Prožíváme to, po čem toužíme. Lze jej také formulovat jako „děje se nám to, co jsme chtěli“.
Problém je, že rozhodnutí nebo touha může npůsobit na těch nejhlubších, nejmocnějších.úrovních podvědomé mysli a přicházet přímo z jiného života. Vědomá mysl může upřímně věřit něčemu úplně jinému, ale podvědomé puzení je vzhledem k minulému vzorci silnější. To, co se projeví, je stará touha. Vtahuje nás zpět do vzorců minulosti.
Jeden z nejnázornějších popisů toho, jak funguje touha, pochází z knihy napsané krátce po druhé světové válce. Její autor, lékař, zemřel a odvezli jej do márnice. Jeho duše však byla plně naživu a pustila se do dobrodružství s průvodcem. Ten jej zavedl do baru. Lékaře tam poněkud zaskočili lidé, kteří zoufale toužili po alkoholu nebo po cigaretě a snažili se vytrhnout nějaký okolním lidem. Postupně si uvědomil, že ti lidé jsou „mrtví“ – a že právě proto procházejí jejich ruce skleničkami nebo cigaretami, jako by tam nebyly. Málokterá z těch ubohých duší věděla, že je „mrtvá“. Byly frustrované a rozhněvané a nedokázaly pochopit, proč jejich silná touha nemůže být uspokojena.
Čas od času některý ze „živých“ zemřel a lékař si všiml „mrtvých“, netělesných duší, které se stěhují do bezvládného těla. Průvodce, který byl s ním, mu vysvětlil, že takové touhy jsou příčinou, proč duše zůstávají uvězněné. Tentýž typ touhy, stejně jako rozhodnutí na smrtelné posteli: „Příště se ožení se mnou,“ nebo slib typu: „Samozřejmě, že tu vždycky budu pro tebe,“ dokáže dva lidi vtáhnout do inkarnace společně. Silná vůle dokáže udržet dva lidi pohromadě, přivolat určitou situaci nebo předejít výsledku, který si jeden člověk přeje, ale druhý nikoli – je to otázka toho, čí touha a čí vůle je silnější. Touha je pravděpodobně nejsilnějším faktorem, který způsobuje „vlétnutí zpátky“ do inkarnace a do karmického kola.
Primární věcí je náš duchovní smysl
I ta nejnevědomější ze všech duší se jednoho dne musí podrobit volání svého já, jež se touží rozvíjet. Inkarnovalo se proto, aby rostlo a rozšiřovalo své porozumění, a bez ohledu na to, jak moc odříznutou a nevědomou se mohla duše stát, její já se nikdy nevzdává. Některé události, které vypadají jako nejčernější osud, jsou ve skutečnosti voláním já, které se snaží duši probudit. Velmi mnoho mých klientů se dívalo smrti do tváře, ztratili vše, co měli, nebo byli donuceni k úplně jinému způsobu života, jen aby nakonec řekli „díky bohu“. Pocítili, že jsou zpět na správné cestě a že jsou schopni naplnit svůj smysl.
Tento příběh o účelu ztělesňuje obzvláště jedna žena, která byla hluboce duchovně zaměřená. Byla to reflexoložka, která úspěšně vyléčila mnoho lidí a začala se zajímat o vyvolávání duchů a šamanskou práci. Jak se blížil druhý návrat jejího Saturnu, diagnostikovali této dosud fyzicky zdatné a zdravé ženě dědičnou srdeční vadu. Téměř se nesměla pohnout, musela přestat pracovat a prostě jen „existovala“. Procházela klasickou šamanskou zkouškou. Saturn je možná pánem karmy, ale stará se rovněž o náš smysl života, a když zabloudíme, vrací nás zpět na správnou cestu. Propracovala se však množstvím materiálů z minulých životů, změnila mnoho svých emočních postojů a pak si uvědomila, že vztah, ve kterém se nacházela – a který byl silně karmický – ji zabíjel, protože v něm nebylo teplo a intimita, které potřebovala.
Nakonec musela odejít i z něj. Když jí nezbylo vůbec nic, oplakávala vše, co ztratila – a pak se obrátila a spatřila potenciál a smysl svého já. Smysl, který byl tak mocný, že se opět rozplakala – tentokrát radostí. Byla opět na správné cestě. Stačí, když uděláme dost. Účelem karmy není působit donekonečna. Zákon milosti překonává zákon karmických vzorců. Je možné z karmy vystoupit, ať už správným činem nebo s pomocí milosti, což znamená, že jakmile jsme udělali vše, co jsme mohli, karma se rozpustí.
Znamená to rovněž to, že v každém okamžiku můžeme ze vzorce minulosti vystoupit a rozhodnout se jinak. Milost je nabídkou, již nám předkládá naše já, nabídkou, která se nedá odmítnout a která je o „vyšším smyslu“, jenž se vlévá do našich životů. Když vstoupíme do milosti, můžeme se rozhodnout podrobit se božské vůli a vzdát se své vůle. Podobně můžeme vyslyšet volání našeho já – které je koneckonců součástí božství. Můžeme ztvárnit kolektivní smysl nebo se rozhodnout pracovat na jiné části naší karmy. V rámci milosti jsou otevřeny všechny možnosti.
Cestou k sebe... 