O spriaznených dušiach som dávala už veľa článkov, ale posunom vedomia sa menia aj vnímania v istých veciach. Do mailu som dostala článok od Katherine Koting a tak posúvam ďalej.
Mnozí z vás, kteří jste četli mou knihu Dítě z hvězd o setkání s mou spřízněnou duší se mne ptáte, co je to vlastně “spřízněná duše?” Je to člověk s nímž strávíme zbytek života v ráji a radovánkách?
Bohužel ne. Spřízněná duše neznamená, že to je dokonalý člověk, ideální partner k životu a užívání si poklidu. Je to člověk, který vám nastaví zrcadlo, člověk který vám ukazuje cestu nejvíce ze všech. Nešetří vás a školí vás, uštědří vám lekce. Je to nejdůležitější osoba, s níž se v životě setkáte, otřese vámi v základech, ukáže vám slabiny a donutí vás změnit váš život.
Panuje mylná představa, že spřízněná duše s námi zůstane do konce života. Naopak. Rozbije vám poklidný a zajetý život, s ní přijde do vašeho života převrat a vy ji považujete za škůdce toho všeho. Nenechá vás tam, kde jste být už dávno neměli, ukáže vám věci, které jste neviděli či vidět nechtěli. To, že byla tím nejdůležitějším člověkem vašeho života zjistíte až za čas, až když je nenávratně pryč. Spřízněná duše odkrývá vaše nejslabší místa, vypíchne vlastnosti o nichž nechcete nic vědět, nutí vás dělat věci, do kterých se vám už roky nechce a tak by byl společný život příliš bolestný na to, aby trval, protože se obvykle učit nechceme a měnit věci se bojíme a nechceme mít vedle sebe někoho, kdo nás nenechá v klidu. Spřízněná duše vás miluje celou svou bytostí a přesto to dělá i když ji to samotnou bolí. Dělá to pro vaše dobro, protože důvod proč tu jsme je, něco se naučit. V tu chvíli to neoceníte, její lekce jsou nepříjemné, sahají do nejcitlivějších míst a přesto je to skutek lásky ze všech největší a vy na ni nikdy nezapomenete, protože byla tím nejdůležitějším, koho jste potkali. Jinými slovy, je to duše kámoš, který vám říká: “…jdeš špatnou cestou, tak to být nemá, přišel sis žít něco jiného, koukej to změnit…”
To, zdali k sobě takoví lidé najdou cestu souvisí s tím, jak moc jsou sami sebou, jak moc jsou probuzení a také tím, jak jsou nastaveny jejich plány života, zdali jsou pro tento život kompatibilní či nikoli. Setkají-li se probuzený a neprobuzený, pak spolu žít nemohou, každý z nich věci vidí totiž jinýma očima a neprobuzený probuzeného nechápe, neslyší a nevidí to, co mu říká. Pak ať se probuzený snaží jakkoli, nevede to nikam, takže to nakonec vzdá a odejde. Přesto se jejich duše znají, žily spolu a setkaly se již mnohokrát, jenže vstupem na planetu Zemi zapomeneme kdo jsme a začneme věřit druhým, tomu co nám tvrdí že jsme, a sami sobě přestaneme věřit. Ne každý si uchová paměť na to, kým je a proč tu je. Ostatně kdyby to tak bylo, nebyl by pobyt na Zemi školou, dělali bychom to, co se od nás čeká a to by nebyla zkouška charakteru. Jen pokud to nevíme a myslíme si, že nás nikdo nevidí, může naše jednání prýštit z nitra osobnosti.
Setkání se sebou samým v zrcadle spřízněné duše tedy může být šokující, protože ona vám kým opravdu jste připomíná, je vám totiž podobná a boří tím vše, co jste si doposud mysleli a čemu jste věřili. Se spřízněnou duší se tedy nemusíte cítit vůbec dobře. Obvykle ji tedy necháme odejít, protože nejsme připraveni si přiznat, že je něco s námi špatně a už vůbec, to ve svém dosavadním životě změnit.
Ano, jsou tací, kteří to dokázali, našli se a vzájemně se poznali. Ty pak když potkáte, tak cítíte, že toto jsou lidé, kteří k sobě patří. Vypadají jako sourozenci, čiší z nich láska a harmonie, klid a souznění. Vědí, že jejich duše nikoho jiného nechce a je to na nich znát. To je setkání se spřízněnou duší, veliké štěstí nebo veliká bolest.
Mějte krásné dny. Katherine
http://www.katherine-koting.cz
tf: 603 802 304
Cestou k sebe... 