64.jpgLorno, vím, že vidíš anděly, ale chtěl jsem se zeptat – vidíš ještě něco jiného?

Vidím anděly fyzicky stejně jako vidím tebe a ano, vidím i jiné věci, ale tolik o nich nemluvím. Zatím mi bylo dovoleno mluvit například o lásce, která vychází z duše každého člověka. Také občas mluvím o energii, která vychází ze všeho, ale je mnoho věcí, o kterých dosud nesmím hovořit.

A co třeba aura? Dnes se hodně mluví o auře. Vidíš také auru?

Ano, to je právě ta energie, o které mluvím. Energie vychází naprosto ze všeho, dokonce i z tohoto stolu.

Dobře. Ty tedy smíš mluvit hlavně o andělech?

Ano, hlavně o andělech a v současné chvíli také o lásce. Občas je mi dovoleno mluvit i o té energii. Třeba v jedné knize jsem to zmínila, jak děti vidí tuto energii.

A myslíš si, že někdy v budoucnosti ti bude dovoleno mluvit o více věcech?

Ano. – Několikrát jsem pomohla lidem, aby viděli energii, protože já si říkám, když já ji mohu vidět, tak proč vy ne? A já opravdu věřím, že i ostatní ji mohou vidět. Jen bohužel lidé se dívají na věci, ale ve skutečnosti je nevidí. Máme tendenci ke všemu přistupovat, aniž bychom tomu opravdu věnovali pozornost a viděli to. A většina lidí také vidí jenom to, co se naučili vidět a o čem jim bylo řečeno, že je to jediné, co mohou vidět, jestli mi rozumíš.

Lorno, ty říkáš, že vidíš anděly fyzicky. Vím, že jsi již několikrát prohlásila, že andělé ti pověděli, že jsi jediná na světě, která je vidí fyzicky. Myslím, že lidé to někdy špatně pochopí a myslí si, že tvrdíš, že jsi jediná na světě, která vůbec vidí anděly. Můžeš to nějak osvětlit?

Mnoho lidí vidí anděly. Někdy to je v meditaci, někdy cítí přítomnost anděla a někdy ho dokonce podle tohoto pocitu dokážou i popsat, jak si myslí, že vypadá. A ano, mnohokrát jsem se andělů ptala, jestli je ještě někdo na světě, kdo vidí anděly tak fyzicky jako já, jako je právě vidím kolem tebe, a bylo mi řečeno, že ne. Ale miminka a malé děti vidí anděly. A někdy i staří lidé, když se blíží čas jejich odchodu domů (do nebe), vidí anděly, ale bojí se o tom mluvit, protože mají strach, že když něco řeknou, jejich rodina si pomyslí, že už blbnou, a dá je třeba do pečovatelského domu.

A někdy lidé vidí anděly například při nějaké velké tragédii nebo bouračce nebo když přežijí nějakou katastrofu. Takoví lidé pak mluví o tom, že věří, že u nich byl anděl, ale když se potom ptají ostatních, dozví se, že ho nikdo jiný neviděl. Anděl na sebe v takových případech vezme lidskou podobu, ale tito lidé ve svých srdcí ví, že to není člověk, že je to něco jiného. Takové případy jsou zaznamenané po celém světě, ve všech jazycích a nikdo to neumí vysvětlit, ale ono to je už vlastně takové vysvětlení samo o sobě.

A je to tak, že se v těchto případech anděl postará o to, aby ho ten člověk viděl, nebo dojde k nějaké změně v tom člověku a on má najednou schopnost ho spatřit?

Myslím, že je to tak, že takový člověk v tu chvíli dokáže vidět anděla, který sice vypadá jako lidská bytost, ale on ví, že je to něco jiného. Často slýcháme příběhy, kdy dorazili na místo záchranáři a zraněná osoba se jich ptala, jestli také viděli toho člověka, co jí pomohl, ale oni nikoho neviděli.

Je v České republice něco zvláštního, co jsi třeba v jiných zemích neviděla?

Viděla jsem toho spoustu! Škoda, že se mě někdo nezeptal dřív! (smích) Počkej, 95.jpgmusím se zamyslet. Když jsme šli na procházku do centra (Prahy), andělé mi řekli, abych se podívala doprava. O kus dál seděl na lavičce nějaký otec s asi dvanáctiletým synem, který spal na otcově rameni, a ten otec se bál pohnout, aby ho neprobudil. Pozorovala jsem všechny ty anděly kolem nich. Bylo to, jako by měli velké palmové listy a ovívali je. Viděla jsem lásku tohoto otce, jak z něj vycházela a objímala jeho syna, a na chvíli jsem i spatřila jejich strážné anděly, už si nepamatuji přesně, jak vypadali, ale vím, že se nad nimi ohýbali a obalovali je svou energií, zatímco ten otec vyzařoval lásku ke svému dítěti. Bylo to opravdu nádherné.

A také jsem v Praze viděla anděla naděje. Byla jsem překvapená, protože jsem ho tam nečekala. Vypadal tak o hromně, měl svou pochodeň a otáčel se a kynul lidem České republiky. Přišlo mi to nádherné.

Takže anděl naděje tam byl pro více lidí, nejen pro jednoho člověka?

Ne, ne, ne jen pro jednoho, vždy je to pro nás pro všechny. Jen ve výjimečných případech ho vidím před jedním člověkem, ale většinou je tu pro nás pro všechny.

A také jsem ještě viděla národní anděla České republiky. Je to ten samý anděl, kterého jste měli, když jste ještě byli Československo. Viděla jsem ho, když jsme začali klesat letadlem. Spatřila jsem ho jen na moment. Musím říct, že jsem ho viděla už podruhé. A to se nestává v ostatních zemích.

A proč si myslíš, že se to stalo tady?

Myslím, že to je proto, že lidé obou zemí (Česka a Slovenska) potřebují dodat odvahu. Do těchto dvou zemí už nikdy nemá přijít válka. A oba vaše národy by se měly vzájemně ochraňovat a měly by být jako sourozenci.

Je legrační, že to říkáš, protože naše dva národy se skutečně nazývají bratry. Je to hodně kvůli jazyku a společné historii.

No vidíš, to jsem nevěděla. Oni mi taky vždycky neřeknou všechno. (Lorna se směje) V každém případě vaše země budou prosperovat. Jen se musíte starat o přírodu a zvířata, musíte chránit ptactvo, zeleň, stromy, prostě všechno, protože to bude v budoucnosti velké jmění. Vaše země by měly zůstat zelené. To mi bylo řečeno a já to jen vyřizuji.

Když jsi tu byla posledně před 2 roky, tak jsi říkala, že když se Československo rozdělilo, Slovensko dostalo nového národního anděla, zatímco v Česku zůstal ten starý národní anděl.

Ano a ten nový anděl hodně stráží hranice. Nevím, jestli je to tím, že je nový nebo proč. I když “nový” není asi to správné slovo, ale nevím, jak jinak to nazvat. Byl prostě nově pověřen Bohem, tak bych to asi vyjádřila. Ale jak už jsem řekla, já jen velmi zřídkakdy vidím národního anděla. Je třeba si ovšem uvědomit, že každý národní anděl je v kontaktu s ostatními národními anděly všech dalších zemí na světě, aby udržovali mír, aby inspirovali lidi k tomu, aby zachovávali mír. Anděl Hosus mi jednou řekl: Je snadné rozpoutat válku, ale udržet mír je ta nejtěžší věc.

A víš, co dělal ten “nový” národní anděl pro Slovensko před tím, než dostal svou novou roli?

To nevím. Ani nevím, jestli má Bůh připravené nějaké další národní anděly v nebi. Prostě nevím, nebudu si nic vymýšlet. (smích) Ale je to dobrá otázka!

Lorno, často říkáš, že tě andělé rozesmávají. Rozesmějí tě někdy tak, že vybuchneš smíchy?

Ano, velmi často. A někdy je to těžké, obzvlášť, když jsem v nějaké společnosti nebo na veřejném místě, kde nikoho neznám, a najednou se mi chce hrozně smát. Lidé se většinou začnou rozhlížet, čemu se směji, a já jsem někdy velmi ráda, že mě neznají. (smích) Někdy si v takové chvíli vyndám telefon a předstírám, že jsem se pobavila něčím v telefonu, nebo občas se dívám na televizi a andělé ve mně svým komentářem vyvolají záchvat smíchu, tak potom předstírám, že v té televizi bylo něco vtipného, i když to byly třeba jen zprávy nebo něco vážného.

A čím tě tedy tak rozesmějí? Řeknou ti nějaký vtip? Nebo dělají nějaké grimasy?

Někdy dělají grimasy nebo někoho napodobují a někdy je to tak, někdo něco říká, ale andělé mě upozorní na to, že si ten člověk myslí  něco úplně jiného a řeknou mi co.

Na svých přednáškách a v rozhovorech často říkáš, že zvířata nemají duši, což v lidech vyvolává velmi silné a rozporuplné pocity. Co se tedy děje se zvířetem, když umírá? Viděla jsi někdy, jak umírá zvíře? Co se děje s jeho energií? Říkala jsi přeci, že všechno má energii, tak i zvíře má energii. Kam jde tedy tato energie, když zvíře zemře?

Mnohokrát jsem viděla zvíře umírat a viděla jsem, jak z něj vychází energie, zatímco jeho tělo chřadne a zemře. Ale je to pouze energie, není to duše. To je ten rozdíl. Ale pokud miluješ nějaké zvíře, a to už jsem řekla mockrát, ale myslím tím opravdu milovat, pokud s ním máš skutečně hluboké spojení, jako například se svým domácím mazlíčkem, a chceš ho mít u sebe v nebi, Bůh ti ho tam dovolí, ale nebude to duše. Neustále vidím, jak andělé upozorňují lidi na zvířata, aby jim věnovali pozornost. Proto se i lide pořád ptají na tyto otázky o zvířatech, protože jim andělé našeptávají “prosím starejte se více a lépe o zvířata ve svém okolí”. Víš, lidé se častokrát hrozně rozčilují nad právy zvířat atd., ale ve finále pro zvířata vůbec nic nedělají. A tehdy se andělé snaží jim dávat znamení a trochu je probudit, aby se starali o zvířata. Udělat něco pro zvířata můžeme třeba tak, že jim dáme něco k jídlu, když je tuhá zima. Nebo jim třeba na zahradě uděláme boudu nebo dáme krmítko na parapet okna podle toho, kde bydlíme.

Takže když zvíře umře, ta jeho energie se rozpustí do přírody?

Rozpustí se zpět do přírody, pokud tomu tak chceme říkat. Tak je to asi nejjednodušší vysvětlit. Prostě zmizí v energii země.

Dobrá. Takže mohl bych říct, že zvíře si po smrti neuchovává svou individualitu?

Ne, tak to nelze vyjádřit. To Bůh určuje. Někdy Bůh použije zvíře i po jeho smrti, třeba i za mnoho let. Popsala bych to asi slovem duch, použije ducha toho zvířete, aby někomu pomohl nebo dokonce zachránil něčí život. Nějaký člověk v nebezpečí například uvidí zvíře a utíká za ním, i když ho nakonec nedohoní. Nebo uslyší štěkot a ten ho probudí, když je v domě třeba požár. Bůh používá zvířata takovýmto způsobem, obzvlášť zvířata, která zemřela, jejichž tělo je již pryč. Někdy se totiž strážný anděl snaží udělat cokoliv, aby svého svěřence například probudil, ale on nereaguje. Ale pokud ten člověk měl velmi silné pouto třeba se svým psem, tak Bůh použije ducha jeho psa, aby získal pozornost toho člověka. Někdy to funguje a někdy taky ne.

Je třeba si ale uvědomit, že ani andělé nemají duši. Takže když říkám, že zvířata nemají duši, neznamená to nic špatného. Zvířata jsou velmi vzácná a my je potřebujeme. A stále více lidí si uvědomuje, jak vzácná jsou. A také používáme zvířata více k tomu, aby nám pomohla se uzdravit, protože zvířata si nedělají starosti a nestresují se, jestli se o ně někdo dobře stará. I divoká zvířata, pokud jim nebereme jejich přírodu, jsou šťastná. Ale my máme ve zvyku uzurpovat jejich přírodu a znepříjemňovat jim tak život nebo dokonce způsobit, že úplně vymřou.

Jaký tvůj oblíbený film?

Mám jich několik. Vždycky se mi hrozně líbil Jurský park (hlasitý smích), jak ta divná zvířata honila tu rodinu. Moc se mi taky líbil Tajemná zahrada (Secret Garden). Milovala jsem tu knihu, jedna kamarádka nám ji vždy četla, a když ji zfilmovali, ráda jsem se na ni dívala se svými dětmi.

Máš nějakou oblíbenou písničku?

Mám jich hodně. Mnoho písní se dotklo mého srdce, ale teď mě nenapadají názvy těch písní.

Vídáš někdy svaté?

Ano, příležitostně, ale je to opět něco, o čem jsem dosud moc nemluvila. Trošku jsem se o tom zmínila v kapitole o nebeské knihovně (v knize Schody do nebe).

Jaký máš dojem z lidí v České republice? Jak na tebe zapůsobili?

124.jpgJak Češi, tak Slováci jsou velmi duchovně otevření. Oba národy hledají něco, v co by mohli věřit, protože se v minulosti hodně zklamaly. A především jsem ohromena, kolik mladých lidí je tu duchovně otevřených, v obou zemích. Dostávám opravdu hodně dopisů od mladých lidí z vašich dvou zemí, hodně vzkazů na modlitebním svitku. (Lorně je možné na jejích stránkách napsat na modlitební svitek něco, za byste chtěli, aby se modlila.) Nebo mě tu zastavuje hodně mladých lidí a říkají mi “vrátila jste mi víru v něco”, “zachránila jste mi život”. Na přednášce v Praze mi to řeklo opravdu mnoho mladých lidí. Také mi tu hodně lidí děkuje, ale vždy jim říkám, že to není moje zásluha, nýbrž Boha a jeho andělů. A já mám z toho opravdu radost, že je tu tolik mladých lidí, kteří jsou otevření a hledají. Jeden mladík v Praze mi řekl: “Dala jste mi víru a chuť být lepším člověkem, než teď jsem.” Byl skutečně velmi mladý, nebylo mu ještě ani 20. Je opravdu velmi dobré a pozitivní slyšet taková slova od tak mladého člověka, protože takový člověk, jak bude růst a dospívat, se bude snažit dělat to dobré. Kéž Bůh dá, aby se všichni lidi snažili dělat správné věci a být lepšími lidmi. A ještě bych řekla, že Češi a Slováci jsou velmi přátelští. Mně přijdou velmi přátelští a usměvaví, a to nejen na přednášce nebo autogramiádě, ale i na ulicích mě na to andělé upozorňovali. Jsou to dobří lidé a oba národní andělé mi řekli, že je důležité, aby měli lidi obou zemí stále na paměti, že jsou dobří. Nevím proč. Jako by snad o sobě lidé ve vašich zemích pochybovali, tak asi proto.

Co se týče reinkarnace. Když se člověk znovu narodí, má stejného strážného anděla jako v minulém životě nebo má nového?

Má vždy stejného. Váš strážný anděl byl přiřazen pouze vaší duši a nemůže se nikdy stát strážným andělem někoho jiného. Je váš od počátku věků až na věčnost.

Poslední dobou se také hodně mluví o bytostech přírody. Vím, že jsi už několikrát zmínila, že o nich zatím nemůžeš moc mluvit. Chtěla bys nebo mohla bys k tomu něco říct?

Ano, vídám často stromového anděla, ale teď jsi mi vlastně připomněl, že mám pro vás ještě jedno poselství, a sice že byste v obou zemích měli sázet hodně stromů s širokými listy, protože širokolisté stromy budou žít stovky let a vaše děti na vás jednou budou tak pyšné, že jste je vysázeli. Vím, že toto je něco, co byste měli dělat, protože jsem na to stále upozorňována. Máte sice mnoho stromů k průmyslovým účelům, ale málo stromů s širokými listy. A ano, andělé neustále pomáhají přírodě. Dokonce pomáhají i divokým zvířatům. A také vídám anděly řek a jezer. Když jsem byla na procházce v Praze na Vyšehradě, dívala jsem se dolů na řeku, a pak když jsem šla přes Karlův most, doufala jsem, že uvidím nějakého říčního anděla, ale neviděla jsem žádného. Byla bych ráda nějakého viděla. Musíte chránit přírodu. Andělé mohou udělat jen část, ale my jsme ti, kteří mají svobodnou vůli a kteří mohou rozhodnout, jestli například zamoříme řeky jedovatým odpadem.

Umíš číst myšlenky?

Hmmm… Řekněme, že někdy je mi zjeveno něco o lidech, ale to neznamená, že to někomu říkám. To, co vidím, je pro mě vždy osobní, a nikdy bych o tom s nikým nemluvila, vlastně ani nesmím. Někdy někoho potkám a je mi řečeno “tohle je hodný člověk” a ještě spoustu dalších věcí o něm, včetně těch malých negativních věcí nebo zase všech dobrých věcí, které ten člověk udělal, a jindy vidím něco, za co se ten člověk stydí, ale nikdy za tím člověkem nejdu a neřeknu mu to.

Když vidíš těhotnou ženu, je na ní na té neviditelné úrovni něco jiného?

Ano, hodně věcí. Vždy vidím ten nový život uvnitř ženy. I u svojí dcery Ruth jsem věděla, že je těhotná, ještě dřív než ona sama. A také vidím světlo strážného anděla budoucího miminka. Energie kolem těhotné ženy roste a září ještě více. Mnoho lidí také říká, že vidí, jak těhotná žena září. Nicméně já tuto záři vidím i fyzicky. Je to nádherné. Někdy, když dávám lidem požehnání, tak se zapomenu a kromě té ženy požehnám i jejímu dítěti tím, že jí dám ruku na břicho. A už se mi několikrát stalo, že jsem pak některou ženu potkala třeba i za několik let a ona mi řekla, že jsem tehdy požehnala i její břicho a ona v té době ještě ani nevěděla, že je těhotná. A já pak hubuju andělům a říkám jim “neměli jste mi dovolit, abych požehnala její bříško, když ona sama ještě nevěděla, že má v sobě dítě!” (smích)

A kde přesně je strážný anděl nenarozeného dítěte? Je uvnitř matky?

Ano, uvnitř matky, protože strážný anděl přichází společně s tou malou dušičkou a je s ní celou dobu uvnitř matky. Vím, že to zní neuvěřitelně, protože andělé jsou tak ohromní, nevím, jak to Bůh dělá, ale duše je takové maličké světelné smítko, a přesto vyplní celé naše tělo nehledě na to, jak velcí jsme.

Co se děje s naší duší, když spíme?

S duší se během spánku děje mnoho věcí. Někdy vaše duše zůstane v klidu uvnitř vašeho těla. Ale většinou vaše duše nezůstane zcela v těle a trošku se pohybuje, a to více během spánku, než když jste vzhůru. Je neustále v kontaktu s vaším strážným andělem. Někdy například usnete s plnou hlavou starostí a vaše duše se během spánku modlí spolu s vaším strážným andělem, aniž byste si to uvědomovali. Ale vaše duše nemůže vstát a opustit vaše tělo, musí být v kontaktu s tělem. Takže vaše tělo může ležet a vaše duše může sedět nebo stát vedle vašeho těla, ale zůstává v blízkosti těla. Je spojená s tělem. Ale nevím, kolika lidem se tohle děje. Nemyslím si, že to tak má úplně každý. Většinou si duše jenom sedne a ani pořádně nevybočí z těla. Ale tohle hodně záleží na duchovní vyzrálosti daného člověka.

A je tedy teoreticky možné, že mám třeba kamaráda v Americe a moje duše ho v noci navštíví?

Na určité úrovni je to možné, ale ne na té úrovni duše, protože to by byla už velká vzdálenost mezi tělem a duší a kdyby se něco stalo… Myslím, že Bůh by takovou vzdálenost nedovolil, ale to neznamená, že když myslíte na svého kamaráda, který je, řekněme, nemocný, že necítí vaši přítomnost – on ji cítí, ale to neznamená, že u něj musí být přímo vaše duše.

Krize islámského státu. Je kolem toho tolik debat a tolik smutku. A mě osobně děsí ten vzrůstající strach vůči muslimům obecně, protože lidé si prostě začínají spojovat tyto hrůzy s islámem jako takovým, který s tím nemá moc společného. Chtěla bys k tomu něco říct?

Řekla bych k tomu jen to, že 99,9 % muslimů jsou obyčejní lidé jako ty a já. Jsou to dobří lidé a nechtějí mít s tímhle nic společného. Jen někdy jejich děti, které jsou mladé a lehce ovlivnitelné špatným způsobem, si myslí, že dělají něco dobrého nebo správného, a přitom je to špatné. Ale takových je jen pár.

Já vím, ale když to lidé vidí v televizi, vypadá to, že je jich strašně moc, a pak si lidé začnou říkat “všichni muslimové jsou nebezpeční”.

To samé ale lidé kdysi říkali o katolících. V jednu chvíli to říkali o Irech, že jsme všichni teroristé, a samozřejmě, že jsme nebyli. A v jednu chvíli říkali to samé o židech. A teď to zase říkají o muslimech. Ale v tom má prsty druhá strana, to druhá strana se snaží způsobit, abychom se navzájem nenáviděli,  aby byla válka, ale my už nemáme mít další válku. (We are not meant to have another war). Takže je třeba, abychom měli lásku a soucit ve svých srdcích, abychom nesoudili, abychom se snažili a pomáhali. Když to celé začalo, nevím už, kdy přesně to bylo, viděla jsem v televizi nějakou reportáž, ve které ženy vyzývaly Evropu, aby jim pomohla. Byly to obyčejné matky od dětí, jako jsou i tady, a volaly “prosím pomozte nám”.  A my jsme tehdy nic neudělali. A to samé je s dětmi. Když jsou v nemocnici, nebo ani nejsou v nemocnici, ale přišly o nohu nebo bojují o holý život, pláčou a naříkají “co jsme provedly?” a ty děti nic neprovedly a na to musíme pamatovat. Ty děti nic špatného neudělaly. Ani jejich matky.

Takže podle tebe bychom tam měli jet a pomáhat těmto obyčejným lidem? Nebo ne přímo jet, ale..

96.jpgAno, měli bychom pomoct, jakýmkoliv způsobem můžeme. Já sama zakládám charitu jménem Lorna Byrne’s Children Foundation (Dětská nadace Lorny Byrne) a jedna z věcí, které dělám, je že získávám peníze a spolupracuji s nadací UNICEF, protože to je jediná nadace, kterou jsme našli, která je bezpečná a garantuje, že peníze, které vybereme na pomoc dětem, se opravdu k těmto dětem dostanou. Musíme dávat. I kdybyste měli jen padesát korun, můžete si říct “dneska si odpustím zmrzlinu” a těch padesát korun daruji. Za tyto peníze se může koupit nějaký lék nebo obvazy nebo čepice nebo rukavice nebo sušenky. Ty peníze mohou zachránit dětský život a to znamená, že až to dítě jednou vyroste, bude vědět, že jsme se snažili pomoct a nebude mít ve svém srdci zahořklost a nenávist a neřekne si “oni pro nás nic neudělali, nechali nás na pospas osudu, opustili nás”. Něco takového nechceme, aby se v další generaci stalo.

Tvoří Bůh každý den nové anděly?

Ne. Stvořil je všechny na počátku, ať už ten počátek byl kdykoliv. A nevím, jak se mu podařilo vytvořit jich dostatek, ale zdá se, že je jich více než dost. A žádné nové anděly netvoří.

Může se anděl rozhodnout, že už nechce být andělem?

Ne. (Smích). Anděl je andělem. Je to bytost stvořená Bohem, která nemůže být ničím jiným.

No dobře, ale řekněme, že je unavený a chce skončit…

(Hlasitý smích) Andělé ale nikdy nejsou unavení.

Takže se nemůže rozhodnout, že už nechce mít úlohu anděla a vzdát se svojí existence?

S tím jsem se ještě nikdy nesetkala. A i teď mi říkají, že ne, že by je to ani nenapadlo, že to je lidská myšlenka. A teď se ti kvůli té otázce velmi smějí. (smějeme se Lorna i já)

Myslíš si, že svět se stává duchovnějším?

Ano, myslím. Lidé se snaží být duchovnějšími a také je čím dál víc lidí na světě, kteří říkají, že nevěří v Boha, ale vidím, že právě tito lidé hodně hledají něco, v co mohou věřit, a věří na anděly. Takže ano, podle mého názoru se svět stává duchovnějším. Lidé žízní po něčem duchovním a hledají, chtějí být duchovnějšími.

Co lidé mohou udělat pro svůj duchovní vývoj? Když někdo řekne “chci být dobrý člověk, chci být duchovní”, co má dělat?

Myslím, že by se měli modlit, protože modlitba je mocná. Jak já říkám, mohou se modlit v autobuse, při mytí nádobí, prostě kdykoliv a kdekoliv, i kdyby to bylo jen na pár vteřin. A kdykoliv jsou naštvaní nebo otrávení nebo ví, že nedělají správnou věc, by se měli zastavit, zhluboka nadechnout a říct si “Já už takový nechci být. Chci být dobrým člověkem. Chci více dovolit svojí spiritualitě, aby se projevila.” A měli by dvakrát rozmýšlet, než něco řeknou nebo udělají.

A mimo to? Co třeba meditace?

Ano, meditace, a cokoliv podobného. Procházka v přírodě. Přivonět ke květinám. Říct někomu, že ho máte rádi. Obejmout někoho. Všechny tyto věci.

Je život na jiných planetách?

Vědci vědí, že je.

Dobře, tak tedy jinak. Jsou andělé na jiných planetách?

Ano, jakmile jsi se zeptal, bylo mi řečeno, že jsou. Ale nezapomínej, že Bůh stvořil všechno.

Mohou nám andělé pomoct s finančními problémy?

Ano, mohou. 11.jpgPomáhají nám tak, že nám vnukávají myšlenky, aby nám ukázali řešení a cestu, kterou musíme jít, ale jít po ní musíme sami. Lidé často, když mají finanční problémy, jen sedí a dělají si starosti, ale andělé se z nich snaží sejmout ten stres a starosti, aby mohli jasně přemýšlet a našli řešení své situace. Aby je napadlo “ano, tohle můžu udělat” nebo “tohle můžu říct”. Protože někdy, když jste příliš vystresovaní, vás nic nenapadá. Takže andělé vám pomáhají uvolnit ten stres, ale vy se musíte zhluboka nadechnout a naslouchat.

A poslední otázka. Vrátíš se do České republiky?

Ano, vím, že se sem znovu vrátím.

rozhovor a překlad: Jan Menděl
26. 3. 2015, Bratislava

Zdroj:http://www.andelevmychvlasech.cz/