love-healsNechtějte po Bohu, aby pro vás udělal to, co se pro sebe musíte naučit udělat sami.

Nikdo jiný neví, co je pro vás dobré. Nikdo jiný netuší, jaké poslání jste sem přišli naplnit. Sami máte všechno, co potřebujete k tomu, abyste byli ve svém životě moudře usměrňovaní. Důvěřujte tomu. Důvěřujte svému spojení se Zdrojem všeho. Když máte v srdci lásku, cesta se vám sama ukazuje. Spontánně z vás vycházejí ty správné činy.

Jen když přijmete věci takové, jaké jsou, zažíváte vrozenou dokonalost všeho.

… Takoví lidé vědí, že nejsou jenom tělem. Vědí, že nejsou oběťmi myšlenek a činů jiných lidí. Vědí, že mohou vytvářet realitu silou svých myšlenek.

Takoví lidé jsou duchovními mistry a učiteli. Bez nich by hustota pozemské úrovně zatemnila kolektivní vědomí a zablokovala většinu cest k duchovnímu poznání. V dějinách lidstva už byla období, kdy byl život na Zemi velmi temný.

Období, kdy procházíte fyzickou školou dnes, je obdobím přechodu. Po technické stránce jste schopní úplně zničit své hmotné prostředí. Na druhé straně má teď tato planeta k dispozici víc světla, než tomu dosud bylo kdykoliv jindy v historii.

Vaše lekce na planetě Zemi jsou teď jasné. Jste zde na to, abyste skoncovali s postojem oběti a plně přijali vaši moc a smysl existence. Jste zde na to, abyste se naučili tvořit a být za své výtvory zodpovědní. Jste zde na to, abyste se naučili chovat se ke svým bližním tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Jste zde na to, abyste na této planetě nastolili rovnost a spravedlnost.

Když se učíte brát své bratry a sestry jako rovnocenné, začínáte si být rovní i se mnou, protože neexistuje žádný bratr nebo sestra, jež by mi nebyla drahá. Já vidím do duše zločince i jeho oběti a neodepřu lásku ani jednomu z nich. Nebuďte šokovaní, když chci totéž i po vás.

Buď trpělivý a nezlomný, příteli. Naše práce nebude u konce, dokud zde budou násilnící nebo oběti. Každého je třeba obejmout takového, jaký je, aby se mohl zbavit strachu a potřeby brojit vůči druhým. Každého je třeba milovat bez podmínek, aby se mohlo jeho srdce otevřít lásce.

Kráčet spolu se mnou znamená sloužit všem svým bratrům a sestrám.

Až budou lekce rovnosti zvládnuty, Země vymyslí ušlechtilejší učební plán.

Skutečné štěstí se odehrává pouze v přítomné chvíli. Pokud jste v této chvíli šťastní, pak není nic, čeho by ještě bylo třeba dosahovat. Pokud ale netušíte, zda budete šťastní i zítra nebo třeba jen za pět minut, zapomenete být šťastní teď. Jakékoliv plánování a snění vás odvádí od současného štěstí.

Mnozí z vás mají velmi důležitou práci, při níž slouží druhým. Přesto nejste šťastní zde v této chvíli. Musím vám položit otázku: za jakou cenu byste sloužili druhým?

Opravdu věříte tomu, že můžete přinést štěstí někomu jinému, pokud jste sami plní obav a vystresovaní? Určitě víte, že to možné není.

Na procesu probuzení není nic atraktivního. Lidé, kteří se probudí, nezbohatnou ani nezískají slávu. Neprodávají spásu. Jen se vám podívají do očí a zeptají se: „Jsi v této chvíli šťastný?“ Pokud řeknete ano, jen se na vás usmějí, protože vědí, že už jste v nebi. Pokud řeknete ne, jen se zeptají: „A proč ne?“ Vědí totiž, že se můžete rozhodnout být šťastní hned teď a že vám v tom brání pouze vaše sveřepá potřeba hrabat se v minulosti.

Mistr nemůže udělat nic jiného, než se zeptat: „Proč ne?“ Nemůže vám říct, co máte dělat nebo co nemáte dělat, jelikož zodpovědnost za to, co děláte i neděláte, je jen a jen na vás.

Je zajímavé, že i teď v této chvíli jste bez jakékoli námahy spojení s neomezeným bytím. Vaše tělo je zaplaveno světlem. Vaše srdce je schopné přijímat bezpodmínečnou lásku a vaše mysl je schopná přímým způsobem poznávat pravdu.

To je cíl cesty vědomí. Všechny formy duchovní praxe jsou o tom, abyste poznali bezpodmínečnou lásku a milost hned tady a teď. Odložíte-li stranou dogmata a rituály, dostanete se k podstatě, jíž je spojení a jednota. Tak je to ve všech spirituálních tradicích.

Všechny bytosti jsou povolané k míru, radosti a štěstí. Poslechnout toto volání znamená vydat se na cestu. Nezáleží na tom, jakou má tato cesta podobu nebo jak po ní kráčíte. Každá cesta je krásná a tajemná svým vlastním prostým způsobem.

Pravá duchovnost není přímočará. Není předepsaná. Nemůže vám říkat: „Dělej to a to, a stane se to a to.“ Všechno, co uděláte, musí vycházet hluboko z vašeho nitra. Musí to být svěží, čisté a ukotvené ve vašem srdci. Musí se to dít spontánně.

Cesta domů není nikdy taková, jak se domníváte. Vždycky však počítá s vaší schopností vycítit, jaký další krok je třeba udělat.

Volání k probuzení vychází z hloubi vaší duše. Nepodobá se volání žádné jiné duše. Pokud budete naslouchat druhým, vlastní volání nezaslechnete.

Jakmile je ale jednou uslyšíte, pochopíte, že je slyší i druzí, přestože každý po svém.

Jde o to, abyste pracovali se syrovým materiálem života. Musíte jej tvarovat a udělat z něj umělecké dílo.

Hrnčíř by mohl snadno odmítnout hlínu jako něco podřadného a nehodného jeho umění. Ale kdyby to udělal, jeho život by ztratil smysl. Hrnčíře nedělá hrnčířem hlína, ale to, co se s ní rozhodne udělat.

Co se rozhodnete udělat s tím, co máte k dispozici? Jak byste se mohli postavit k životním výzvám, abyste nalezli mír ve svém srdci a ve svých vztazích?

Odpověď je jednoduchá, přestože možná ne taková, jakou byste chtěli slyšet. Odpověď zní, že nemusíte dělat vůbec nic.

„Jenomže,“ ptáte se, „jak se tedy hlína vytvaruje, jestliže nemusím dělat vůbec nic?“

Hlínu tvaruje vaše ochota ponořit se do toho, co se děje. Hlínu tvaruje váš boj i vaše odevzdání se. Umělecké dílo vznikne, rozbije se a zase vznikne. V určité chvíli poznáte, že je hotové a že už na něm dál nemůžete pracovat. Pak od něj odstoupíte, a než se nadějete, máte v rukou další kus hlíny. Ta je jiná, obsahuje jiné možnosti. Představuje novou výzvu.

Stačí prostě žít svůj život, to je celý proces tvarování. I když vzdorujete tomu, co se děje, nebo když to popíráte, i tím hlínu zpracováváte.

„A co zločinec?“ ptáte se. „I ten dělá ze svého života umělecké dílo?“

Ano, i ten. Jeho život je záznamem jeho cesty strachem, stejně jako je váš život záznamem vaší cesty. Každý z vás vypráví svůj vlastní příběh. Kdybyste nahlédli do srdce zločince, viděli byste, že jeho příběh se zas až tolik neliší od toho vašeho.

Na této planetě není nikdo, kdo by „selhal“. Dokonce i bezdomovci, prostitutky a drogoví dealeři tvarují hlínu, která jim byla daná.

Jen proto, že se vám nějaké umělecké dílo nelíbí, ještě to neznamená, že není uměleckým dílem. Neexistují žádné nudné příběhy. Každý příběh je skvostný. Každá socha je geniální.

Snadno zjistíte, jak na tom jste: Pokud jste se svým partnerem v harmonii a míru, pak je to ten správný vztah. Pokud v harmonii nejste, váš vztah je nevhodný anebo předčasný.

Nevhodné vztahy aktivují, případně posilují staré vzorce násilí. V takových svazcích je proces učení bolestný. Máte však možnost vybrat si něco lepšího a měli byste to udělat. Jenomže aby si člověk mohl dobře vybrat, musí umět bez ostychu požádat o to, co chce. Pokud dovolíte, aby podmínky vztahu diktoval ten druhý, nedivte se, máte-li pak pocit, že s vámi nejedná s úctou.

Vy víte, z čeho máte dobrý pocit a z čeho ne. Řekněte, co potřebujete; řekněte pravdu a nenechte se odradit od své vlastní potřeby léčení. Jedině pokud jste pevně odhodlaní vážit si sami sebe, můžete si přitáhnout partnera, který je na tom stejně.

Jsou to prosté zásady, jenomže lidé se jimi neřídí. Znovu a znovu se dopouštějí kompromisů, hrají podle cizích pravidel a zrazují sami sebe. Už byste ale měli mít dost stále stejných lekcí a jitření ran, nebo snad ne?

Řeknu vám to co nejjasněji: Pokud nevíte, jak se o sebe postarat, a pokud k tomu nejste ochotní, nikdo jiný se o vás nepostará. Nedostatek sebelásky a oddanosti své vlastní pravdě přitahuje do vašeho vibračního pole jedince, kteří potřebují zvládnout podobné lekce. V takovém případě si však jen vzájemně zrcadlíte nedostatek pochopení sebe sama, nedostatek oddanosti sobě samému.

Není možné být oddaný jinému člověku, pokud nejste oddaní především sami sobě. Je to opravdu nesmírně důležité. Ten, kdo se snaží chovat nesobecky, zapřahá vůz před koně. Nejprve musíte přijmout své Já, až pak můžete překročit jeho meze. Netvrdím, že máte být sobečtí, ale že se máte naplno odevzdat Božskému v sobě.

Pravá láska se ve vašem životě zhmotní, když budete oddaní svému Já. Ve vnějším světě se ten pravý partner/partnerka objeví hned, jakmile bude tato vaše oddanost spolehlivá. Vnější a vnitřní oddanost pak budou kráčet společně.

Pokud svůj život akceptujete, pak na tom nemůžete být špatně. Nemůžete být zatrpklí nebo zdrcení žalem. Ať se ve vašem životě odehrává cokoliv, stává se to dopravním prostředkem, nástrojem. Vaše tělo je přijatelné, ať vypadá jakkoliv. Jakékoli vaše schopnosti jsou naprosto perfektní. Vůbec nevadí, pokud nejsou takové, jaké byste chtěli nebo si mysleli, že máte mít.

Pokud svůj život přijímáte, neodmítáte dávat své dary jen proto, že možná neodpovídají vašemu očekávání. Dáváte je proto, že je máte, připravené na rozdávání; proto, že se objeví příležitost dát je; a proto, že kdykoli tyto dary dáváte, naplňujete svůj osud.

Až začnete důvěřovat darům, jež vám byly dány, začnete chápat smysl svého života. Možná ho nebudete umět vyjádřit slovy, ale bude vám jasný. Pochopíte, jak naprosto nezbytná byla každá jedna lekce, každé jedno omezení, každý jeden problém, každý jeden okamžik utrpení, abyste mohli svůj dar poznat, s důvěrou přijmout, rozdávat a využívat.

Pokud svůj život přijímáte, jste nesmírně vděční, protože vidíte a cítíte, že ve vašem životě působí určitá vyšší inteligence. Tato inteligence sídlí ve vašem srdci i v srdci všech ostatních lidí. Slouží vašemu dobru a zároveň i dobru ostatních.

Zkuste žít chvíli bez soudů. Stavějte se k tomu, co se děje, neutrálně. Nemusíte vidět všechno v pozitivním světle, jen to přestaňte vnímat negativně. Přestaňte hodnotit události a okolnosti ve vašem životě jen na základě svých očekávání. Jednoduše nechte život, ať se odvíjí, jak chce, a sledujte, co se bude dít.

Vaše soudy a interpretace vám nepřinášejí ani mír, ani naplnění. Odsuňte je tedy stranou a nechte být život takový, jaký je. Prožívejte jej, aniž byste jej omezovali svými představami.

Když žijete bez posuzování, všechno běží mnohem víc hladce. Vztahy nabírají správný kurz. Váš život začne fungovat. Postupně si začnete uvědomovat, že to ne vy jste příčinou hladkého chodu života. A tak se přestanete snažit. Přestanete se snažit všemu rozumět. Prostě tu jen jste a děláte to, co se po vás zrovna chce.

Nemůžete poznat Boží plán, dokud trváte na tom svém. Bůh se nemůže ujmout velení, dokud si myslíte, že šéfem jste vy.

Vypráví-li někdo nějaký příběh pořád dokola, je jasné, že není sám sebou. Člověk, který je sám sebou, není profesionální vypravěč příběhů. Není to zpovědní herec. Nepotřebuje být centrem pozornosti, aby měl ze sebe dobrý pocit.

Člověk, který je sám sebou, vypráví svůj příběh proto, že je to léčivé. Jestliže svůj příběh vypráví, pomáhá mu to lépe jej pochopit a smířit se s tím, co se stalo. Lépe přijímá své zážitky. Prohlubuje svůj soucit vůči sobě i druhým. Když vypráví svůj příběh, uzdravuje se přitom, a ostatní se tak mohou uzdravovat spolu s ním.

Jakmile ale svou zkušenost jednou zpracoval, už svůj příběh dál vyprávět nepotřebuje. Kdyby ho chtěl nadále vyprávět, začalo by mu to bránit v dalším duchovním růstu. Z příběhu by se stala berle, na kterou by se začal spoléhat, přestože už má zdravé kosti, jež ho unesou. Připoutal by se ke svému příběhu, zasnoubil by se se svou bolestí. Jeho příběh by se stal divadelní hrou. Už by pro lidi nebyl povzbuzením.

Přijetí bolesti vede ke změně, k odklonění se od ne-moci. Vede k větší pohodě, k sebepřijetí a sebevědomí. Umožňuje vám udělat další krok na vaší cestě.

Přiznaná bolest je jako dveře, které se otevřou, pobídka k růstu, k větší důvěře i k větší ochotě riskovat. Jakmile se postavíte své bolesti a strachu, přiblížíte se zároveň ke své radosti. Zbavujete se starých omezení. Svlékáte starou kůži.

Kdykoli se upřímně dělíte o své zážitky, povzbuzujete druhé, aby se i oni léčili. Jdete dál a oni též. Už není nutné žít v utrpení.

Bolest je nutná, jen když dojde k disociaci nebo popírání. Utrpení nastává, jen pokud kladete životu odpor. Bolest a utrpení jsou sice univerzálním jevem, ale pouze přechodným. Každý člověk se s nimi v určité chvíli setká. Nejsou to ale stálí společníci. Jsou to poslové, ne spolubydlící.

Až konečně přijdete na to, že vás nikdo nemůže zradit, výrazně se změní váš vztah k vašemu bratru. Už není někým, kdo vám může ublížit nebo s vámi nespravedlivě jednat. A není ani někým, kdo vás může zachránit nebo způsobit, že díky němu budete mít ze sebe lepší pocit.

Jelikož ho již nezbožňujete ani z něj neděláte obětního beránka, jeho význam ve vašem životě výrazně klesne. Je prostě jen vaším souputníkem, sousedem. Jste ochotní občas mu pomoct nebo přijmout pomoc od něj. Ale už nemáte chuť být na něm závislí nebo dělat jej závislým na vás.

Ve všech vašich vztazích tak mohou být zavedeny nové, zdravé hranice. Naučíte se být přítelem a vychutnávat si plody přátelství s jinými lidmi. Ale váš zájem o vašeho bratra nebo sestru už není dotěrný. Vaše štěstí již nezávisí na tom, jak se k vám on nebo ona chová.

Jakmile vám stačí být sami sebou, přestanete zatěžovat své bratry a sestry. Už se před vámi nemusí tvářit, že jsou dokonalí. Vidíte jejich nedostatky a chyby, aniž byste je nemilosrdně soudili. Vidíte jejich krásu a upřímnost, aniž byste jim záviděli nebo je stavěli na piedestal.

Čím víc vám záleží na svobodě být sami sebou, tím je pro vás snadnější ponechávat stejnou svobodu i druhým. Nevynucujete si jejich pozornost ani netolerujete takové vztahy, v nichž druzí kladou nepřirozené požadavky na váš čas nebo pozornost.

Když jste sami, nepřestáváte být otevření vůči druhým. Když jste s jinými, nevyvádí vás to z rovnováhy ani nevtahuje do jejich dramat o páchání násilí na sobě samých.

Z knihy Naplnění   Paul Ferrini

Zdroj