Tři překážky osvícení.

217813_425212257524335_1743468957_n-230x300Existují tři překážky osvícení, které bychom si měli uvědomit.

První z nich je odmítavost. Oportunismus. Protestantství. Agrese. Hněv. Alergie. Prověř si jednou zcela vážně tuto překážku: Proti čemu jsem dosud ve svém životě ?  Co ve svém životě odmítám ?  A proč ?

Co zde nacházíš ?  Snad kouření ?  Máš nějakou představu, co může člověka podnítit k tomu, aby vydával spoustu peněz jen za to, že dobrovolně vdechuje tento smrad ?  Měl by ses podívat, co se za tím skrývá. Když například někdo odmítá kouření, měl by si prověřit své argumenty, proč je vlastně proti kouření. Možná, že je to ten smrad. Nebo proto, že kouření škodí zdraví. Že je to nerozumné. Otázkou je, v čem si sám škodím svému zdraví ?  Kde jednám nerozumně ?  Vlastně tím mám na mysli svůj vlastní nerozum. Svou nerozvážnost. Své poškozování zdraví.

Hinduisté říkají: »Kdo stále ukazuje prstem na ty druhé, ukazuje třemi prsty na sebe samotného.«

Pohlédněme trochu za kulisy. Tím, koho mám ve skutečnosti na mysli, jsem vždy já sám. Takže, co na sobě ve skutečnosti odmítám ?

To je však pouze jedna z překážek. Nebudeme tedy zacházet do přílišné hloubky. To můžeš udělat sám.

Druhou překážkou na cestě k osvícení je chtivost. Přání. Žádostivost. Dychtivost. Lpění na něčem. Úspěch. Sex. Majetek. Moc. Ale také jemnější věci. Mít za každou cenu pravdu. Toužit po uznání. Chtít dosáhnout cíle. Bažit po dokonalosti. Chtít osvícení. Prostě chtít !

Co ještě chceš ?  Ať už chceš cokoliv, nejsi v mistrovském vědomí. Nacházíš se opět v opičí pasti. Můžeš se z ní ovšem kdykoliv vymanit.

Protože však chceme všechno hned také realizovat, máme nyní vhodnou příležitost vzdát se tohoto chtění. V TAO nepotřebuješ žádné chtění. Existuje tu něco, co je konzistentní, a existuje tu něco, co konzistentní není. Víc nic – plus tvé rozhodnutí, zda to učiníš či neučiníš.

Třetí překážkou na světě k osvícení je omyl. Iluze. My všichni žijeme v této iluzi. Říkáme například: »Slunce vychází a zapadá.« Všichni to každodenně prožíváme. Slunce však ani neuvažuje o tom, že by každý den vycházelo a zase zapadalo. Je to hvězda, která představuje pevný bod. Jednoduše stojí na místě. Samozřejmě, i tvrzení, že se jedná o nehybnou hvězdu, je pouhou iluzí.

Není přece nikde přibité hřebíkem. A kdo říká, že stojí na místě bez pohybu ?  Slunce je nehybné jen relativně, vzhledem k oběžnému pohybu Země.

Dále tvrdíme: »Měsíc dorůstá a couvá, přibývá a ubývá.« Měsíc ovšem nemá žádné problémy se svou hmotností. Také neprodělává každých 28 dní jakousi redukční dietu. Je samozřejmé, že nepřibývá ani neubývá. Svýma očima to sice vidíme, ale víme přitom, že to tak není. V čem jsem ještě zajatcem iluze ?  V čem mi chybí vhled ?  V čem jsem dosud na omylu ?

Také tato překážka bude z vnímání odstraněna. Jako všechny stíny, které se ztratí za tebou, jakmile se vydáš ke světlu, stejně zmizí za tebou i všechny omyly a iluze, když vstoupíš do vnímání a zůstaneš v něm. Když zůstaneš v prostoru, který se nachází za prahem.

Ke třem překážkám máme na cestě k osvícení ještě dvě pasti.

Jednou z nich je neposlušnost. Vědění dozrálo k tomu, že nyní nadešel ten správný čas. Mně se však dosud nechce. Pak jsem v disharmonii.

Druhá past nás doprovází až bezprostředně k nebeské bráně a po celou cestu jsou její železa silnější a silnější. Je to pýcha. Někdy se tomuto druhu pýchy trefně říká »spirituální ego«. Jsem na spirituální cestě. Všechno, co dělám, je správné a konzistentní. Tvá vůle se staň. Jsem dobrou součástí. Jsem jeden z těch lepších, jeden z vyvolených.

Když se toho zbavíme, osvícení nestojí už nic v cestě. To znamená, že jsme právě zjistili, že ho už máme. Cesta k osvícení je tedy cestou k poznání, že žádná cesta neexistuje, poněvadž žádné cesty není zapotřebí.

Ukážka z  knihy Prebudenie do skutočného Bytia Kurt Tepperwien