Posadlosť…v poslednom čase sa okolo duchariny stále točím. 😦 Nemám rada túto tému a vždy, ak sa niekto ozve za duchov , tak rozmýšľam, čo si zase spracovávam zo svojho nižšieho Ja a stále nemám uzatvorené. Ozvalo sa mi jedno dievča a jej situáciu som uzavrela ako posadlosť nejakou silnou entitou či duchom. Viac rozoberať nebudem. Asi za dva dni sa udiala u nás doma čudná vec. Malý začal zo sna vykrikovať, odháňal niekoho a volal o pomoc.
Zobudila som ho a keď sa dostával zo šoku, tak mi koktavo povedal, že sa k nemu približoval čierny prízrak. Upokojila som ho a išla som si ľahnúť. No v posteli som prezrela dom vnútorným zrakom, či to bol len astrálny sen, alebo niečo mu do sna vliezlo. Samozrejme ten prízrak krúžil v jeho izbe a vôbec nebol rád, že na neho nazerám. Presvetlila som malému izbu, urobila mu ochranu a išla spať. Nad ránom, ako som sa zobúdzala, som cítila, že mi zosilnuje tlak na 3 oku a začínalo mi byť zle. Vnímala som svoj žalúdok, ale tam problém nebol a až potom mi prišlo, že to bol útok od toho prízraku. Celé doobedie som cítila tlak v hlave a po obede som si musela dať druhú tabletku, lebo ako som písala známemu za ten prízrak, tlak sa zosilňoval. Dnes som zase na oplátku mala vo sne ducha, ktorý sa so mnou zahrával, najskorej dvíhal sukňu, vlasy a potom aj mňa a držal ma hore na plafóne. 😀 No strach som necítila.
Jáj..kiežby sa takéto veci dali strčiť do šuplíka a ten by za vás spracoval všetku minulosť duše, či sme si prešli, ale viem, že každá skúsenosť je pre nás učením. Duchovia sú sice nehmotná energia, ale treba mať rešpekt pred takýmto niečim a nezahrávať si s tým. Ale o tom je už pokračovanie v článku.
Populární spisovatelé, včetně Shirley MacLaineové, Jane Robertsové a Ruth Montgomeryové, otevřeli mysl milionů lidí světům nadpřirozena. Mám pocit, že značně přispěli k urychlení duchovního pokroku lidí na celém světě, kteří nyní dychtí po vlastních zážitcích jako médium. Jednou z nejvíce fascinujících oblastí je dovědět se o životě na druhém světě a jeho obyvatelích, takže mnoho lidí se nyní snaží získat vzkazy od duchů. Vzhledem k tomuto vzrůstajícímu zájmu zůstala Ouija tabulka populární po celá desetiletí.
Hra sestává z tabulky s natištěnou abecedou, čísly, „ano“ a „ne“, a z planšety – malé trojú- helníkové desky na krátkých nožkách a s ukazovátkem. Několik lidí se rozsadí kolem desky a prsty zlehka položí na planšetu a kladou duchům otázky, které mají být zodpovězeny tak, že jim duchové vedou ruce. Tak se planšeta pohybuje po tabulce a hláskuje odpovědi. Může to být zajímavé, vzrušující, zábavné – i zničující! Automatické psaní je další způsob, jak lidé vyzývají duchy, aby je dočasně posedli. Běžná praxe je taková, že drží tužku nebo pero na papíře a čekají, až bytosti použijí jejich paže a ruce, aby napsaly vzkaz.
To může být nebezpečné, protože můžeme přitahovat duchy, kteří nerespektují majetek jiných lidí – jejich těla. Jedna pacientka mi vyprávěla o zkušenosti, kterou zažila před mnoha lety. Učila se od média automatické psaní a dostávalo se jí zajímavé komunikace v různých rukopisech. Jednou v noci se vzbudila a zjistila, že rukou „píše“ ve vzduchu. Přestože vynaložila veškerou sílu a vůli, nedokázala ruku ovládnout. Po deseti minutách hrůzy to náhle skončilo. Zanechala výcviku a nic podobného se jí už nepřihodilo. A měla skutečně štěstí. Její učitelka i nadále dostávala vzkazy v cizích jazycích, které neznala, a také notové záznamy. Psaní se jí zrychlilo, ale obrana se rozpadla – skončila v nemocnici! Tato zkušenost se podobala potenciální pacientce, kterou jsem nikdy nepoznala.
Jednoho dne zavolala mé sekretářce jakási žena, která naléhala na schůzku se mnou ještě téhož dne. Bála se, že přichází o rozum, a kvůli duchům, kteří ji nutili psát vzkazy ve dne v noci, byla vyčerpaná a panikařila. Má sekretářka jí odkázala na centrum duševního zdraví, protože jsem byla plně vytížena. Často jsem si říkala, co se s ní asi stalo, a doufám, že se jí dostalo potřebné pomoci. Otevření se duchům nemusí ještě vést k posedlosti, a když nevede, je to požehnání, protože závory byly zvednuté – a dobrovolně! Lidé naříkají: „Chtěl jsem, aby mě navštívili jen vysoce vyspělí duchové – ti dobří.“ „Tohle jsem nečekala!“ Na otevřenou pozvánku může přijít a zůstat jakýkoliv duch.
Exorcista, film o dívce posedlé démonem, se zakládal na skutečném příběhu chlapce, jehož posedlost ďáblem byla výsledkem hry s Ouija tabulkou. V tomto filmu byl katolický kněz, vyškolený a zkušený exorcista, zabit během exorcismu. Mnoho exorcistů přišlo o život právě při exorcismu nebo po něm! Teď, když jste si vědomi těch nejhorších následků – posedlosti démonem – ukáži vám méně katastrofální důsledky. V případě Tiny se naštěstí jednalo o bytosti připoutané k zemi, ale i tak málem způsobily stálé šílenství. Tina za mnou přišla, protože ji „poslala“ její matka. Na začátku našeho jediného sezení dala najevo, že si nemyslí, že by potřebovala moji pomoc. Jak sama řekla: „Už ty hlasy neslý- chám.“ Malá, vysoce citlivá obézní žena, ve věku něco málo přes dvacet, přišla do ordinace celá v černém – včetně punčoch.
Vyprávěla mi svůj příběh, který začal před dvěma lety nervovým zhroucením. Po období, kdy intenzívně používala Ouija tabulku, tarotové karty a zabývala se automatickým psaním, začala náhle v hlavě slyšet hlasy. Představily se jako tytéž tři bytosti, které jí předávaly vzkazy prostřednictvím tabulky a psaní. „Byli opravdu milí, zdvořilí a přá- telští. Hodně toho namluvili – celičký den.“ Tina se svěřila, že se jich ptala na školu a na kamarády, a oni jí odpovídali a radili. Když jsem se zeptala, jestli byli nápomocní, přikývla a pokračovala. „Byli jsme kamarádi.
Dokonce mi přáli dobrou noc a přestali mluvit, abych mohla spát.“ Dál se rozhovořila o jejich přátelství a potom se zamračením dodala: „Potom začali být zlí a začali říkat strašný věci, jako ‚negře‘ a ‚jsi vražedkyně‘. „Všimla si, že hlasy jsou jiné, a domyslela si, že její původní přátelé odešli. Hlasy byly tak naléhavé, že se nemohla ani bavit s jinými lidmi a nakonec, plná vyčerpání a zmatku, musela odejít z vysoké školy. Řekla nové partě, aby odešli – ale potom ji šikanovali ještě více. V tu dobu už trpěla mnoha fyzickými příznaky, z nich nejhorší bylo intenzívní zvracení, které trvalo dvacet dní. Ustrašení rodiče ji vzali k psychiatrovi, který jí diagnostikoval schizofrenii, zahájil terapii a nasadil léky; zařídil, aby trávila dny na speciální jednotce psychiatrického centra a na noc se vracela domů.
Po roce – stále na lécích se dokázala vrátit na školu a studovat v omezeném rozsahu – pouze v jednom jednoduchém kurzu, a to ve zpěvu. Svůj příběh zakončila tím, že nechápe, proč jí rodiče sebrali Ouija tabulku. I poté, když jsem vysvětlila, co se domnívám, že se jí přihodilo – posedlost – tiše a pevně prohlásila, že nemá v úmyslu vzdát se svého automatického psaní, protože se pořád „baví“ s těmi třemi původními duchy – svými přáteli, kteří se vrátili. Protože svého psychiatra navštěvovala pravidelně, nechtěla pokračovat v naší terapii.
Měla jsem pocit, že to bylo především z toho důvodu, že věděla, co si myslím – že by byla i se svými přáteli na tom lépe, kdyby oni odešli do světa duchů, kam patřili. Další způsob, který vědomě otevírá dveře, je účast na seanci. Tady má skupina lidí kontaktovat duchy. Obvykle nikdo ze skupiny nemá potuchy, jak se budou bytosti projevovat. Slyšela jsem o mladých lidech, kteří – když hráli napůl vážně – se k smrti vyděsili, když k něčemu došlo. I tady, stejně jako u Ouija tabulky a automatického psaní, jde výzva k duchům. Pokud jsou mezi nimi zvlášť citliví jedinci se sklony media nebo s oslabenou aurou, můžou se k nim duchové přivtělit – a ne dočasně. Viděli jsme řadu způsobů – Ouija tabulku, automatické psaní a seance – jakými lidé vědomě dovolili duchům, aby vstoupili. A předtím jsme se seznámili s tím, jak jiní byli nechtěně posednuti. Toto jsou dvě široké kategorie. V mnoha případech jsou hranice mezi nimi zamlžené.
Na hranici mezi oběma je oblast, kde lidé žádají duchy o pomoc, nebo se snaží překonat samotu či ztrátu. Otevřou se, ve snaze po kontaktu, neplánovaným způsobem. Někdy dostanou mnohem víc, než s čím počítali. Přichází mi na mysl zábavný případ. Marilyn na počátku terapie uvolnila několik bytostí: svoji dominantní matku a několik dalších příbuzných. Při dalším sezení se přiškrceně přiznala, že se potýkala s důležitým rozhodnutím a že si zavolala duchy na pomoc, i když si byla vědoma potenciálního nebezpečí. Se smíchem dodala: „Tolik se jich přihrnulo se svým názorem – měla jsem hotovou komisi – a všichni se mezi sebou hádali!“
Odhalily jsme, že několik z nich u ní zůstalo, jak sama tušila. Jev, který není obecně pochopen, je neviditelný nebo imaginární kamarád. V hypnóze se mým pacientům vyjevilo, že se jednalo vlastně o duchy. Blízká přátelská pouta a vzájemná závislost v jednu chvíli vyústila v splynutí obou – ducha a dítěte. Od té doby spolu sdíleli tělo a oběť posedlosti si nebyla vědoma toho, co se stalo. Věřím, že mí pacienti, které posedlo mnoho duchů a na které se mezi sezeními často nabalovali další, byli „bezuzdnými“ médii nebo „citlivými lidmi“. Bylo to především v případech, kdy neměli návyk na drogy nebo na alkohol. I ta nejmenší maličkost mohla oslabit jejich auru – tabletka natriumglutamátu při jídle i obyčejná tabletka proti bolesti. Dokonce i jízda kolem hřbitova nebo návštěva kamarádky v nemocnici měla za následek novou posedlost.
Domnívám se, že důvod, proč jsou někteří lidé v tomto směru citlivější než jiní, spočívá v tom, že mají schopnost přímo se napojit na svou podvědomou mysl, což většina lidí nedokáže. Kromě toho věřím, že my všichni podvědomě vnímáme podvědomou mysl jiných lidí, ale to, co si z ní vezmeme, běžně „neprosákne“ až do naši vědomé mysli, kde bychom mohli údaje použít. Někdy, když tento průnik nastane, máme předtuchu, nebo něco intuitivně tušíme. Média mají zvláštní spojení se svou vnitřní myslí. Tato senzitivita je ovšem bohužel mečem s dvojím ostřím, protože, jak ukazuje moje praxe, tito lidé jsou zvlášť náchylní k posednutí.
Zdá se, že někteří mají oslabené zábrany – bariéry – mezi vědomou a podvědomou myslí. Tím je umožněno, aby se negativita (strach, traumatické vzpomínky atd.) z podvědomí vynořovala na povrch, což má za následek citovou labilitu a tím pádem i sníženi frekvencí aury. To, spolu s jejich přáním pomáhat druhým – lidem, ale i duchům – má za následek propuknutí posedlosti, která obvykle začala už v dětství. To je především případ jasnovidců, kteří vídali duchy jako děti. Několik mých pacientů – se zájmem o metafyziku – neúnavně rozvíjelo svoje schopnosti jako média a senzibilové, bez ohledu na moji radu, a neustále sbíralo nové a nové duchy.
Osvobodili jsme je, a já jsem se pokusila maximálně snížit jejich vnitřní negativitu, abych posílila integritu aury. Byla to sisyfovská práce. Ze svých rozhovorů s vyškolenými médii v Brazílii aAnglii jsem se poučila, že oni sami měli podobné zkušenosti, což zatěžovalo je samé i jejich rodiny, dokud nedostali svoje schopnosti pod kontrolu. Někdy to představovalo několikaletý intenzivní výcvik a pomoc od jiných médií. Potom mohli svoje schopnosti používat rozumně a prospěšně – sloužit druhým. V naší zemi ovšem máme pohříchu jen málo středisek – pokud vůbec nějaká – kde se lidem dostane tohoto školení.
Já chápu svoji roli terapeuta u těchto lidí tak, že zastavuji médijní schopnosti – kromě vzácných případů – a pomáhám dané osobě lépe zakořenit, ustálit se a vyrovnat. Již dříve jsem srovnala auru s imunitním systémem – oba nás chrání. Ukázala jsem vám, jak si lidé snižují vibrace aury, dobrovolně i nedobrovolně, s následnou posedlostí. Teď se s vámi chci podělit o podivuhodné zjištění, které klade více otázek, než na kolik odpovídá. Mnoho mých pacientů vystopovalo původ posedlosti až do svého narození, dětství nebo dospělosti, kdy se cítili dobře a spokojeně. Prostě „přitáhli“ duchy.
Neudělali nic, aby si vytvořili náchylnost. Nedokázala jsem nalézt žádný důvod – a přesto skutečně byli posedlí. V souladu s přirovnáním k imunitnímu systému snad mají někteří lidé vrozenou vnímavost, srovnatelnou s genetickým oslabením fyzického těla. Snad leží vysvětlení v minulých životech. Snad byla posedlost jejich karmou. Snad se v minulých životech vytvořila pouta mezi hostiteli a přivtělenými. V mnoha komplikovaných případech posedlosti, zvláště pokud posedlost nepodlehla žádné z mých strategií, jsem zjistila, že pro posedlost existovaly spoje a motivace z minulých životů. V případě Anny jste viděli silný svazek mezi ní a přivtělenou bytostí, který byl následkem milostného vztahu v minulém životě. Teď, když jsme si ukázali, jak duchové nalézají vstup do aury a do těl lidí, podívejme se na pozitivnější aspekt – jak můžeme začít něco dělat s posedlostí, když ji odhalíme. Jakmile stanovíme diagnózu, nebo ji předpokládáme, lze podniknout kroky k odstraněni situace. Příští dvě kapitoly vám ukážou techniky, kterými lze tohoto cíle dosáhnout.
Z knihy Tajomstvo zblúdilých duší Dr. Edith Fioerová
Cestou k sebe... 