Tento krásný příběh vypráví o tom, proč je ten největší poklad skryt právě uvnitř nás (předmluva ke knize svámího Muktánandy; „Kundaliní, tajemství života“):
Před stvořením světa existoval jenom Bůh. Samota ho začala nudit, a tak stvořil svět ze Sebe, aby si mohl hrát a bavit se. Bytosti, které stvořil, však věděly, kdo jsou a jak se mají navrátit do svého zdroje. Svět je nezajímal a všechny se vrátily k Bohu na nebi, který tak pozbyl možnosti užívat si Své hry. Nakonec svolal ostatní bohy, jež stvořil, aby mu pomáhali Jeho dílo řídit. Ti mu doporučili, aby uzamkl nebeské brány a klíč ukryl. Nápad to byl vynikající, ale nevěděli, kam klíč schovat.
Padlo mnoho návrhů, ale žádný nebyl ten pravý, protože lidské bytosti byly velice bystré a klíč by bezpochyby našly. Někdo navrhl dno Tichého oceánu, jiný nejvyšší vrchol Himálaje a další Měsíc, který byl tak daleko, že by se tam lidi nemohli dostat. Všichni byli z tolika návrhů nadšení a Bůh začal meditovat, aby spatřil budoucnost. Nakonec zavrtěl hlavou a pravil: „Kdepak, to nepůjde. Vidím, jak lidé zkoumají každý kout vesmíru. Budou schopni zdolat Himálaje a doplavat na dno oceánu, ale také přistát na Měsíci, prozkoumat planety a pokusí se dostat černými dírami do jiných vesmírů.
“ Všichni utichli. „Už to mám!“ zvolal najednou Bůh. „Znám místo, kde člověk nikdy nebude hledat klíč k nebi. To místo je uvnitř jeho vlastního já, přímo ve středu jeho těla. Bude cestovat miliony kilometrů vesmírem, ale nikdy neučiní dva kroky do sebe, aby prozkoumal svoji vlastní vnitřní bytost.“ A od té doby se Bůh nesmírně baví, když sleduje, jak člověk hledá štěstí.
Co říkáte? Velmi jednoduché, že? Pod plamenem svíčky největší tma …. Věřím, že Bůh věděl, že na to jednou přijdeme. Že nám to sice zabere více času, ale že to dokážeme. Pokud totiž v každém z nás dřímá jeho jiskřička, pak můžeme svou božskost nechat kdykoli zazářit.
Z knihy „VZTAHY škola našeho života“ Bohdana Boniatti
Cestou k sebe... 