Posadnutosť duchmi

Vstup duchů

Proč duchové vstupují do tela? Tou nejdůležitější je jistě otázka: „Co s tím mohu dělat?“ Nejprve musíte pochopit, jak se člověk stává náchylným k posedlosti. Zdá se, že proti posedlosti nás chrání síla naší aury. Když aura vibruje na vysokých frekvencích, nemůžou do ní vstoupit duchové s vibrací nižší frekvence. Vysvětluji tento proces pacientům následovně: „Řekněme, že vaše aura vibruje frekvencí tisíc – to je jen namátkové číslo – potom ji mohou prostoupit pouze energetické systémy o vibraci tisíc a více. Pokud se její vibrace sníží na pět set, mohou jí snadno prostoupit duchové s vibrací od 500 do 999, kteří do ní dříve vstoupit nemohli. Veškeré situace, city nebo chování, které snižuji vibrace aury, zvyšují pravděpodobnost posedlosti.“

Aura představuje pro emocionálně – mentálně – duchovní dimenzi osoby totéž, co imunitní systém pro fyzické tělo. Tak jako oslabený imunitní systém způsobuje vyšší náchylnost jedince k chorobám a infekcím, stejně vytváří zmenšená aura náchylnost k proniknutí duchů. Zjistila jsem dvě hlavní kategorie stavů nebo chování, které vedli k posedlosti: situace, kdy lidé fakticky vyzvali duchy ke vstupu, a situace, kdy nejenom že si lidé nebyli vědomi posedlosti, ale ani si nepřáli – na vědomé rovině – aby k ní došlo.

Nechtěná posedlost

Věřím, že jsme duchové, kteří obývají fyzické nosiče – naše těla – která odhazujeme při smrti, tak jako se zbavujeme starých obnošených kabátů. Vědomí těla pochází z vnitřního bytí – já – které je spojeno s tělem „stříbrnou šňůrkou“. Tělo se stává nevědomým, když duch dočasně odejde. Je zajímavé, že náš jazyk tuto myšlenku uznává. Říkáme např., že „duše odešla“ nebo „vypustil duši“. Nehoda, předávkování léků či drog, rána do hlavy, jakýkoliv stav, který navozuje bezvědomí – třeba jen krátké – „otevírá dveře“ možnému posednutí, protože v tuto chvíli je aura nesmírně poddajná, stejně jako při návratu vědomí. Jeden z důvodů, proč zabírá totální anestezie, je podle mého názoru to, že vytlačuje osobu z těla, které se tak stává nevědomé a lze jej operovat bezbolestně.

Hypnotické regrese odhalily, že pacienti se během operace nalézají obvykle nad svým tělem a pozorují chirurgický zákrok – někdy s nezúčastněným zájmem. Děti často prožívají stejné emoce a duševní pochody – ať jsou v těle či mimo tělo – trpí pocitem hrůzy a opuštěnosti, jak jsme viděli v případě Howarda v kapitole 1. Když účinky anestezie pominou, těla jsou znovu obyvatelná a původní duchové – pacienti – se do nich navracejí. Lékaři, sestry, nemocniční a zdravotnický personál, chiropraktikové, pohřebníci a lidé pracující na hřbitovech jsou všichni terči posedlosti, což je dáno povahou a místem jejich práce. Kdybychom byli nadáni jasnozřivým viděním, asi by nás šokoval počet duchů, kteří se vyskytují v nemocnicích.

Lidé umírají, často pod vlivem drog, nebo ve stavu zmatení a strachu, a mohou v nemocnici zůstat, připoutáni k zemi. Většina z nich – protože si neuvědomuje svou smrt – předpokládá, že sestry a lékaři se o ně i nadále budou starat – a někdy do takové míry, že je posednou. Jeden takový vstoupil do mého pacienta – ošetřovatele, když prováděl oživování dýcháním z úst do úst u těla tohoto ducha, když zemřelo předávkováním drog. Jiní duchové tou- ží tak zoufale „žít“, že si proklestí cestu do jakékoliv oběti, která vyhovuje jejich záměrům.

Jednou takovou bytostí byl John. Mluvil se mnou prostřednictvím hypnotizovaného pacienta, alkoholika, který se jmenoval Glen. Uvedl, že zemřel na rozsáhlý infarkt během ergometrického zátěžového testu v místní nemocnici. Rozzuřilo ho to a urputně se snažil vstoupit zpátky do svého těla. Také se zoufale potřeboval napít. Potom si všimnul Glena, který byl přijat na kardiologickou jednotku na pozorování, když prožil příznaky infarktu, které byly později diagnostikovány jako akutní porucha trávení. Když si John uvědomil, že neexistuje způsob, jakým by mohl získat zpět svoje vlastní tělo, vstoupil vědomě do Glenova těla a za pár dní už zase pil. Od té doby pil Glen pravidelně vodku, která mu dříve nechutnala, a často se opíjel. V kapitole 6 jsme viděli, jak ho tato bytost skoro zabila.

Duchové, kteří se potulují po nemocnicích, se snadno připojí k lidem, jejichž aura je otevřená. Vážná onemocnění vysoce zeslabují auru, takže většina hospitalizovaných pacientů je náchylná k posedlosti. To platí zejména u malých dětí, kterým mohou snadno dominovat dospělé bytosti. Ovšem mnohdy jsou tyto bytosti vnímány jako utěšitelé a jsou tedy vítány. Jakmile dojde k posednutí, aura osoby se ještě více oslabí, protože se smísí s aurou přivtělených bytostí, a ta je obvykle negativní vzhledem k jejich obavám a zmatku. Se sníženou ochranou se takto stávají kořistí dalších bytostí toužících po fyzickém těle. Čím více duchů se „nalodí“, tím nižší jsou vibrace aury oběti. Chování, které rozhodně vytváří nebezpečí, je užívání drog a pití. Dokonce i nevinné experimenty s lehkými drogami měly za následek celé roky posedlosti.

Prakticky každý ze stovek pacientů, které jsem léčila a kteří užívali drogy či pili, byl posednut! Ve všech případech u nich bylo mnoho bytostí, které často samy ve svém životě braly drogy a teď v návyku pokračovaly prostřednictvím své oběti, čímž ji dále oslabovaly a umožňovalý další přivtělení. Jedna vyléčená alkoholička, moje pacientka, měla při sobě osmnáct alkoholických duchů, i přesto, že již čtyři roky alkoholicky abstinovala! Přehnaně negativní city, jako hněv, deprese nebo smutek, také snižují frekvenci aury a do- časně snižují její ochranu. Ochranná schopnost aury je také snižována únavou, zejména vyčerpáním, ale i chorobami.

Pokud jsou nablízku duchové, kteří čekají na chvíli, kdy se budou moci přivtělit, vklouznou rovnou dovnitř. Smrt milovaných osob a blízkých přátel také zvyšují náchylnost, vzhledem k fyzickému a citovému otřesu, který prožívají ti, jež danou osobu přežili. Problém ještě zvyšuje fakt, že jsou obvykle vystaveni třem místům s maximální koncentrací a počtem duchů. Jsou to nemocnice (včetně léčeben dlouhodobě nemocných a rehabilitačních ústavů), pohřební síně a hřbitovy. Po smutečním obřadu často následuje pití. Všichni duchové, kteří sledovali ho“Sty a rodinu domů, je tedy mohou snadno posednout. Pouta lásky a silných citů mohou někdy vytvořit svazující přitažlivost, když naši milovaní zemřou.

Často je zemřelým zabráněno v další cestě a jsou magneticky vtaženi do aury pře- živších. Vzpomínám si na jeden takový případ. Grace se po smrti svého přítele nesmírně rmoutila; studovala právě druhým rokem na univerzitě, když se zabil při autonehodě. Psala mu jednu bá- seň za druhou a v duchu s ním rozmlouvala. Potom začala trpět obtížemi, o nichž v mé ordinaci po létech zjistila, že byly způsobeny jeho přivtělením v oné době. Mnoho mých pacientů zjistilo, že s nimi přebývají rodiče a že jsou s nimi od doby své smrti. Paradoxně bylo často nejtěžší přesvědčit k odchodu právě je. Měli pocit, že sami vědí, co je pro jejich děti nejlepší, a nechtěli slyšet, co k tomu mám dodat já, cizí osoba. V naprosté většině případů oběti nechtěly být posednuty a ani o tom nevěděly. Ovšem někteří lidé si vědomě požádali o posedlost – aniž by si uvědomovali důsledky!

Pokačovanie…Chtěná posedlost

Z knihy Tajomstvo zblúdilých duší Dr. Edith Fioerová