Hovory s dětmi současnosti – cestování mimo tělo

Obecně vzato to, že si tyto děti uvědomují existenci jiných světů a bytostí mimo naši třírozměrnou realitu, také znamená, že jsou zběhlé v cestování mimo tělo. Jinými slovy v promítání svého vědomí, opouštění svého těla a cestování do jiných dimenzí, do minulosti či budoucnosti. Jsou zběhlé v mezigalaktickém cestování, do něhož patří paralelní vesmíry, stejně jako mnoho dalšího. Pro zkušené je tento způsob cestování stejně snadný, jako je dýchání pro nás ostatní. Pro nespoutané vědomí je to často zcela spontánní a přirozená činnost. Také někteří dospělí jsou schopni úmyslně cestovat mimo své tělo, nicméně většina z nich si musela tuto schopnost vytvořit buď pomocí meditace, či jinými metodami. Ostatní získali tyto schopnosti například při spontánním duchovním probuzení. Pro děti je to ale zcela přirozený stav bytí.

Stupeň svobody vědomí se u těchto dětí liší od případu k případu. Já osobně mám pocit, že toto báječné nadání by mělo být podporováno. Kdo ví, kam všude nás mohou naše děti zavést. Je ovšem také pravda, že některé z těchto dětí jsou v cestování mimo své tělo a v telepatii natolik schopné, že jsem jim musela stanovit určité hranice. Musela jsem je požádat, aby mě nevyrušovaly, když pracuji, či s někým hovořím. Skutečnost, že jsou tyto děti schopné úžasných věcí, neznamená, že by se neměly naučit slušnému chování! Při komunikaci s ostatními bytostmi z jiných realit se tyto děti často nacházejí mimo své tělo. Dokáží cestovat do minulosti a budoucnosti, a dokonce jsou schopny vidět samy sebe v předchozích životech. Cestují na jiné planety, či dokonce zpět do světla, aby se − jak říkal jeden chlapec − zregenerovaly. U těchto dětí dochází ve spojitosti s jejich neobyčejným nadáním k tomu, že jim lidé říkají, že jejich příběhy nejsou vlastně skutečné, a nevěří jim, že opravdu dokáží vše, o čem hovoří. Ujišťuji vás, že vše, o čem tyto dětí hovoří, je pravdivé. Nu dobrá, tak převážná většina… Děti mají obrovskou představivost! Položila jsem jim následující otázku:

Co ses naučil/a na svých cestách mimo tělo, na co sis vzpomněl/a? Můžeme se něčemu naučit z událostí, k nimž došlo či dochází v ostatních dimenzích? V čem ti pomáhá cestování mimo tělo?

Jude: Zemřel jsem a pak jsem se vrátil. Tomu lidé říkají mimotělní zážitek. Byl jsem na jednom večírku v domě svého kamaráda v Bostonu a dělali jsme, co jsme neměli. Přehnal jsem to. Najednou bylo moje tělo čím dál lehčí, až jsem se nakonec vznášel nahoře u stropu a hleděl sám na sebe. Ležel jsem na gauči, byl jsem bledý a namodralé rty jsem měl otočené vzhůru. Pamatuji si, že jsem vyletěl ze svého těla a hleděl jsem do rohu místnosti. Začal jsem se otáčet, kroužil jsem jako vodní vír a pak jsem zmizel. Za zdí nebylo nic, jen bílo. Ve středu tohoto víru byla černá tečka a nasávala do sebe realitu. Vznášel jsem se velmi vysoko, až do éterické roviny. Stále jsem daleko pod sebou viděl ten obývací pokoj a gauč, na němž jsem ležel. Také jsem viděl všechny lidi na planetě.

Cítil jsem, že můžu být kdekoliv, a to pouze silou myšlenky. Byl jsem všude a nikde. Byl to velice láskyplný, ale přesto paradoxní pocit. Vznášel jsem se stále výše a jediné, co jsem viděl okolo sebe, bylo bílo. Poté jsem přestal stoupat. Začal jsem se pohybovat dopředu na něčem, co vypadalo jako nějaký posunovač lidí. Podobalo se to pohyblivým chodníkům, jaké bývají na letištích. Vůbec jsem neviděl své tělo a jsem přesvědčen, že jsem prostě žádné neměl. Říká se tomu pocit lehké hlavy. Posunoval jsem se na tomto neviditelném pohyblivém chodníku a najednou jsem uslyšel hovor v nějaké neznámé řeči. Jakousi jasnozřivostí jsem pochopil, o jakou řeč se jedná. Byla to směs všech existujících jazyků, všech myšlenkových procesů a emocí všech živých i neživých bytostí, jež se nacházely v oblasti proudu soustředěného vědomí ze Země a celé naší Sluneční soustavy. Také mi bylo ukázáno, že i další galaxie s vnímajícími bytostmi mají své vlastní soustředěné vědomí, ale to je na zcela jiné úrovni než naše. Je obtížné popsat zvuk této společné řeči na stránkách knihy, nicméně dokážu jej napodobit hlasem, jako kdyby k tomu došlo včera.

Byl to zvuk všech jazyků najednou a zároveň žádného. Další z životních paradoxů. Poté jsem uviděl obrovskou vlnící se masu energií, které byly průhledné. Třpytily se všemi barvami, jako by byly z perleti. Bylo mi sděleno, že se jedná o soustředěné vědomí Země. Bylo všude okolo mě, obklopovalo mě jako ohňová obruč. Začal jsem jí procházet a mé emoce se změnily. Měl jsem pocit, jako by mě kdysi někdo vzal z teplé lázně, abych mohl získat lidskou zkušenost, a nyní jsem se opět navracel do hřejivých vod lásky, kterou nám Stvořitel poskytuje po smrti. Pohyboval jsem se v této lázni, po celou dobu mě obklopovalo pouze bílo. Proto je pro mě tak těžké slyšet, když lidé vyprávějí o bílém světle na konci tunelu. Já jsem se nacházel v tunelu čistého jasného bílého světla a třpytivé energie s černou tečkou na konci. Ta se zvětšovala, čím víc jsem se přibližoval k další cestě duše. Když jsem se k ní přiblížil, uviděl jsem v ní jednu galaxii vedle druhé. Bylo mi řečeno, že se blížím k čekárně před křišťálovým městem, kde budu konfrontován se svými minulými, současnými a budoucími životy. Když jsem však začínal rozeznávat hvězdy v temnotě před sebou, pohyblivý chodník se zastavil a nabral zpětný chod. Bylo mi řečeno, že ještě nenadešel můj čas a že mám na Zemi šířit své poselství. Dostal jsem také astrální lano k tomuto portálu. Velice se podobalo tomu, jež vidíte, když cestujete na astrální rovině.

Nicméně toto lano je pro lidi, kteří cestují mezi zeměmi živých a mrtvých. Astrální lano používá také druhá strana, aby mě mohla okamžitě uvědomit, že je třeba něco udělat či s něčím pomoci. Je také užíváno, když spím nebo když se nacházím v nevědomém stavu, aby umožnilo mému budoucímu Já přijít si pro mou duši a vzít jim tam, kde bude třeba vykonat práci světla. Nejsem si jistý, co v těchto situacích činím, nicméně vím, že je to mé poslání a že mi tuto práci zadává mé budoucí Já. Od doby, kdy došlo k mému zážitku se smrtí, cestuji mimo své tělo často, avšak dochází k tomu, když spím, a mnoho si z toho nepamatuji. Pamatuji si pouze to, že mám kolem sebe celou radu a ta na mě dohlíží. Její členové pocházejí z jiných dimenzí a já mám pocit, že právě v nich se zrodila moje duševní energie, energie od Stvořitele. Bylo mi řečeno, že tímto místem je možná Nuevo, ale nejsem si tím jistý. Přestože spím třeba dvanáct a více hodin, tak se probouzím unavený a všechno mě bolí. Podle toho poznám, že k tomu zase došlo. Vím, že pomáhám lidem, s nimiž jsem se setkal v minulosti, současnosti i budoucnosti.

Nejsem si jistý, co dělám, nicméně se mi vždycky zdá, že díky mé pomoci se životy těchto lidí zlepší. Působím jako katalyzátor a jsem si jistý, že v budoucnu odhalím, co jsem to vlastně v současnosti dělal se svým Já. Vybavuji si nějakou místnost. Byl v ní velký kulatý stůl, zdál se malý, ale všichni členové dohlížecí rady se kolem něj vešli. Tato rada reprezentuje všechny druhy bytostí celého vesmíru. Sedáváme u tohoto velkého stolu ve velice jasně osvětlené místnosti. Všechno je tam bílé a špinavě bílé. Zavřeme oči, posadíme se do kruhu a meditujeme. Poté začne rada. Konzultujeme informace od klíčových duší, jež jsou zrovna přítomny. Představení se radí. Poté nám láskyplně sdělí, co musíme ve svém životě učinit, abychom předešli něčemu, k čemu nemusí dojít. Nejsem si jistý, co je to za radu, koho reprezentuje a o čem diskutujeme, avšak pokaždé, když mám pocit, že jsem v ní zasedal, přijdou v mém životě nějaká ujištění a má nadání ještě zesílí. Obdržel jsem zařízení na předávání zpráv, jež bylo kdysi součástí našich životů v Atlantidě a Lemurii. To mi bylo sděleno a potvrzeno. Vím, že existují lidé, kteří dokáží tuto radu popsat lépe než já, a doufám, že je jednou najdu.

Weston: Nacházím se mimo své tělo častěji než v něm. Žít v jiných světech je pro mě snadné. Část mého Já se nachází mimo mé fyzické tělo neustále. Jsem na to zvyklý. Existuje neomezený počet míst, kam se dá cestovat a neomezený počet lidí či jiných bytostí, s nimiž je možné se setkat za hranicemi světa, který znáte. Můžeme se od nich hodně naučit, jelikož my lidé jsme v porovnání s ostatními bytostmi z jiných dimenzí ještě velice mladí. Rád cestuji se svými přáteli. Hodně se smějeme a bavíme. Na místech, kam cestuji, mohu závažným způsobem ovlivnit rovnováhu světů. Naučil jsem se, jak lze ovládat harmonické vibrace a energii. Používám je, když žádám nekonečno o nějakou změnu. Nejenže o změny žádám, ale když přijdou, tak také zmírňuji jejich vibrace, aby nedošlo k chaosu. Je to opravdu důležitá práce a vím, že se mi daří. Na svých cestách mimo tělo často navštěvuji různé lidi. Spousta z nich mě vidí či slyší. Jednoduše změním svou energii tak, aby se shodovala s jejich energetickým polem, a skočím přímo do něj. Vždycky se směju, jak se leknou. Ještě víc se směju, když mě spatří. Hrozně mě to baví.

Navštěvuji například doktorku Leg či svou tetu Carmen, zažíváme na svých společných cestách mimo tělo spoustu zábavy. Také s doktorkou Leg jsem zažil spoustu úžasných věcí − například jsme se spolu vydali do Atlantidy, kde jsem jí ukázal místa, která nikdy předtím neviděla. Byla to legrace. Nejlepší bylo, když jsem vzal doktorku Leg, aby se setkala s mou druhou duševní polovičkou. Jmenuje se Nahlah. Navštívili jsme její dům těsně poté, co se narodila. Pamatovala si mě. Jsem vždycky velice šťastný, když se setkáme. Neustále spolu podnikáme cesty mimo svá těla. Vůbec nevadí, že se nachází v jiné době a na jiném místě, jelikož spolu dokážeme být za hranicemi svých realit. Nahlah je velice pokročilá duše a často se musím snažit, abych s ní udržel krok. Pokaždé, když si na něco konečně vzpomenu, tak zvláštně se na mě zadívá, ale má se mnou trpělivost. Existují také další bytosti, které mě navštěvují hlavně v noci. Bojím se jich, jsou vážně ošklivé. Vždycky když přijdou, zpanikařím a běžím za maminkou. Vypadají jako nějací psí lidé s vrásčitými obličeji a kůží. Mají obrovská ústa a malinkaté uši. Vždycky jen tak stojí, zírají na mě a to se mi nelíbí. Chodí za mnou také do koupelny. Občas nakukují okny zvenku. Ostatní lidé je nevidí, ale oni jsou opravdoví. Nevím, proč přicházejí. Doktorka Leg jim říká Pozorovatelé. Ona a moje teta Carmen je umí většinou odehnat, ale vždycky se zase vrátí. Mám kolem sebe také speciální lidi, kteří mě hlídají a ujišťují se, že jsem v bezpečí. Jsou to velice prastaré bytosti. Vždy jsou velice formální a drží se jakéhosi velice důležitého protokolu. Dodržují své tradice a obřady, a díky tomu jsou velice mocní. Cítím se jako malý chlapec, kdykoliv jsou mi nablízku. Teta Carmen jim říká Mayané, jelikož vypadají jako mayští bojovníci. Barvy a struktury realit v ostatních dimenzích a paralelních vesmírech jsou velice různorodé, záleží na tom, kde se nacházím. Viděl jsem, jak se rodí hvězdy a jak umírají.

Navštívil jsem spoustu různých planet s velice rozdílným životním prostředím. Existuje jedna planeta, jež je celá růžovofialová, dokonce i vzduch. Jiná planeta je zase celá stříbřitě modrá a existují i další velice krásné planety, jež se vůbec nepodobají Zemi. Také existují reality, jež nemají žádnou pevnou formu a jsou tvořené pouze něčím jako vzduch. Přesto existují, ale nevím, kdo je obývá. Bytosti z těchto jiných světů a planet mě učí. Nějakým způsobem velice zesílí a zvětší mou energii a ta mě poté zcela naplní. A já prostě vím. Instantní vědomosti. Ne jako ve škole! Občas cestuji zpět do světla, abych se znovu nabil. Když cestuji mimo své tělo, jsem plný elektromagnetické energie, a když procházím různými realitami, vzniká statická energie. Tato statická energie opotřebovává mé energetické pole, a proto je důležité, abych se občas znovu zregeneroval ve světle. Chodím tam rád, jelikož světlo je to, co mám uvnitř. Ve světle je můj pravý domov.

Tristan: Když jsem byl ještě malý, navštěvovala mě spousta právě zesnulých lidí. Byli na cestě do duchovního světa. Občas to byly děti, a než pro ně přišli andělé, hráli jsme si s mými hračkami. Tito andělé byli vždycky krásní a milující. Jednou mě navštívil umírající pes. Myslím, že jsem díky těmto zážitkům zjistil, že na umírání není nic strašidelného, jelikož nám vždy pomáhají milující andělé a duchové. Před pár lety jsem začal cestovat s jednou velice vysoko postavenou mimozemšťankou. Na její kosmické lodi byli také další mimozemšťané, ale většinou jsem hovořil (ve své mysli) jenom s ní. Její vesmírná loď byla válcovitého tvaru a pohybovala se vertikálně. Silně zářila. Tato mimozemšťanka byla moc milá. Když jsem s ní letěl poprvé, řekla mi, že je smutná, protože na Zemi umírá moc lidí. Poté mi ukázala obrovskou televizní obrazovku, právě tam běžela válka v Iráku. Nelíbilo se mi dívat se, jak lidé umírají, tak jsem jí řekl, že jsem již viděl dost a aby to prosím vypnula. Vypnula televizi a poté jsme všichni učinili kruh kolem zářivého bílého světla, drželi jsme se za ruce a posílali Zemi léčivou energii.

Otázka: Tristane, máš ponětí, kdo byly tyto bytosti?

Tristan: Dvě z nich jsou mí rodiče, jež žijí na jiné planetě. Navštěvují mě na Zemi, berou na sebe tělesnou podobu naplněnou jasným bílým světlem. Když letím navštívit já je, všichni vypadáme jako koule bílého světla. Dávají mi energii, abych dokázal být na Zemi klidnější. Cítím totiž negativní pocity spousty lidí, což mě vykolejuje. Povídáme si v našich myslích a používáme řeč symbolů. Tyto symboly se podobají symbolům, jež se nacházejí v některých obilných polích. Je pro mě docela těžké si je zapamatovat. Nedávno prostě začaly vstupovat do mé mysli a vím, že s jejich pomocí komunikujeme. Nemohu si ale přesně vybavit, jak vypadají. Možná si vzpomenu později. Povídáme si o tom, jak si máme v sobě udržet pozitivní energii. Nikdy si nepamatuji, co po mě chtěli, ale většinou dojde k tomu, že moje pozemská maminka zrovna našla někoho, kdo nás naučí pracovat s energií, například reiki či čchi- -kung. To mi pomáhá cítit se lépe, nejvíce čchi-kung.

Moje mimozemšťanka a já spolu cestujeme již několik let. Je velice vysoká a nosí dlouhé roucho, na němž je symbol podobný písmenu Y. Nicméně nožička, jež spojuje dvě nakloněné čárky, se nenachází uprostřed, jako u písmene Y. Celý tento znak je zasazený do kruhu. Mimozemšťanka má velice laskavý a milý obličej a hezký úsměv. Má krásné, jasně modré oči. Veškerý můj kontakt s mimozemšťany probíhá skrze ni. Ostatní mimozemšťané jsou většinou pouze kdesi v pozadí. Moc na ně nevidím. Jejich vesmírná loď má tvar válce. Zvenku vypadá, jako by byla osvětlená jasným bílým světlem. Myslím, že prostě létá na nějaký druh energie, a ne na palivo. Při letu nevydává žádný zvuk. Pamatuji si, že když jsme spolu cestovali poprvé, byla velice smutná. Ukázala mi v televizi válku v Iráku. V pravé ruce držela mou levou ruku a najednou se přímo pod našima nohama otevřely jakési dveře. Seděli jsme. Skrze tyto dveře vesmírné lodi jsem uviděl Zemi a poté jsme jí pomocí rukou začali posílat léčivou energii. Učinili jsme tak několikrát. Již nikdy mi neukázala umírající lidi, jelikož si pamatovala, jak moc mě to rozrušilo.

Bylo to moc smutné. Jednou jsme nabrali i další děti ze Země, o nichž mi řekla, že se také mohou naučit vysílat léčivou energii. Tyto děti byly opravdu vyděšené, ale pomohl jsem jim a pak už se cítily lépe. Tehdy jsem s ní již dlouho neletěl, jelikož pro mě bylo v jistém období obtížné fungovat i na Zemi. Spojil jsem se s ní tedy (ve své mysli) a řekl jí o svých problémech. Řekla mi, že s ní již nemusím létat a že s ní možná zase poletím, až budu starší. Dále mi sdělila, že i tak mohu stále posílat Zemi léčivou energii pomocí vizualizace při svých meditacích. Naučil jsem to i své rodiče. Byli jsme totiž na semináři čchi-kungu, kde nás do toho zasvětili. Může ji posílat kdokoliv. Vím, že navštěvuji jiné dimenze, ale moc si to nepamatuju – tedy to, jak vypadají. Prostě si vzpomínám, že lítám temnými tunely, jež mě zavedou na určité místo. Vím, že planety v jiných galaxiích mají odlišné barvy. Jsou opravdu krásné. Vybavuji si pouze létání s ostatními bytostmi světla a to, že je to úžasné. Jsou to milující bytosti a v jejich světě nikdy nedochází k válkám.

Myslím, že je tomu tak proto, že nevnímají svou odlišnost a vědí, že jsou všichni součástí světla. Také hodně cestuji s velrybami. To se mi moc líbí. Jsou tak krásné. S tatínkem jim říkáme něžní obři. Zatím si nevybavuji, zda se mnou komunikují, prostě vím, že být s nimi je úžasné a mírumilovné. Zde na Zemi si musím dávat pozor na veškerou negativní energii, ale myslím, že velryby mi pomáhají, abych se zklidnil. Také jsem měl sen o uzdravování delfínů. Procházel jsem se po jakémsi přístavišti a na jedné lodi jsem uviděl ležet asi sedm delfínů. Zvedl jsem ruce a vyslal jsem jim léčivou energii. Jeden z nich se dokázal vrátit zpět do vody, ale měl v ocase zaseknutou kotvu. Skočil jsem do vody, abych mu pomohl, a vtom jsem uviděl, že mrsknul ploutví tak, až kotva vyletěla. Potom začal ve své mysli zpívat nádhernou píseň pro ostatní delfíny. Myslím, že to byla léčivá píseň, protože i ostatní delfíni na lodi se začali probouzet a všichni se vrátili do vody. Bylo úžasné vidět, jak skáčou do vody a plavou. Nechápu, že je jen tak nechali ležet na lodi, aby zemřeli.

Christina: Když cestuji mimo své tělo, ráda cestuji do míst, kde se nacházejí mí rádci. V jejich dimenzi mám stále lidskou podobu, cestování z místa na místo však trvá pouhý zlomek vteřiny, což se mi líbí, protože nerada čekám. Moji rádci na sebe berou dračí podobu, jelikož jsou pro mě symbolem síly a ochrany. Naše komunikace je jakousi formou vibrace, jako když slyšíte cizí řeč a rozumíte jí i bez toho, že byste si ji museli v hlavě překládat.

Otázka: Můžeme se z událostí, k nimž došlo či dochází v jiných dimenzích něčemu naučit? Čemu? V čem ti cestování mimo tělo pomáhá?

Christina: Nejvíce mi to pomáhá, když jsem ve stresu, nebo když nevím, jakým směrem se vydat. Komunikuji se svými rádci a vím, že mě neodsoudí. Ráda bych pomohla ostatním lidem s cestováním mimo tělo, abych jim mohla ukázat, že existuje nejenom fyzický svět, ale také další světy, jež jsou krásné a neprozkoumané.

Jasin: Na tuto otázku nedokáži odpovědět. Cestování mimo tělo není cestování. Je to spíše probuzení. Jelikož když se probudíte, nacházíte se na té opravdové Zemi. Na té, která je dobrá a mírumilovná. Joseph: Vidím nad sebe a máš pravdu, jednou jsem byl nedaleko svého těla, byl jsem nad ním a viděl jsem se shora. Viděl jsem všude, všechny a všechno. Když jsem hleděl dolů, viděl jsem barvy lidských aur. Jejich hlavní barvy. Viděl jsem sám sebe v davu a viděl jsem, jak nějací lidé zpívají na pódiu v kavárně. Byli zelení, publikum bylo modré a já jsem byl fialový. Myslím, že jsem si tuto představu vytvořil sám ve své mysli. Tudíž si pouze myslím, že k tomu došlo. Myslím, že jsem byl mimo své tělo a díval jsem se dolů, viděl jsem všechno z odlišného pohledu.

Scott: Na svých cestách jsem se naučil, že boje či války nejsou řešením a že logika nic nedokazuje. Logika je pouhý stín a vzpomínám si, že jsem se dozvěděl, že bychom se měli velice snažit, abychom byli stále pozitivní…Jinak se nám nebude dařit dobře. Negativní smýšlení většinou vede ke špatným koncům. Ano, můžete se naučit alternativní způsoby, jak říci, co chcete, místo toho, abyste vedli války či si jen stěžovali. Když se vám stane něco zlého, cestování mimo tělo vám pomůže na to zapomenout a pomůže vám zůstat pozitivní. Pakliže si to dovolíte.

Ahn: Cestování mimo tělo je prostě fenomenálně úžasné! Pomáhá mi, abych si jen nelibovala ve fyzické lítosti, pomáhá mi vidět vše zvenku a uvědomit si, že mám u sebe neustále Božskou společnost na vyšší úrovni. Mám jisté rádce, kteří se mnou létají, když spím a cestuji na různá místa, vídám různé věci a přináším poselství. V únoru roku 2007 jsem na jednom podobném výletě mimo své tělo ve snu uviděla, jak nějaký muž drží noviny. Na titulní stránce byl obrázek velké, rozbité a potápějící se lodi a nějaká čísla (nebo datum). Bylo to číslo 777. Nebyla jsem si jistá, co to znamená. Řekla jsem o svém snu své matce a ta o pár dní později zjistila, že 7. července 2007 (777) pořádá Al Gore na 7 kontinentech S. O. S. koncert Live Earth, aby zvýšil uvědomění lidí o tom, jak se chováme ke své matce Zemi a jak můžeme toto špatné chování změnit. Nedávno jsem měla sen, v němž byla spousta lidí a všichni stáli v kruhu. Obklopovaly nás stromy s očima. Oči těchto stromů a oči lidí měly světlé a zářivé barvy, jako jsou oranžová, fialová, červená, žlutá – některé oči byly jednobarevné a jiné vícebarevné. Střed oka nebyl černý, ale bílý. Nejdříve jsme si upřeně hleděli do očí a poté jsme se podívali jinam. Zažili jsme čistou rozkoš z uzdravení všeho, co bylo v našich tělech potřeba uzdravit. Mám moc ráda oči, takže toto byl pro mě velice silný zážitek.

Gabriel: Mám vidinu, jak se někdo houpe v houpacím křesle. To mi pomáhá, abych si uvědomil, že nežijeme navždy.

Lindsay: Já věřím, že cestuji každou noc, když spím. Nejsem si jistá, že si pamatuji mnoho ze svých cest mimo tělo. Alespoň nic z toho, co opravdu ovlivnilo můj život a co si mohu ověřit. Mé hlavní zážitky s ostatními dimenzemi přicházejí ve formě rozhovorů s bytostmi z těchto dimenzí. Cestování mimo tělo mi nikdy nebylo vlastní. Pracuji spíše jako překladatelka pro bytosti z druhé strany.

Losey Meg Blackburn – Hovory s dětmi současnosti – Kniha vám umožní nahlédnout do myslí velice zvláštních dětí (křišťálových, indigových, hvězdných a dalších), které reprezentují vývoj lidstva. Tyto děti vyprávějí o vícerozměrném vědomí a sdělují své názory na lidstvo, Boha, lásku, smysl života i náš svět. Připravte se na neočekávanou moudrost. Tyto děti jsou naší budoucností.

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s