Kruh představuje nekonečno. Vše co je, už zde bylo, a vše, co je, opět jednou bude (Král Šalamoun).
Každá událost je vyzářena do prostoru. Pokud se naše vědomí odpoutá od fyzického těla, dostane se do astrální dimenze, zde tvoří myšlenkami stejně jako na pozemské pláni, jen s tím rozdílem, že TAM se myšlené zobrazí okamžitě.
Vědomí se pohybuje astrální dimenzí v závislosti na myšlenkách, a to v nulovém čase, což znamená, že se pohybuje rychleji než světlo. Vědomí se pohybuje jako vlnění, pouhou myšlenkou se přizpůsobí oscilaci té které události, která byla, nebo z našeho pohledu teprve bude světlem vyzářena do prostoru.
Proč TO běžně nedokážeme?
Jak bychom TO mohli dokázat, když si TO neumíme ani představit, ani tomu vlastně nevěříme? Představivost, vizualizace a víra jsou základní podmínky pro perfektní tvořivost. Zažíváme to, co si dokážeme představit, a obyčejně si dokážeme představit jen to, co je nám od dětství předkládáno jako realita.
Čas v naší dimenzi je, jaký je. Čas v Absolutnu neexistuje. To ale nevylučuje možnost, že v jiných dimenzích může existovat čas v různých podobách, pouze si to nedokážeme představit. Tuto úvahu podporují mystická tvrzení, že vše, co se nachází mimo Absolutno, je iluzí Máji. Naše dimenze je relativní skutečnost viděna naším zrakem, prožívána naším vědomím, které osciluje shodně s veškerou hmotou našeho viditelného světa.
Astrální cestovatel se pohybuje v prostoru, kde vše existuje tady a teď, vše se odehrává všude a v jednom okamžiku. Astrální cestovatel zažívá to, co si dokáže představit, vidí vše, co stvoří vlastní myšlenkou. Duše je energie bez tvaru, po vymístění z těla se ocitá v bezčasí, je vlněním, které si uvědomuje samo sebe, je inteligentní energií, která aktivuje svou představivost pomocí kódovaných informací skrytých v myšlenkách. Veškerá hmota podléhá entropii, inteligentní vědomí je jedinou vesmírnou substancí, která nepodléhá entropii. Vědomí je věčné, pouze mění formu, libovolně se realizuje pouhou myšlenkou (aktivuje informace ve vědomí obsažené).
Pokud se TAM setkáte s jinou bytostí, komunikace probíhá jakoby beze slov, není zatížena emocemi, emoce nejsou potřeba, komunikace je čistá, bez přetvářek, bez jakýchkoliv egoistických úvah a motivací. V podstatě probíhá vzájemné „čtení myšlenek“, takže na této úrovni není možné nikoho pomocí slov „nepravdivě“ ovlivnit, zmanipulovat nebo obelstít. TAM nelze na nikoho působit žádným psychickým nátlakem, TAM má komunikace mnohem hlubší význam, je čistá a otevřená, vše je podporováno překonáním krize identity. Komunikace není podmíněna nepodstatnými detaily, vše je zcela jasné a zřejmé na první pohled. Okamžitě jsme konfrontováni s jakoukoliv, ať už úmyslnou nebo neúmyslnou lží. TAM všechny myšlenky, informace a vědomosti zapadají do všeobsáhlé vesmírné databanky, která je prosta domněnek a předsudků.
Jak je to možné? TAM není myšlení dedukováno ani levou ani pravou polovinou mozku, tak jak je to mu TADY, poznávací Já je zároveň poznávaným Já. Holistické vnímání světa předpokládá, že pravá a levá hemisféra spolu spolupracují, obě poloviny mozku jsou výkonné ve vzájemné harmonii.
Astrální cestování je možné, je uskutečnitelné, ale vyžaduje na první pohled obtížná a poněkud zdlouhavá cvičení, proto se mnoho lidí vzdává již po několika málo neúspěšných experimentech. A pokud se vám něco zdá nemožné, není to vina „příběhu“, který považujete za nemožný, to jen racionální mozek se vzpírá nepoznanému. Mozek nemá pro podobné představy prozatím vytvořenou tu správnou „složku“, nemá se čeho chytit, a racionálně protestuje. Takže posouzení je na každém, každý sám za sebe rozhoduje o tom, co je pravda a co ne. Proto kladu důraz na osobní zkušenost, protože většinou se lidé přiklánění k tomu, co můžeme nazvat kolektivní, většinovou pravdou. Bez osobní zkušenosti nelze brát žádné příběhy doslova. Mýtické příběhy o stvoření vesmíru také nelze brát doslova, je nutné pochopit skrytou symboliku, ani je nelze konfrontovat s přísně vědeckými parametry. Není třeba toto více vysvětlovat, dnes už přece víme, že realita je realitou v jisté závislosti na domněnkách a představách POZOROVATELE.
Z knihy Exkurze mimo telo Věra Balková
Cestou k sebe... 