Prvopočáteční, nedělitelné, jednota – to je prapůvod, v našem světě symbolizován kruhem. V Beranovi je kruh rozdělen aktem vůle na dvě poloviny ; jedna zůstává v prapůvodním stavu, druhá putuje směrem do hmoty. Jednota je rozdělena, vzniká dualistický svět, muž a žena, aktivní a pasivní, kladné elektrické a záporné magnetické. Nicméně ve všech protikladech působí i prapůvod, nerozdělenost symbolu ducha, KRUHU. V konečném důsledku představuje symbol také rohy berana.
Polovina kruhu sestupující do hmoty zde trůní nad symbolem jednoty. Luna (půlkruh) jakoby “ovládá” sluneční princip (kruh), čili hmota se povznesla k vládě nad jednotou. Vnitřní jednota pravdy je zakryta závojem nepoznání, jemuž se na Východě říká Mája.
Obě poloviny původní jednoty jsou směrovány na opačné strany. Dvě spojové přímky, symbolizující intelekt či vědění, dávají ale možnost hmotné polovině otevřít dveře zpět do jednoty, zpět do celku. Póly se dotýkají, tam a zpět je tak stejně daleko i blízko, tamten svět i ten náš stvořený mohou navázat spojení. Chybí však tvořivá síla, která dovede sjednotit to, co je zde vedle sebe a co se vzájemně prolíná. Intelektuálně vidíme dokonalost jako otevřenými dveřmi cíl, jenž je před námi. Těšíme se z toho pohledu, ale mnohdy nepoznáváme dualitu mezi idejí a skutečností. Tak póly často zaměňujeme, přičemž se nám, obrazně řečeno, silný rozpor mezi věděním a činem, mezi myšlením a životem, vysmívá. Myšlení, intelekt je pouze průchod zpět k jednotě, proto na něm nelze zbudovat svůj domov na věky. Kdo to nepochopí, ten se v intelektu utopí.
V tomto symbolu představují polokruhy nůžky raka a zdá se, jako by splývaly dohromady. Božský polokruh je ve vlnovitém pohybu citů jednou “nahoře”, jednou ”dole”. Oba polokruhy vycházejí jakoby z prazákladu (kruhu), zevnitř ven, a ukazují intelektu cestu do hloubky citů. Oba póly, pocházející z říše matky (jednoty kruhu), se vzájemně doplňují a oplodňují, čímž povstávají zárodky nového, zvnitřnělého života. Jsou to první kapky širého, vesmírného pramene naplnění. Proto je každý krok raka, i když jde zdánlivě zpět, krokem vpřed na cestě ke ztracené svobodě, k jednotě protikladů.
Jedna polovina nůžek raka se obrátila ven a dopomáhá dřímající aktivitě k vítězství. Božské si probojovává cestu zpět do kruhu jednoty. Od prazákladu zde poprvé vidíme motiv rozvíjejícího se hada – smyslnost procitá v plné míře. Kam povede tato cesta nikdo neví, jedno je však jisté ; pouze ve vnější svobodě, v napětí všech sil, ve vymrštění toho, co se uzrálo uvnitř, můžeme najít život.
Přívěsek symbolu, jenž směřuje dovnitř, zpět do jednoty, ukazuje na přemožení hada smyslnosti, který byl orientován na vnější smyslový život. Pomocí rozumu, jemuž vládne Merkur, a zážitkem poznání o jednotě všeho, se zde rodí důležitá schopnost rozlišovat. Na konci první poloviny zvířetníku je zde oddělováno vše, co nemůže či není schopno nastoupit vyšší cestu, aby obstálo v dalších zkouškách, které přes “strážce prahu” vedou zpět k jednotě.
Kotouč vycházejícího slunce se začíná objevovat nad horizontem. Nově vzniklé, utvořené, protkané božským, spočívá na hmotě. Co Panna v odlučovacím procesu vybrala, to zde nachází přízeň, aby było možné postupovat dál na žebříku zkušeností zpět do celého kruhu. Oba polokruhy v horní části symbolu splývají – aby se společně snažily uzavřít jednotu, mír, soulad. Takovýto bod ve víru zápolení v kruhu se stává symbolem klidu, rovnováhy jak ve fyzickém těle, tak v duševním procesu.
Na rozdíl od Panny, kdy had smyslnosti byl ovládnut rozumem, daří se tomuto hadu osvobodit se z pout rozumu. Přívěšek symbolu plodnosti s ostrým šípem směřuje nahoru, prodírá se k celku – cesta ke svobodě nahoru je otevřena. Tak je nastolena otázka – obětuje se had smyslnosti ve prospěch čistoty a jednoty? Pochopí jedinec, že sexuální sílu může přeměnit na duchovní – že fyzické tělo se rozpadne a utvoří se tělo nové, do kterého se po opuštění fyzické roviny můžeme „nastěhovat“ ? Pochopí to … ?
Šíp, směřující vzhůru k nekonečným dálavám, říká : Pryč s těsností, omezeními všeho druhu. Jinak řečeno – vědomí se snaží uniknout od nižšího, přízemního, k vyšším oblastem. Po osvobození se ve Štíru vědomí zde prochází procesem oduševnění, vzkříšení. Aktivované síly víry se shromažďují, aby překonaly nejvyšší bod nebezpečí, sídlící v Kozorohu a dostaly se zpět ke svým spřízněným centrům, záchvěvům univerzální lásky (v Rybách).
Duše, ukrytá v symbolu polokruhu, se snaží z hlubin hmoty opět prodrat nahoru, na výsluní. Na své cestě však naráží na mnoho překážek, přičemž zápasí s bludištěm svého bytí (kruh uprostřed), dále pak s druhým půlkruhem směřujícím zpět dolů, až po třetí půlkruh, který konečně je otevřen vyšším duchovním energiím a sjednocení v celek.
V tomto symbolu se opět zjevují oba polokruhy, ukazující se ve dvou rovnoběžných vlnitých liniích. To, co se dříve rozcházelo (v Beranu), to se zde znovu nalézá. Protiklady mezi trojností HMOTY (těla), DUŠE a DUCHA se opět zdůrazňují. Ačkoliv je horní linie bílá ( světlá, čistá, pozitivní ) a dolní linie černá ( tmavá, nízká, negativní ), přece tyto protiklady proti sobě nebojují. Běží souběžně spolu a poznávají se jako póly stejné síly, jako částice nekonečného kruhu, který symbolizuje dokonalost nekonečné tvorby a je východem ke všem stupňům vývoje. Prostor a čas jsou překonány, dlouho vyhlížená syntéza se stává skutečností. Vyzvedává se také pocit vlastního bytí, který dříve tolik sužoval. Všichni lidé jsou si bratři, protože se přátelí energie všech duší. Člověk je o to více spojen se světem, nakolik je spojen sám se sebou.
Oba původní polokruhy jsou na východ i západ propojeny vodorovnou úsečkou, značící horizont, obzor. Oběma směry lze půlkruhy doplnit na celý kruh, značící jednotu. V tomto symbolu je k vytvoření takového kruhu nejblíže. Horizont, tvoří body “Já” a “Ty”, a půlkruhy světů “nahoře”a “dole” se mohou konečně propojit tak, že “říše středu” (nirvána), velká syntéza, se stává vnitřním zážitkem dotyčného jedince. Poslání osobnosti je naplněno, maska iluze (Mája) o životě mizí, zápas o opětnou dokonalost je ukončen. Ten nový začíná na vyšší spirále.
Cestou k sebe... 