sama od sebe zmizí.

Cvič svou mysl k poslušnosti. Cvič svůj život k odevzdanosti tvému srdci. Štěstí bude tvým trvalým vlastnictvím.

– 6. ledna –

Každý hledající má v sobě dvě bytosti: tou jednou je žádostivý člověk, tou druhou je člověk aspirující.

Svět vám nabídl značné zklamání. Kdo je zodpovědný za toto zklamání? Žádostivý člověk uvnitř vás. Aspirující člověk ve vás nebude nikdy zklamán; bude se vždy snažit vidět světlo Božím způsobem. Pokud budete neustále cítit přítomnost žádostivého člověka, dá vám to, co má: zklamání. Tehdy neuvidíte v životě žádný smysl. Jestliže však v sobě cítíte aspirujícího člověka, pak v každém okamžiku uvidíte ve svém životě zářivý smysl. Každá myšlenka, každá představa, každý ideál bude mít smysl. Každý okamžik bude mít smysl. Uvnitř každého okamžiku uvidíte nesmírné, vědomé dění. A tak chcete-li odhalit smysl svého života, od nynějška se prosím snažte sytit a živit aspirujícího člověka v sobě. Tehdy dozajista ve svém životě objevíte smysl.

Ty nejsi džunglí žádosti své mysli. Nejsi ničivou šelmou svého vitálna. Jsi svítilnou aspirace svého srdce.

– 7. ledna –

Dnešní problémy tě ubíjejí. Proč chceš být zcela zničen tím, že budeš zvát problémy zítřka?

Všechny minulé, současné i budoucí problémy dohromady jsou bezmocné tváří v tvář aspiraci, neboť aspirace je hořící, planoucí plamen uvnitř. Je to onen nezrozený a nekonečný plamen, který stoupá vysoko, výše, nejvýše a očišťuje v naší neosvícené, temné, nečisté přirozenosti to, co potřebuje očištění. Zatímco v nás ozařuje neosvícené, temné a nečisté vlastnosti, činí nesmrtelnými božské kvality v nás: víru v Boha, lásku k Bohu a bezpodmínečné odevzdání, které říká Bohu: „Staň se Vůle Tvá.”

Všechny tvé vitální problémy se rozplynou a ty budeš schopen přestát všechny své vnitřní bouře, když si vyvineš bezesnou aspiraci a když se zasvěcení stane tvou druhou přirozeností.

– 8. ledna –

Láska je pták. Když ji uvězníme v kleci, říkáme jí lidská láska. Když necháme lásku létat ve všeprostupujícím Vědomí, říkáme jí božská láska.

Dáme-li někomu něco a pak očekáváme cosi na oplátku, neboť máme pocit, že ten člověk je povinen něco nám za to dát – toto je lidská láska. Dokážeme-li však učinit cosi bezpodmínečně, to je božská láska. V božské lásce dáváme kvůli samotnému dávání a cítíme, že záleží na tom druhém, zda nám dá něco nazpět či ne. Toto je bezpodmínečná láska; toto je božská láska.

Pokaždé, když miluješ bezpodmínečně, okřídlený anděl slétá shůry a říká ti: „Posaď se rychle na má křídla! Pán Nejvyšší na tebe čeká.”

– 9. ledna –

Mluv a jednej vždy ze srdce své štědrosti.

Když máte skutečně co nabídnout světu, tehdy se můžete stát opravdu pokornými. Strom, nemá-li žádné ovoce, které by nabídl, zůstává vzpřímený. Když je však obsypán plody, skloní se. Máte-li pravou pokoru, je to znamení, že máte něco, co můžete nabídnout lidstvu. Jste-li samá pýcha a ego, tehdy od vás nikdo nedokáže získat nic cenného.

Modli se, aby Bůh nejen použil tvou ochotu, ale také proměnil tvou namyšlenost v nesobeckost.

– 10. ledna –

Tvé srdce se musí naučit, jak každý den oduševněle obnovit krásu tvého vnitřního bohatství.

Abyste vstoupili do duchovního života, musíte cítit nezbytnost vnitřního života. Musíte cítit, že jen tehdy, pokud se cítíte bezpečně a spokojeně ve vnitřním světě, budete mít jistotu a uspokojení ve světě vnějším. Duchovní život vám dá vnitřní mír, radost a blaženost v nezměrné míře. Lidé volají po jménu, po slávě, po světském dosažení, úspěchu a pokroku a tolika věcech. Mají svým způsobem pravdu. Avšak chcete-li vstoupit do duchovního života, měli byste od tohoto okamžiku začít vnitřně plakat po radosti, míru mysli a probuzení svého vnitřního vědomí.

Jsi-li připraven uzavřít svou mysl, když je to zapotřebí, jsi-li připraven odhalit své vitálno, když je to zapotřebí, pak Bůh bude zcela připraven přijmout tvé srdce, až to bude zapotřebí.

– 11. ledna –

Uspokojování ega je vždy nevýnosným obchodem.

Samotná vaše přirozenost, samotná vaše duše, samotná vaše existence chce spočinout v Nekonečnosti. Setrvává-li hledající v nejvyšším světle, ve vše naplňujícím světle, pak záleží na světle, aby se rozhodlo, zda chce tomuto hledajícímu dát zvláštní zkušenost tím, že mu dá jméno, slávu a tak dále. Avšak chce-li hledající žádost i aspiraci zároveň, světské jméno a slávu i opravdovou aspiraci pro to Nejvyšší, pak nebude ani v duchovním životě, ani v běžném, materiálním životě, neboť bude neustále přitahován dvěma protichůdnými silami.

Byla doba, kdy jsem chtěl jméno a slávu. To byla má lidská touha. Nyní však chci jen projevit Boha Jeho vlastním způsobem. Vskutku, toto je má božská aspirace.

– 12. ledna –

Když věnujeme veškerou pozornost materiálnímu světu a opomíjíme svět vnitřní, necháváme hladovět duši uvnitř nás. Duši musíme vynést do popředí. Pokud si myslíme, že můžeme nekonečné bohatství získat z materiálního světa, pak se naprosto mýlíme.

Je rozdíl mezi duchovním bohatstvím a materiálním bohatstvím. Když správně používáte peníze, můžete se z nich určitou dobu těšit, ale postupně zmizí. Avšak pokud budete používat správně duchovní bohatství, kterým je mír, světlo a blaženost, pokud ho dáte správné osobě, pak Nejvyšší sám od sebe naplní vaši nádobu, nádobu uvnitř vašeho srdce. Začnete-li s troškou míru a použijete ji božským způsobem, potom vám Nejvyšší musí dát nezměrný mír. Začnete-li používat kvality míru, světla a blaženosti správně, božským způsobem, pak vás ujišťuji, že až budete rušeni či rozčilováni špatnými silami vnějšího světa, Zdroj vás zaplaví větším mírem, světlem, blažeností a všemi ostatními božskými kvalitami.

Není nevyhnutelné, že někteří lidé zbohatnou, zatímco jiní zůstanou chudí. Ne, závisí to docela na jejich dychtivosti po bohatství. Stejně tak tvé duchovní bohatství závisí na tvé dychtivosti stát se duchovně bohatým.

– 13. ledna –

Aby člověk naplnil svůj božský osud, musí si být vědom své vnitřní skutečnosti a jednoty své duše s Nejvyšším.

Obyčejné, neaspirující srdce musí nutně trpět nejistotou a pocitem oddělení. Toto srdce se neodváží sjednotit se s ostatními srdci, neboť si myslí, že tím ztratí vše, co již má. Proměněné duchovní srdce však cítí, že čím více se ztotožní s ostatními srdci, tím dříve získá mír, světlo a blaženost v nezměrné míře. Proměněné srdce je srdce, které si vytvořilo neoddělitelnou a věčnou jednotu se vším kolem sebe. Cítí, že v okamžiku, kdy se stane rozlehlým, dosáhne uspokojení a bude moci považovat celé stvoření za své zcela vlastní. Namísto ztráty cítí, že získá vše: celé stvoření plus Stvořitele samého.

Proč jsi tak dychtivý zůstat sám? Chceš-li uspokojení od svého života, pak je jen jeden způsob, jak jej dosáhnout, a to vytvořit si svou bezesnou jednotu se světem. Není žádné jiné cesty!

– 14. ledna –

Vnitřní učení nás učí, jak milovat lidstvo a jak sloužit božskosti v člověku.

Jak můžeme dosáhnout skutečné lásky k lidstvu? Abychom milovali lidstvo, musíme jít ke Zdroji. Zdrojem není člověk; Zdrojem je Božskost. Dokážeme-li jít skutečně ke Zdroji a milovat Božskost, pak spatříme, že Božskost není cosi odděleného od naší skutečné existence. Nejprve musíme milovat Boha, který je Božskostí samou. Jestliže dokážeme milovat Boha, pak ucítíme, že naše vnitřní bytí nemůžeme oddělit od Boha. Naše opravdová božská existence a Bůh jsou jedním. Tehdy uvidíme, co je naší vnější existencí. Naší vnější existencí, naší božskou osobností, je celé lidstvo. Lidstvo není okolo vás či vně vás; je uvnitř vás. Stanete-li se jedním se svou božskou existencí, pak uvidíte, že uvnitř vás je celé lidstvo. Cokoli je uvnitř vás, je vaše; cokoli je vně, není vaše. Jen to, co je uvnitř, můžete pomoci naplnit a osvítit. A tak musíte cítit, že lidstvo je uvnitř vás. Tehdy budete schopni milovat lidstvo a sloužit mu opravdově a účinně.

Abys vyřešil všechny problémy, vyřeš nejprve své vlastní. Abys miloval každou a všechny lidské bytosti, miluj nejprve Boha.

– 15. ledna –

Aby ses dotkl srdce světa, dej svůj život vše-vidoucí Vůli Boha.

Cítíme-li Boží přítomnost v každé činnosti, pak se tato činnost automaticky stává moudrostí, neboť Bůh je veškerou moudrostí. Dříve než cokoli řekneme, potřebujeme souhlas. Svůj směr musíme získat z nitra. Bůh nezůstane tichý; nebude lhostejný. Bůh se nám zdá tichý jen proto, že nejdeme hluboko dovnitř, abychom uslyšeli Jeho Hlas, Jeho Pokyny. Není jako lhostejná lidská bytost, které se ptáme znovu a znovu, aniž bychom dostali odpověď. Jdi hluboko do nitra. Bůh okamžitě odpoví ano či ne.

Jsou dva kroky k přeměně sebe samého: Nevím a Vím, protože můj Milovaný Nejvyšší mě učí jak vědět, co vědět a proč vědět.

– 16. ledna –

Nedovol své mysli, aby jednala svobodně, neboť může přivádět nebo následovat zlé myšlenky.

Nejlepší je nepoužívat mysl k ničemu, dokud a pokud jste neuslyšeli z vnitřního Zdroje, co byste měli udělat nebo co byste měli říci. Jste-li nuceni něco udělat, ale neponořili jste se hluboko dovnitř, nedělejte to. Dříve než skutečně provedeme to, co chceme učinit, ponořme se do svého nitra. Je-li to něco důležitého, nejlepší je ani nepomýšlet na to, že bychom cokoli udělali, aniž bychom šli hluboko dovnitř. Toto je moudrost.

Má mysl neví, kam kráčí. Mé srdce neví, proč pláče. Můj život neví, proč selhává. Avšak já vím, co dělám. Dělám to, k čemu jsem inspirován zevnitř.

– 17. ledna –

Bůh ví, co je pro tebe nejlepší. Učiň to duševním poznáním a ne pouhým mentálním přesvědčením.

Když se modlíme, cítíme, že Bůh vyslyší naši modlitbu. Když meditujeme, cítíme, že se nám dostane míru, světla a blaženosti, což je zcela oprávněný a spravedlivý nárok. Avšak když se modlíme, když meditujeme, musíme cítit, že naší starostí je modlit se a meditovat a Boží starostí je buď nám dát mír, anebo nám nedat nic. Musíme dospět k takovémuto odevzdání. My svou roli sehrajeme modlitbou a meditací; to je naše úloha. Božím úkolem je nasytit nás svým Světlem, Mírem a Blažeností. Avšak On zná ten správný okamžik. A tak jestliže dokážeme meditovat a během své meditace cítíme, že nebudeme nic očekávat – že pokud do nás vstoupí mír, světlo a blaženost, v pořádku; pokud ne, budeme stejně tak spokojeni – pak toto bude nejlepší druh meditace. Budeme meditovat, protože cítíme, že je to jediný způsob, jak se nerozlučně sjednotit s Bohem.

Jestliže skutečně miluješ Boha a potřebuješ jen Boha, pak dej Bohu příležitost, aby se o tebe staral vždy svým vlastním způsobem.

– 18. ledna –

Když se staneme opravdu pokornými, nabízíme více ze své schopnosti, božskosti a skutečnosti. Pouze staneme-li se pokornými, můžeme se stát tím, čím vpravdě jsme. Stáváme se užitečnějšími, větší pomocí lidstvu.

Pokoru musíme brát jako božský dar a nejvyšší dar. Je to něco, co musíme nabídnout světu. Musíme cítit, že pokora je náš pocit zasvěcené jednoty s lidstvem. Bereme-li pokoru v tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, pak se můžeme stát doopravdy pokornými. Pokora není věc dotýkání se něčích nohou, ne. Je to něco, co musíme sdílet s okolním světem. Je to Božský život uvnitř nás. Čím výše jdeme, tím větší je náš slib Nejvyššímu v lidstvu. Čím více světla přijmeme silou své pokory, tím více musíme nabídnout lidstvu.

Každý den musíš cvičit pokoru a sepnout své pyšné ruce v modlitbách stoupajících do Nebes.

– 19. ledna –

Tam, kde je tvá oběť, bude i tvá blaženost.

Jsou dva druhy oběti: pozemská oběť a Nebeská oběť, materiální oběť a duchovní oběť. Materiální oběť všichni známe dobře: dáváme peníze či jiné hmotné předměty druhým. Duchovní oběť je však cosi jiného. Při duchovní oběti dáváme mír, blaženost, vnitřní sílu a další božské kvality. Duchovní oběť je nepochybně mnohem významnější než oběť materiální. Materiální oběť nevyžaduje příliš soustředění. Jestliže se vám nelíbí něco, co máte, třeba kus nábytku, pak jej můžete někomu dát. Chcete-li však někomu nabídnout mír, pak se musíte modlit a meditovat po dlouhou, dlouhou dobu, abyste tento mír získali uvnitř sebe.

Jak může člověk získat největší radost? Ne vlastněním, ale obětováním.

– 20. ledna –

Používej své srdce a spatříš Boha ve všech lidských bytostech.

Nemůžeme oddělit Boha od svého bytí nebo svých nedokonalostí. Myslíte si, že Bůh není ve všech nedokonalostech, které vidíme ve světě? Bůh je všude, je však projeven do různé míry. Bůh je stejně tak ve zloději jako v čestném člověku. Je tam a zakouší zkušenost. Bůh je ve všem. Je v nejvyšším, a je také v nejnižším.

Dnes jsem odhodlán dát prostor nemilovaným.

– 21. ledna –

Co znamená duchovní dokonalost? Je to neustálá schopnost žít v Bohu a projevovat Jej v každém našem činu.

Jediný způsob, jak můžete ukázat existenci Boha člověku, který v Boha nevěří, je svým vlastním osobním mírem, vnitřním světlem a vnitřní radostí. Nejvyššího můžete ukázat v kterékoli z nekonečných podob či nekonečných způsobů, kterými se projevuje. Protože Nejvyšší je nekonečná radost, mír, světlo, blaženost a síla, můžete Jej projevit pouhým ztělesněním těchto kvalit v sobě samých. Samotné vaše vzezření, samotná vaše přítomnost, když stojíte před oním člověkem, mu může dát pocítit přítomnost Boha uvnitř vás.

Vidět tvář lásky znamená cítit srdce míru.

– 22. ledna –

Každý den, kdy se modlíš a medituješ z plné duše, budeš dozajista mocně šířit vůni jednoty svého srdce.

Nejlepším způsobem, jak někoho přesvědčit o existenci Boha, je snažit se projevit Jeho Božskost ve svém vlastním životě. Je-li ten druhý člověk alespoň trochu upřímný a vnímavý, uvidí, že máte cosi, co jemu chybí. Ucítí také, že vaše kvality světla a míru přicházejí z jiného zdroje. Ví, že vedete duchovní život. Ví, že věříte v Boha. Uvidí a ucítí, že jste získali vnitřní mír, vyrovnanost, světlo a radost. Je-li upřímný, pak to bude jediný důkaz, který potřebuje. Jeho vnitřní vnímání lepšího, vyššího vědomí ve vás je tou jedinou věcí, která jej přesvědčí. Přesvědčí jej více než tisíce slov.

Každá duše je přímým představitelem Boha na zemi. Proto je oprávněna uplatňovat svou Bohem udělenou důstojnost.

– 23. ledna –

Co je to, koneckonců, co dává dítěti jeho kouzlo a krásu? Není to záře duše? Když tento dotek zeslábne a nakonec se vytratí, stává se z něj zasmušilý a obezřetný dospělý.

Vždy se snažte cítit, že jste dítětem Boha. Časně zrána můžete oduševněle opakovat: „Jsem dítě Boha, jsem dítě Boha, jsem dítě Boha.” Okamžitě uvidíte, že cokoli je ve vás temného, nečistého a nehezkého, odejde. Když vás později během dne přijde pokoušet nevědomost, ucítíte: „Jsem Boží dítě. Jak mohu dělat toto? Nemohu vstupovat do nevědomosti.” Opakováním: „Jsem dítě Boha” získáte nezměrnou vnitřní energii a sílu vůle.

Můj Pane Nejvyšší, jak se mohu vyvarovat toho, abych ti byl nevědomky neposlušný? „Mé dítě, máš-li neustálou dychtivost těšit Mne Mým vlastním způsobem, pak nevědomá neposlušnost sama od sebe zmizí.”

– 24. ledna –

Oddáš-li se něčemu nebo někomu, pak dříve či později dosáhneš úspěchu v čemkoli, o co usiluješ.

Musíte se sami sebe neustále ptát na jedno: chcete Boha, anebo chcete nevědomost? Oba stojí v každém okamžiku přímo před vámi a vy musíte učinit volbu. Člověk nemůže sloužit dvěma pánům. A tak když tito dva páni stojí před vámi, musíte se okamžitě rozhodnout, kterého chcete. Jestliže si vyberete Boha, pak k Němu musíte přijít a vejít do Něj. A pokaždé, když zjistíte, že jste z božského vědomí vystoupili, musíte do něj znovu vstoupit. Dokážete-li se věrně vrátit do Božího Vědomí pokaždé, když z něj vyjdete, pak nakonec dosáhnete bodu, kdy z něj již více nebudete vycházet a vstupovat do nevědomosti. Přijde den, kdy vaše vědomá volba Boha bude trvalá a vy budete navždy zcela ponořeni do Boha.

Nemysli si, že to nedokážeš. Mysli si prostě, že Bůh se to rozhodně chystá udělat v tobě, za tebe.

– 25. ledna –

Obyčejný člověk potřebuje naději, aby učinil jakýkoli pohyb vpřed, a není-li zde žádný pohyb vpřed, tehdy začíná sebezničení. Bez naděje se pro běžného člověka život stává stojatou nádrží. Máš-li však upřímnou aspiraci, nemusíš se bát; dostaneš vše.

Jak se můžeme vyhnout ztrátě naděje? Musíme se snažit odhodit ze své žádostivé mysli veškerá očekávání. To naše vnější mysl má pocit, že něco potřebuje nebo něco chce. Když máme pocit, že něco potřebujeme, naděje začíná hrát svou úlohu. Je to žádostivá mysl, která sytí naši vnější naději. Jestliže dokážeme být nad toužící myslí a neustále zůstávat ve spontánnosti srdce, pak budeme mít trvalý pocit vlastnění božské pravdy. Naše vnitřní srdce je vždy plné a úplné, nežádá nic. Když nic nepotřebujeme, naděje nevstupuje do hry, neboť jí vůbec není zapotřebí. Zůstáváte-li s aspirací svého srdce, jste neustále ztotožněni s Boží Vůlí, a tehdy se vaše pozemská naděje proměňuje v naději božskou.

Naděje je sladká. Naděje je ozařující. Naděje je naplňující. Naděje může být věčná. Proto nevzdávej se naděje ani na sklonku svého života.

– 26. ledna –

Nezáleží na tom, je-li výsledkem úspěch či neúspěch. Pokud nejsme ani v nejmenším připoutáni k výsledkům, naše vědomí se ihned rozpíná. Jestliže se nestaráme o plody svých činností, Nejvyšší nás odmění svým vlastním způsobem.

Bůh sám je nad úspěchem i neúspěchem. Pokud se chcete naprosto a neoddělitelně sjednotit s Boží Vůlí, pak nemyslete na úspěch ani na neúspěch. Myslete jen na to, abyste potěšili Nejvyššího. Podle našeho lidského vnímání je naplněním naděje úspěch. Avšak naplnění Boží Vůle jde daleko za takzvaný neúspěch či úspěch, a to je to, co je nanejvýš důležité. Božské naplnění je vždy nad vnějšími výsledky. Výsledkům porozumíme a získáme z nich největší užitek jen tehdy, když se bezvýhradně sjednotíme s Boží Vůlí.

Srdce hledajícího se nestará o úspěch ani neúspěch. Srdce hledajícího touží po jeho neustálém přijímání Boha a Boží neustálé, bezpodmínečné zkušenosti uvnitř a skrze život hledajícího.

– 27. ledna –

Odevzdání začíná ne v bezmocnosti, ale v přijetí Božího světla.

Podívejme se na odevzdání jako na sval. Cvičením své svaly posilujeme. Cvičíme-li každý den, naše svaly budou silné, silnější, nejsilnější. Také odevzdání roste pravidelným cvičením. Toto odevzdání si můžeme rozvíjet den po dni. Za jediný den se nedokážeme Bohu úplně odevzdat. To je nemožné. Nikdo na zemi takovou věc nedokázal. Není to vaše vina, není to má vina; není to ničí vina. Avšak abychom dosáhli naprostého odevzdání, musíme tuto duchovní vlastnost neustále procvičovat.

Dokonalé spojení modlitby a odevzdání: „Ne má vůle, ale Tvá. Tvá Vůle staň se.”

– 28. ledna –

Vidím v druhých jedinečnost. To znamená, že mě již Bůh požehnal svou plností.

Bůh chce, aby všechny lidské bytosti – veškeré Jeho stvoření – mělo svou vlastní jedinečnost. Stvoření je takové, že v Božím projevení nejsou žádné dvě lidské bytosti stejné. Dokonce ani dva naše prsty nejsou stejné: jeden je kratší, jeden delší. Ve svém stvoření se Bůh chce těšit nekonečnými způsoby. Žádné dvě bytosti nejsou stejné. A tak bychom neměli být kopií nikoho jiného.

Jdi za, dál a dál! Neomezuj sám sebe tím, že se budeš srovnávat s druhými nebo dokonce sám se sebou.

– 29. ledna –

Jakmile jsi překonal nějakou obtíž, zjistíš, že se opakuje na vyšší a jemnější úrovni. Je to ta samá základní slabost v tobě, které jsi nucen postavit se ve vytříbenější podobě.

Před tím, než jste přijali duchovní život, měli jste stovky potíží. Za běžných okolností by k vám přicházely jedna po druhé. Avšak když přijmete duchovní život, vnitřní život, Bůh je k vám nanejvýš milostivý a přináší přímo před vás všechny tyto obtíže najednou. Současně vás skrápí svou zvláštní Milostí, tak aby všechny potíže mohly být dříve překonány. A co se ve skutečnosti děje s našimi omezeními, nedokonalostmi a nevědomostí? Jsou to lvi a tygři uvnitř nás, které jsme krmili. Těmito tygry a lvy jsou naše žádosti, naše potřeby, které jsme neustále sytili. S Boží Milostí se rozplynou.

Buď veselý! Získáš sílu lva. V okamžiku budeš schopen odhodit břemeno své minulosti: slona deprese, zklamání a neúspěchu.

– 30. ledna –

Obtíže ukazují sílu nežádoucích sil. Vytrvalost ukazuje nevyhnutelné vítězství vždy naplňujícího, vždy planoucího světla duše.

Půjdeme-li hluboko dovnitř, spatříme, že devadesát devět procent obtíží, kterým čelíme teď, po přijetí duchovního života, jsme měli i před tím, než jsme do duchovního života vstoupili. Tehdy jsme nebyli vědomí; neuvědomovali jsme si je. Nyní však, když jsme se stali vědomými, uvědomujeme si potíže, které před námi vyvstávají, aby proti nám bojovaly. Měli bychom být šťastní, nejen proto, že jsme se stali vědomými, ale také proto, že je zde někdo, nějaký vyšší faktor – Bůh a Jeho zázračná Milost – kdo je více než dychtivý nám pomoci. Jak začínáme být vědomí, stává se pro nás Bůh skutečností. Takže máme to největší štěstí, že jsme si vědomi potíží, které máme, a nikdy se jim nesmíme snažit vyhýbat. Musíme je přijmout a vědět, že všemocná Milost Boha je s námi, pro nás a v nás.

Život je neustálá bitva, neboť Bůh chce, abychom byli nejvyššími hrdiny.

– 31. ledna –

Je-li potěšení čirým snem, pak také bolest je snem, pouhým snem.

Dokud jsme ve fyzickém, dokud je naše vědomí neustále ve fyzickém, je tu bolest. Dokážeme-li však stáhnout své vědomí z fyzického, tehdy nemůže být žádná bolest. Umíte-li vědomě vejít do bolesti samé a setrvat v ní několik minut, pak vás bolest nemučí jako bolest. Staneme-li se totiž vlastníkem bolesti, můžeme samu bolest proměnit v radost. Když vstoupíte do bolesti, stáváte se jejím vlastníkem. V této chvíli vlastní bolest vás; jste její obětí a ona vás stále trýzní. Avšak dokážete-li vy vlastnit bolest, můžete do ní ve skutečnosti vložit cokoli chcete. Svou vědomou silou do ní můžete vlít blaženost, radost – cokoli chcete.

Tvrdíš-li, že jsi olympijský hledající, jak se můžeš sklánět před bolestí, jak? Neuvěřitelné! Nemožné!

Sri Chinmoy Má životní cesta za duší