Ako si vytvárame masky…

621_D140362Každé dítě při narození v hloubi duše ví, že se inkarnuje z toho důvodu, aby bylo samo sebou a aby získalo nesčetné zkušenosti. Jeho duše si ostatně zvolila rodinu a prostředí, do nichž se rodí s určitým, přesným cílem. Při příchodu na tuto planetu máme všichni tentýž úkol: sbírat zkušenosti, dokud se nám nepodaří přijímat je a naučit se skrze ně milovat sebe sama. Dokud určitou zkušenost neprožíváme v přijetí sama sebe a halíme ji do hávu soudů, viny, strachu, lítosti nebo do jakékoli jiné formy nepřijetí, pak k sobě neustále přitahujeme události a osoby, kvůli nimž danou zkušenost prožíváme dokola stále znova. Někdo neprožívá určitou zkušenost jen mnohokrát za život, nýbrž se musí opakovaně několikrát vtělit, aby se mu podařilo skutečně ji přijmout.

Přijetí zkušenosti neznamená, že to představuje nějakou naši prioritu nebo že s ní nutně souhlasíme.

Jde spíše o to, abychom si dovolili experimentovat a učit se skrze to, co nám přináší život. Měli bychom se především naučit rozeznávat, co je pro nás prospěšné, a co nikoli. Jediným prostředkem, jak toho dosáhnout, je začít si plně uvědomovat důsledky každé zkušenosti. Vše, pro co se rozhodneme, či odmítneme, co uděláme, nebo neuděláme, co říkáme, či nevyslovíme, a dokonce i to, co si myslíme v duchu a co pociťujeme, má určité důsledky. Člověk chce život prožívat stále rozumněji. Jakmile si uvědomí, že určitá zkušenost má pro něj vždy neblahé následky, měl by se zcela jednoduše naučit smířit s tím, že si ji sám zvolil (byť třeba nevědomě, aby si uvědomil, že pro něj není shodná), a ne si cokoli vyčítat nebo něco zazlívat druhým.

Později vše pochopí. Právě tak vypadá prožitek určité zkušenosti v přijetí. Zato bych tě však chtěla upozornit, že pokud si o něčem v duchu říkáš: Tohle už nechci nikdy zažít, vše se bude pravděpodobně opakovat. Proto si v klidu dopřej právo několikrát se dopustit téže chyby nebo opakovaně prožít nepříjemnou zkušenost, než se ti podaří dosáhnout vůle a odvahy nezbytných k tvé transformaci. A proč nejsme schopni chápat věci hned napoprvé? Kvůli egu udržovanému při životě díky mylným přesvědčením. Všichni totiž chováme mnoho různých přesvědčení, která nám brání být tím, čím chceme. Čím více nám tyto způsoby smýšlení nebo názory škodí, tím zar-putileji se je pokoušíme před sebou skrýt. Dokonce jsme schopni si namlouvat, že už je nemáme.

Aby se nám je podařilo prohlédnout, je tedy třeba opakovaně se vtělovat. Teprve až naše mentální, emocionální a fyzické tělo budou všechna naslouchat Bohu, jenž sídlí v nás, bude naše duše zcela šťastná. Vše, co člověk prožívá v nepřijetí, se hromadí v jeho duši. Ta, protože je nesmrtelná, se stále vrací na Zemi v různých lidských podobách, s vědomostmi nashromážděnými ve své paměti.

Před svým zrozením se rozhodujeme, co chceme ve svém budoucím vtělení vyřešit.

Toto rozhodnutí a vše, co jsme prožili v minulosti, samozřejmě není zaznamenáno v naší vědomé paměti, tedy v paměti podléhající rozumu. Svůj životní plán a to, co si chceme vyřešit, si začínáme postupně uvědomovat teprve v průběhu života. Když hovořím o něčem „nevyřešeném“, vždy tím mám na mysli zkušenost prožitou v nepřijetí sama sebe. Mezi přijetím zkušenosti a přijetím sama sebe je totiž rozdíl. Vezměme si například mladou ženu odmítanou svým otcem, který by si byl přál mít raději syna. V tomto případě znamená přijetí zkušenosti přiznat svému otci právo toužit po synovi, a zavrhovat proto dceru. Přijetí sama sebe pak pro tuto mladou ženu znamená smířit se s tím, že měla otci jeho chování za zlé, a odpustit si to. Nesmí v ní zbýt žádné posuzování otce ani jí samé, jen soucit a porozumění pro tu část každého z nich, která trpí.

Jistotu, že tato zkušenost je zcela vyřešena, získá tato žena tehdy, když si dovolí udělat nebo říct něco, co by mohlo v někom cizím vzbudit odmítnutí (což by ani nemuselo být jejím záměrem, ale výsledek by byl tentýž, pokud ji trápí zranění z odmítnutí). Zda jsme danou situaci skutečně vyřešili a prožili v přijetí, lze zjistit ještě jiným způsobem: člověk, kterého bude dotyčná „odmítat“, jí to nebude mít za zlé, neboť bude vědět, že v určitých životních situacích odmítá druhé občas každý.

Nenech se zmást kličkami ega, které se nám často pokouší všemi prostředky namluvit, že máme určitou situaci už vyřešenou. Často si říkáme: Ano, chápu chování druhého, abychom nemuseli pohlédnout sami na sebe a odpouštět si. Ego se tak pokouší nalézt únik, díky němuž odsouvá nepříjemné situace. Stává se, že přijmeme určitou situaci nebo osobu, aniž bychom odpustili sami sobě nebo aniž bychom se smířili s tím, že jsme dotyčnému měli nebo máme něco za zlé. Říká se tomu „přijmout jen zkušenost“.

Znovu výslovně říkám, že je velice důležité rozlišovat mezi přijetím zkušenosti a přijetím sama sebe.

Toto přijetí je často velmi bolestné, protože ego si nechce přiznat, že všechny krušné zkušenosti, které prožíváme, slouží pouze k tomu, aby nám ukázaly, že se chováme k druhým nevhodně, a že jim tak způsobujeme stejné utrpení. Už se ti někdy stalo, že když někoho z něčeho obviňuješ, dotyčný tě na oplátku obviní z téhož? Právě proto je tak důležité naučit se znát sebe sama a co možná nejvíce se přijmout. Je to záruka, že se budeš dostávat stále méně do situací způsobujících utrpení. Jen ty sám se musíš rozhodnout, že zvrátíš chod věcí, aby ses pánem svého života stal ty sám, a ne tvé ego.

Čelit všem svým nedostatkům však vyžaduje velkou odvahu, neboť člověk se přitom nevyhnutelně dotkne mnoha starých zranění, která často velmi bolí, zvláště pokud si je nese už po mnoho životů. Čím více trpíš kvůli určité specifické situaci nebo osobě, tím hlubší kořeny problém má. Pomoci by ti mohl Bůh ve tvém nitru, který je vševědoucí, všudypřítomný a všemohoucí. Tato mocnost je vždy zde a stále v tobě působí. Jedná tak, aby tě vedla k lidem a situacím, které jsou nezbytné k tvému růstu a vývoji podle životního plánu, jenž sis sám zvolil před narozením.

Už před tvým narozením tě Bůh ve tvém nitru přitáhne k prostředí a rodině, které budeš ve svém příštím životě potřebovat.

Tato magická přitažlivá moc a zmíněné cíle jsou dány na jedné straně tím, co se ti dosud nepodařilo prožít v lásce a přijetí v předchozích životech, a na druhé straně tím, co tví budoucí rodiče potřebují vyřešit skrze dítě, jako jsi ty. To vysvětluje, že děti a jejich rodiče se obecně zabývají podobnými zraněními. Po narození si přestáváš být vědom všeho, co se dělo v minulosti, protože se soustředíš především na potřeby své duše, která si přeje, abys přijal sám sebe se všemi svými zkušenostmi, chybami, schopnostmi, slabostmi, tužbami, se svou osobností atd. Tuto potřebu máme všichni. Krátce po narození si však začínáme všímat toho, že když se odvážíme být sami sebou, vadí to světu dospělých nebo světu našich bližních. Vyvodíme z toho, že přirozené chování není dobré, není správné.

Toto zjištění je bolestné a zejména u dětí vyvolává úplné záchvaty vzteku. Ty se začnou dostavovat tak často, že je začneme považovat za normální. Říkáme jim dětské záchvaty nebo záchvaty dospívajících. Faktem je, že v dnešní společnosti se možná staly normální, rozhodně ale nejsou přirozené. Dítě, které jedná přirozeně, je vyvážené a které má právo být samo sebou, takové záchvaty vůbec nepřepadají. Takový druh dětí však bohužel skoro neexistuje.

Štyři etapy

Spíše jsem měla možnost pozorovat, že většina dětí prochází čtyřmi následujícími etapami: Poté, co dítě pozná radost z toho, že může být samo sebou, tedy první etapu své existence, je přepadne bolest, že nemá právo takto jednat, což je druhá etapa. Následuje třetí etapa, období záchvatů a vzdoru. Aby dítě snížilo bolest, rezignuje a nakonec si vytvoří novou osobnost, aby se stalo tím, kým chtějí druzí.

Někteří lidé uváznou v této třetí etapě po celý svůj život, to znamená, že neustále na něco reagují a přepadají je záchvaty nebo krize. Během třetí a čtvrté etapy si vytváříme několik masek (nových osobností), jež slouží k tomu, aby nás chránily proti utrpení plynoucího z druhé etapy. Těchto masek je pět a odpovídají pěti základním citovým zraněním, která člověk prožívá. Během svých mnohaletých pozorování jsem mohla konstatovat, že veškeré lidské utrpení lze zjednodušeně shrnout do pěti základních zranění. Uvádím je níže v chronologickém pořadí, tedy v pořadí, jak se každé z nich objevuje v průběhu života:

  • Odmítnutí
  • Opuštění
  • Ponížení
  • Zrada
  • Křivda

Pokaždé, když prožíváme některé z těchto zranění nebo když se domníváme, že je způsobujeme, celá naše bytost se cítí zrazena. Nejsme věrni Bohu v našem nitru a potřebám naší bytosti, neboť necháváme svůj život řídit ego s jeho názory a strachy. To, že začínáme používat masky, je důsledkem snahy skrýt to, co jsme ještě nechtěli vyřešit, ať před sebou samými či před druhými. Toto tajnůstkářství je určitou formou zrady.

A o jaké masky se jedná?

Uvádím je níže, společně se zraněními, která se pokoušejí skrýt.

  • Zranění                 Masky
  • Odmítnutí             Únikový typ
  • Opuštění              Závislostní typ
  • Ponížení               Masochistický typ
  • Zrada                    Ovládající typ
  • Křivda                   Nepoddajný typ

Důležitost masky se vyvíjí v závislosti na stupni zranění. Maska představuje typ osobnosti s charakterem, který je jí vlastní, protože v ní vzniká mnoho různých přesvědčení, jež budou mít vliv na vnitřní postoje a chování dotyčné osoby. Čím bude zranění vážnější, tím více tě bude trápit, což tě bude nutit častěji používat také svou masku. Masku si nasazujeme jen tehdy, když se chceme chránit.

Například když někdo v určité situaci cítí křivdu, když soudí sám sebe jako nespravedlivého nebo když má strach, že na něj bude jako na nespravedlivého pohlíženo, sahá po masce nepoddajnosti, tedy osvojí si chování nepoddajné osoby. Uvedu příklad, který bude lépe ilustrovat způsob, jímž je propojeno určité zranění a jemu odpovídající maska. Zranění na duši lze přirovnat k fyzickému poranění, které máš už dlouho na ruce, nevěnuješ mu pozornost a neléčíš je. Raději jsi je omotal obvazem, aby ses na něj nemusel dívat. Tento obvaz je jako maska. Myslel sis, že takto budeš moci předstírat, že nejsi zraněný.

Opravdu si myslíš, že to je řešení?

Samozřejmě že ne. Víme to všichni, ale ego nikoliv. Je to totiž jeden ze způsobů, jímž se nás pokouší přelstít. Vraťme se k příkladu zranění na ruce. Řekněme, že ti způsobuje velkou bolest pokaždé, když tě někdo vezme za ruku, i když je chráněna zmíněným obvazem. Když tě někdo vezme za ruku z lásky a ty vykřikneš: „Au! To bolí!“ snadno si představíš údiv druhé strany. Vážně ti chtěl způsobit bolest? Ne, protože pokud trpíš, když tě někdo vezme za ruku, je to jedině proto, že ses rozhodl nestarat se o své zranění. Druzí nejsou za tvou bolest vůbec zodpovědní. Stejně je tomu s tvými zraněními.

Při mnoha příležitostech se domníváme, že jsme odmítnuti, opuštěni, zrazeni, poníženi nebo že se nám děje nějaká křivda. Ve skutečnosti stojí za každým naším zraněním ego, které nám chce namluvit, že bychom měli vše vytýkat druhým. Pokoušíme se tedy najít viníka. Někdy dospíváme k závěru, že tímto viníkem jsme my sami, i když je to stejně iluzorní, jako když z něčeho obviňujeme druhé. Věz, že v životě nejsou žádní viníci: jsou zde jen trpící lidé. Nyní již vím, že čím více obviňujeme (sebe či druhé), tím intenzivněji se nám opakují stále tytéž zkušenosti.

Obviňování lidské neštěstí jen prohlubuje.

Pokud se naopak pokoušíme vidět soucitnýma očima onu stránku člověka, která trpí, pak se události, situace a osoby začínají transformovat.Masky, které si vytváříme, abychom se chránili, jsou viditelné podle morfologie – tedy podle zevnějšku – každého člověka. Lidé se mě často ptají, zda je možné odhalit zranění už u malých dětí. Já osobně se bavím tím, že pozoruji svých sedm vnuků, kteří mají v okamžiku, kdy píši tyto řádky, mezi sedmi měsíci a devíti lety. U většiny z nich již začínám podle jejich zevnějšku rozpoznávat různá zranění. Ta, která jsou patrná již v tomto raném věku, poukazují na svou závažnost. U dvou z mých tří dětí jsem však mohla pozorovat, že jejich dospělé tělo vykazuje odlišná zranění od těch, která jsem u nich viděla v dětství a když dospívaly. Tělo je natolik inteligentní, že si vždy najde nějaký způsob, jak nám dát vědět, co potřebujeme vyřešit.

Touto skrytou inteligencí je ve skutečnosti Bůh v našem nitru, jenž k nám skrze tělo promlouvá. V následujících kapitolách se dozvíš, jak rozpoznat masky u sebe sama i u druhých. V poslední kapitole pak hovořím o nových vzorcích chování, které je třeba si osvojit, aby se člověku podařilo uzdravit tato až doposud zanedbávaná zranění, a ukončit tak utrpení. Transformace masek, které tato zranění skrývají, tak proběhne zcela přirozeně. Dále je důležité zbytečně se nenechávat mást slovy použitými k popisu těchto zranění či masek. Člověk může být odmítnut a přitom trpět křivdou; někdo jiný se může cítit zrazen a prožívat to jako odmítnutí; další zase může být opuštěn a cítit se přitom ponížen atd.

Vše ti bude jasnější, až si přečteš popis každého zranění a jejich vlastností. Pětice charakterů popsaných v knize se může podobat typům popsaným v rámci jiných studií charakteru. Každá studie je odlišná a jejím účelem není zrušit nebo chtít nahradit studie ostatní, vypracované dříve. Jedna z těchto teorií, sestavená psychologem Gérardem Heymansem před více než sto lety, se ostatně používá ještě dnes. Figuruje v ní osm charakterových typů: vášnivý, cholerický, nervový, sentimentální, sangvinický, flegmatický, apatický a amorfní. Používá-li autor k popisu typu osoby například slovo vášnivý, neznamená to, že ostatní typy v životě nikdy neprožívají vášeň.

Každé slovo použité k popisu typů je nezbytné jen k definování dominantního charakteru člověka. Znovu tedy opakuji, že se nemáš dát zmást doslovným významem použitých slov. Při čtení popisu chování a postoje masky spojené s každým zraněním je možné, že se částečně poznáš v každé z nich. Je však velmi vzácné, aby měl člověk všech pět zranění zároveň. Proto je důležité dobře vstřebat popis fyzického těla, protože to velmi věrně odráží, co se děje v nitru. Vyznat se v emocionální a mentální rovině je mnohem obtížnější. Měj na paměti, že ego nechce, abychom si uvědomili všechna svá přesvědčení, protože právě jimi je živíme, aby přežilo.

Nebudu se zde o egu bavit podrobněji, protože jeho podstatu detailně popisuji ve své knize Tělo – tvůj nejlepší přítel. Možná budeš bouřlivě reagovat a zmocní se tě rozličné druhy odporu, jakmile si uvědomíš, že lidé trpící určitým zraněním reagují na toho či onoho rodiče. Než jsem došla k tomuto závěru, nejdříve jsem si své domněnky ověřovala u mnoha tisíců osob, zda tomu skutečně tak je, a odpověď byla kladná. Proto zde opakuji věc, kterou říkám na každém svém semináři: s rodičem, s nímž jsme si v mládí zdánlivě více rozuměli, potřebujeme vyřešit nejvíce věcí. Fakt, že něco zazlíváme rodiči, kterého nejvíce milujeme, je pro každého z nás samozřejmě jen těžko stravitelný. První reakcí na toto zjištění je většinou popírání, později hněv, a potom jsme teprve připraveni čelit realitě: to je počátek uzdravení. Popis chování a postojů souvisejících s jednotlivými zraněními se ti může zdát negativní.

Jakmile tedy rozpoznáš některé ze svých zranění, možná se v tobě vzedme vlna odporu vůči masce, kterou sis vytvořil, aby ses vyhnul utrpení. Tento druh odporu je zcela normální a lidský, takže si na něj udělej dostatek času a uvědom si, že stejně jako v případě lidí kolem sebe nejsi nikdy sám sebou, pokud za sebe necháváš jednat svou masku. Když ti na druhých něco vadí nebo když se ti nelíbí určité jejich chování, značí to, že si právě nasadili svou masku, aby se vyhnuli utrpení. A toto zjištění je pro člověka do velké míry uklidňující.

Budeš-li to mít stále na zřeteli, budeš ke všem tolerantnější a bude pro tebe snazší dívat se na své okolí s láskou. Jako příklad uveďme mladíka, který má chování „tvrďáka“. Jakmile zjistíš, že za jeho chováním je jen snaha skrýt svou zranitelnost a strach, změní to tvůj postoj k němu, neboť už budeš vědět, že není ani „drsný“, ani nebezpečný. Zachováš si tak klid a můžeš dokonce objevit jeho pozitivní vlastnosti, a ne se jej bát, a všímat si tak jen nedostatků.I když se rodíš se zraněními, která je třeba vyřešit a která se pravidelně budí tvými reakcemi na okolní osoby a okolnosti, masky, které sis vytvořil, zde nutně nemusí být stále, což je velmi povzbudivé zjištění.

Začneš-li v praxi využívat léčebné metody popsané v poslední kapitole, uvidíš, jak tvé masky začnou postupně ztrácet moc, tvé postoje se transformují a tvé tělo možná také. Může však trvat několik let, než budeš moci pozorovat výsledky i na fyzickém těle, které se transformuje vždy pomaleji kvůli hmotným substancím, z nichž je složeno. Naproti tomu jemnohmotným tělům (emocionálnímu a mentálnímu) trvá transformace po určitém rozhodnutí učiněném v hloubi duše a s láskou kratší dobu. Je například velmi snadné toužit (emocionální tělo) a představovat si (mentální tělo), jak cestujeme někde v cizích krajinách.

Rozhodnutí vydat se na cestu lze učinit během několika minut. Než však vše naplánujeme, zorganizujeme, než našetříme potřebnou sumu peněz atd., tedy konkretizace tohoto plánu ve fyzickém světě, to vše zabere delší dobu. Skvělým prostředkem, jak si ověřit fyzickou transformaci, je každý rok se vyfotit. Pořiď si přitom podrobné záběry každé části svého těla, aby byly dobře vidět všechny podrobnosti. Je pravda, že někteří lidé se mění rychleji než druzí, právě tak jako někdo by byl schopen realizovat vysněnou cestu do ciziny rychleji než druhý. Důležité je však vždy pokračovat ve vnitřní transformaci, neboť právě to z tebe učiní šťastnějšího člověka. Při četbě pěti následujících kapitol bych ti navrhovala poznamenávat si vše, co se bude podle tebe týkat tvé osoby, a poté si znovu přečíst kapitolu nebo kapitoly, které nejlépe vystihují tvé postoje a především tvůj zevnějšek.

Uzdrav svá vnitřní zranění Bourbeau Lise

Reklamy

14 thoughts on “Ako si vytvárame masky…

  1. Toto ma zaujalo, dakujem Martinka za dobry clanok, knihu si asi poziciam ci kupim. Ako autorka testuje tie zranenia ze ako sa prejavuju na fyzickom tele? Napr. nadvaha, ake zranenie to je a ako masku odstranit? Pekny dnik. Jana

    Like

  2. Janka netuším..viac som v úryvku nenašla.
    Na uložto je jej kniha..ak chceš stiahni si ju a prelistuj..určite tam nájdeš, čo hľadáš.

    http://m.ulozto.sk/xGLjXtT/4-bourbeau-lisa-uzdrav-sva-vnitrni-zraneni-pdf

    Našla som v jej knihe Jak správně jíst toto…

    Tvé tělo ví, jaká je tvá přirozená váha. Přirozená neznamená normální. Někdo musí být celý život při těle, neboť to je součástí jeho životního plánu. Musíme se mít rádi takoví, jací jsme. A tak najdeme svou přirozenou hmotnost.K té tvé tělo dospěje, jakmile se přestane bát, že bude trpět hlady. Ano, tělo vnímá nedostatek, kterým jej soužíš. Vnímá tvé myšlenky, i když nedržíš dietu, a jsi přesvědčen, že si nic neodpíráš a že jídla ani přejídání se nebojíš. Člověk si obvykle neuvědomuje ani desetinu z toho, co se v něm odehrává. Ovšem tělo slyší slabý hlásek v hlavě, který říká: „Moc jsem jedl; měl bych se omezit a více kontrolovat. Musím být rozumnější.“ Jestliže se ti nepodařilo na vše dohlídnout, nadáváš si, když se prohlížíš v zrcadle, nebo si dopřeješ nezdravé jídlo. A tvé tělo to všechno slyší.Je naprosto přirozené, že tělo reaguje a začne si vytvářet zásoby, když jej chceš omezovat. Pokud změníš vztah sám k sobě a budeš se mít více
    rád, ujišťuji tě, že to tělo pozná a vrátí se ke své přirozené váze.

    Někteří lidé drží přísnou dietu, čímž rychle a hodně zhubnou. Většina z nich si neuvědomuje, že při drastické hladovce schází tělu kalorie a tím pádem i energie, již potřebuje. A proto si bere sílu ze svalů. Když opět začneme naslouchat svému tělu a netýráme jej nedostatkem, dostaneme se zpět na naši přirozenou váhu, a tentokrát si tělo uloží jen tuky. Jestliže má tělo hlad, ztrácí svalovou hmotu. Bojí se, neboť ví, že bez svalů nemůže fungovat ve svém přirozeném stavu. Začne tedy za sebe bojovat. Při své velké inteligenci dělá, co je v jeho silách, jen aby se mu dobře vedlo. Tělo se snaží vyléčit své rány a bolesti, aniž bys mu o nich něco řekl.

    Tu je aj význam nemoci…http://uloz.to/xsALX5kU/vyznam-nemoci-lise-bourbeau-pdf

    Like

    1. Dakujem Martinka, knihu som stiahla, ten druhy link vyznam nemoci neviem ci pojde, ukazujem mi 2 hodky stahovanie, necham stahovat. Zas moja nadvaha nie je velka, sice 10 kg ale mam 175 cm pri vahe 70 kg, zvykla som mat 60 pred tehotenstvom ale cvicila som. Tak som zacala opat po 4 rokoch a som rada ze vladzem rovnako. nejake drasticke diety nedrzim nikdy, akurát ked cvicim som disciplinovanejsia v strave a potom to ide dole. Kedze kojim nechcem drasticke diety, to by hned ovplyvnilo materske mlieko jeho tvorbu. Skor to mozno budu nejake citove zranenia, kedze som tie kila nabrala do 4 mesiacov po porode a vtedy sme s muzom viac veci riesili 🙂 Dakujem zienky. Ktovie inak preco vacsina mojch kamaratok ma po porode rovnaky problem…Nestihaju sa starat o seba, cvicit a potom vaha ide hore. To bol aj moj pripad.

      Like

      1. ..že by im bolo pri mužíkoch dobre? 😀
        Janka tie kilá nerieš…pristanú ti a príde čas, kedy sa ti ich podarí možno zhodiť alebo ich prijať. 😀 Mne vraveli, že konečne vyzerám viac ženskejšia, keď som pribrala. 😀

        Je pravda že starosti vytvárajú nerovnováhu v tele, tiež som tak pribrala, keď som sa trápila nad synom, ale pri psychických starostiach som skorej zhodila 10 kg. Takže nie je trápenie ako trápenie.

        Možno ak prestaneš kojiť,tak sa ti podarí schudnúť. 😉

        Like

      2. V té knížce je na tohle téma (podle toho mého letmého přečtení) spousta zajímavostí… pamatuji si třeba, že to, že člověk nemůže zhubnout, ani když cvičí a drží diety může být právě způsobeno oním vnitřním zraněním. Ani plastická chirurgie nemusí pomoct, protože to zranění se odráží na fyzickém těle a ani jakoukoliv snahou o změnu těla to prostě nezměníme, dokud se to nepořeší uvnitř. A ta zranění jsou většinou vidět už od útlého dětství, podle autorky si je přenášíme z minulého života. A je to někdy prý tak zamotané, že pokud jsou ta zranění nakombinovaná, dlouho můžeme být štíhlí (protože se kontrolujeme), ale když začneme stárnout, převáží a konstituce, kterou máme taky (třeba ta s vyšší váhou), protože už nemáme sílu se tak kontrolovat….
        Takže pokud řešíme v dospělosti nějaký problém, většinou je to jen proto, že to zabrnkalo na nějakou strunu – buď strunu odmítnutí, odpuštění, zrady, křivdy nebo ponížení….

        Like

  3. Tohle mě tedy hodně zaujalo… zrovna dnes jsem měla dojem, že jsem pod jednu z mých masek nahlédla… a pak tu najdu takový článek 🙂 Krásně se mi spousta věcí osvětlila… tu knížku jsem na uloz.to nasla taky a přeletěla 🙂 K té nadváze je tam také něco, jedna z masek takový fyzický typ je zcela jistě, ale nepamatuji si která. Také doporučuji přečíst 🙂 Líbilo se mi už jen to, jak říká, že už samotný fakt, že si dokážeme to dané zranění přiznat, hodně pomůže… a také pak dokážeme ocenit, jakou práci pro naši ochranu Ego udělalo. To je i má zkušenost…

    Like

  4. Naozaj je to o našom prijatí všetkého v živote..to, čo odmietame nás oslabuje a vzniká nerovnováha. Večer som našla z tejto knihy na nete ešte úryvok, kde sa opisuje zradu…je to naozaj zaujímavé…http://www.osud.cz/uzdrav-sva-vnitrni-zraneni

    Je tu aj kúsok k nadváhe…
    Obecně lidé s maskou ovládajícího typu dokáží zaujmout v životě své místo a je pro ně velmi důležitá jejich tělesná schránka. Často z nich vyzařuje touha být středem pozomosti. Stává se, že mají několik kilo navíc, přitom ale rozhodně nevypadají tlustě. Člověk by je označil spíše za osoby se silnou konstitucí. Při pohledu zezadu rozhodně tlustě nevypadají, při pohledu z boku lze však rozeznat, že jim trochu vystupuje břicho. Je to jejich způsob, jak ukazovat sílu prostřednictvím břicha, které říká: „Jsem schopný”. Na Východě se tomu říká síla hary.

    Chtěla bych upřesnit, že přibrání na váze je u každého spojeno s jeho mentální částí, která se domnívá, že nezabírá v životě dostatečný prostor. Nadváha tedy vždy automaticky nepoukazuje na zranění z ponížení vysvětlené v předchozí kapitole. Pro masochistický typ je jeho váha přídavným prostředkem, jak se cítit ponížen. U dalších zranění souvisí nabrání na váze spíše s přesvědčením, že musí v životě zaujimat víc místa. Lze pozorovat, že únikový a závislostní typ, kteří jsou velmi štíhlí až hubení, více prostoru zaujímat nechtějí. Únikovému typu to totiž pomáhá být neviditelnější a závislostní typ působí jako slabší, a snaží se získat tak pomoc.

    Avespasseri..aj u mňa to tak funguje, ak niečo v sebe riešim, nájdem k tomu aj informácie, ktoré mi viac ozrejmia situáciu. 😉

    Krásne ránko všetkým okoloidúcim. 😀

    Like

  5. Presne tak, tiež som si v nej zalistovala a včera čítala o zrade, kde bolo tiež opisované ako disťa lipne k opačnému pohlaviu v rodine a občas si vytvára Oidipovský komplex a potom sa tak prenášajú problémy do dospelosti, ak sa toho nezbaví. Pri Odmietaní a únikovom type sa zase dieťa viaže na rovnaké pohlavie a problém nechcenia si občas prenáša z minulosti duše. Veľa vecí pramení z detského veku, kedy diaťa v sebe niečo potlačilo v dôsledku citového strádania. Môj sny prišiel na svet s pocitom, že stále niečo musí robiť proti svojej vôli..od malička sa s tým prejavoval a neskorej som mu to našla aj v astrologickom popise, že sa musel podriaďovať v minulosti duše niečomu, čo mu nebolo po vôli a silno s tým bojoval. 😦

    Kniha naozaj stojí za prečítanie..prinesie veľa…takže mám čo čítať. 😉

    Ďakujem za príspevky a tvoju múdrosť avespasseri. 😉

    Krásny dník prajem všetkým okoloidúcim. 😀

    Like

    1. Mně se ta knížka také ohromně líbí, díky za článek! 🙂 Spousta popisů v ní mi přijde naprosto přesná, jako by mi někdo koukal do duše :-)) Zrovna když trpím tím, že mám dojem, že je mi křivděno a že mám dojem, že je mi upírána podpora a mám chuť před tím vším utéct… tak se objeví toto a dá mi to jasně najevo, že utíkat znamená ublížit si, že hledat podporu není nutné a na pocit křivdy není nutné reagovat touhou po tom, být ještě dokonalejší :-)))

      Like

  6. Jéj…tak som rada, že som ťa inšpirovala a verím, že aj iných, ktorých zaujme. :PJe veľa kníh, v ktorých sa opakujú veci, akoby autori kopírovali navzájom od seba, ale len málo, ktoré naozaj vystihujú podstatu, ktorá človeka navedie k sebe.

    Psychológia by mala byť jedným s odborov v školstve, aby sme sa naučili chápať svoje prejavy, spracovávať trápenia a nepotláčali ich tak v sebe, nedusili a nevznikali by tak psychosomatické ochorenia. 😉

    Si šikovná, je vidieť, že sa seberealizuješ, uvedomenia ti prinášajú podnety ich spracovať. 😉

    Len tak ďalej…preto sa máme stať vedomými bytosťami, aby sme sa naučili vnímať a spracovávať všetko, čo sa nás dotýka. 😛

    Like

    1. Jéje, děkuju. To bylo hotové pohlazení po duši :-))) Můj vlastní učitel, který mě velmi dobře zná, by mi nic takového už asi neřekl, protože by velmi dobře věděl, že přesně po tom moje ego prahne :-)))))) Uznání :-))) A tak mi to už neříká, já mám dojem, že mi křivdí, že neocení všechno, co dělám, i kdybych se přetrhla :-))) Ale někdy to prostě člověk potřebuje slyšet, aby pod tím vším úplně neklesl… na mysli :-))) A pak se může pokorně vrátit zpět do té krokodýlí hlavy :-)) (krásně tak popsala zkušenost se svým učitelem Pema Chodron. Četla jsem teď od ní pár knížek, které byly také naprosto dokonalé… hodně jsem o nich na blogu psala… první ze série je https://zitjak.wordpress.com/2015/02/19/co-delat-kdyz-se-citime-pod-psa-a-je-to-taaaak-primitivni-boze/?preview=true&preview_id=4491&preview_nonce=1817919771&post_format=standard). To je ten okamžik, kdy člověk dostane do ruky nástroj, se kterým má pak odvahu se otevřít, když přijde takováhle knížka a úkol, před který jsi postavená :-)))

      Co se té psychologie týká, byla bych všemi deseti pro, aby se mnohem víc prostoru na školách věnovalo právě takovýmto informacím. Kdybych měla možnost si něco takového přečíst v dospívání, tak by mi to asi ušetřilo spoustu problémů. :-))

      Like

      1. To je pekna debata 🙂 Mna to prirodzene tiahne k vahe okolo 67 kg, tak asi tam budu nejake zranenia z detstva a tak, ale uz predtým som schudla a potom drzala vahu okolo 60 kg dlhodobo. Tak mi neostava ine len sa opat kontrolovat pre lepsi pocit zo seba, ja mam hned vyborny pocit ked si zacvicim a velmi mi to chybalo, musim niekde vybit svoju muzsku energiu asi :-). Ale ako prist na to, preco ma k tej vyssej vahe taha?

        Like

      2. K tomuto ma napadá niečo: Dieťa , ktoré je vychovávané rodičmi, čo doňho neustále hustia, že je k ničomu, , je hlúpe a lenivé si tento program nesie v sebe a v dospelosti málo čoho dosiahne, lebo má zníženú sebahodnotu a neverí si, dokiaľ sa neodhodlá tomu postaviť a nenájde v sebe silu zabojovať. Naopak dieťa, ktoré je vychovávané silnou autoritou, ktorá nič neodpustí a vo výchove je tvrdá a snaží sa vojenským prístupom zo svojho dieťaťa niečo vychovať podobné sebe, síce dosahuje výsledky, ale znova chýba tu láska, otvorenosť.

        Známy s ktorým píšem ma tiež nechváli, ale napíše svoje vnemy ako ma momentálne vníma a čo u mňa zaznamenal pozitívne.

        Človek, ktorý vo svojom rozvoji pokročil a prechádza fázami uvedomenia vidí často svoje prejavy ega a snaží sa ich už spracovávať a konať viac duševne . Ak mu niekto zloží kompliment, môže reagovať egoisticky a pocíti ako to Egu ľahodí, alebo len ucíti duševne , že jeho snaha o seberealizáciu nie je marná a vidí prvé výsledky, ktoré sú prospešným ukazovateľom pri práci s inými.

        Nemám svojho učiteľa, (vždy som túžila mať niekoho z duchovnej úrovne jemnejšej sféry bytia, aby ma viedol) ale cítila som, že sa mám rozvíjať sama, ísť svojou cestou, nenechávať sa inými ovplyvňovať a sama spoznávať, čo je pre mňa dobré a čo nie. Potvrdila mi to aj astrológia, kde mám písané, že mám ísť cestou rozvoja sama a nie cestou učiteľov, lebo každý máme iné nasmerovanie, iné veci potrebujeme v sebe spracovať. A na duchovného učiteľa z jemnejších sfér si asi musím vibračne počkať. 😀

        Aj tak mám pocit, že cez vnútro sme navádzaný k veciam, ktorými si máme prejsť spoznať a presvedčiť sa, či sú naozaj pre nás vhodné, či s nimi súznieme, lebo tak ako svetlo, tak isto aj temno nás k sebe láka, pokiaľ sa nedostaneme vibračne bližšie k svetlu a budeme viac k nemu inklinovať. 😉

        Like

  7. Janka …čo tak pocit odmietania….prvé obdobie v tvojom živote, matka dala prednosť škole…pozri si tú kapitolu…stále je to o emocionálno fyzickej nerovnováhe….Pozerala som občas tie relácie ,ako ženy začali priberať, lebo mali problémy s partnermi, rodičmi a tie sa stupňovali…chýbal im pocit lásky a ten zaplnili pocitom sýtosti…vždy potrebujeme byť niečim naplnený, aby sme necítili v sebe prázdnotu, preto každý v časoch problémov siahna po dostupných prostriedkoch…v tých horších prípadoch je to alkohol a drogy. 😦

    Potom je o aj o stravovacích návykoch, ktoré tiež dedíme ako sme boli vychovávaný. Je pravda, že v tomto máme medzery a veľké. Kombinujeme potraviny, ktoré spolu dobre nereagujú, precpávame sa a nám prestáva tráviť, lebo telo nevie stráviť nezdravú energiu, ktorú sme telu dodali. Ak si dáš napríklad ryžu, mäso a šalát a zapiješ to niečim, cítiš sa plná, ale ak si dáš zeleninový šalát z mäsom, tak máš pocit najedenia, ale necítiš sa ťažko.

    Takže treba pohyb, správna strava a prístup k sebe. 😉

    Like

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s