Súvisiaci obrázokEdgar Cayce si byl velmi dobře vědom moci a síly naděje. Ve svých senzibilních výkladech doporučoval, abychom se snažili vnést do života ostatních naději a tak v sobě probudili svoji vlastní vnitřní naději.

Ve výkladu poskytnutém v roce 1938 mladému muži Cayce říká: „Vnášej naději, štěstí a radost do zkušeností druhých.”

Z odpovědí téměř čtyř set lidí vyplývá, že naděje není co-si mimo nás – je uvnitř. Je to něco více než pouhá ctnost. Je to přirozený vnitřní zdroj, na nějž je nutné se napojit a kul-tivovat ho. Je to sval, který musí být používán, jinak bude atrofovat. Je neviditelný jako naše plíce, naše srdce či naše ledviny, avšak je stejně nutný k našemu životu.

Většina lidí uvedla, že naděje byla vzbuzena prostřednic-tvím vnějších prostředků prostřednictvím přírody, vize, snu, anděla, ptáka, jelena, přítele, úsměvu, dopisu či písně. Tyto znaky naděje sloužily jako připomínky, že naděje žije uvnitř nás všech. Každý z nás se opírá o jisté množství naděje během své-ho každodenního žití, přestože o tom příliš nepřemýšlíme. Bez onoho základního elementu naděje bychom ráno ani nevstali a nebyli bychom schopni vykonávat běžné každo-denní úkoly což je klasickým symptomem klinické deprese. Deprese je přímým výsledkem ztráty naděje. Zdá se však, že když se ocitneme v krizové situaci, uvědomujeme si potřebu naděje. Nikdo není nikdy úplně bez naděje, avšak občas naše zásoby naděje nebezpečně poklesnou. V tomto bodě nám mohou pomoci vnější prostředky, které jsou s to naši naději uvnitř nás rozdmýchat.

Naděje vyžaduje úsilí. Přestože se mnohdy zdá, že se objeví jakoby odnikud, naděje je naší vnitřní silou, kterou si můžeme uvědomit s pomocí vnějších okolností. Naději v sobě musíme opatrovat a pečovat o ni. Je na nás samotný-ch, zda i ve zdánlivě beznadějné situaci nalezneme cosi dob-rého, i když to například může být pouhé gesto či úsměv neznámého člověka. Neměli bychom zapomínat, že každá situace je schopna nás nějakým způsobem poučit a že vše, co nás potká, má vyšší smysl. Nic, co se nám přihodí, není ztrátou času.

Naději můžete napomoci, aby se stala součástí vašeho života, nemusíte na ni pouze trpně čekat. Tak jako několik lidí, o nichž je tato knížka, se můžete naučit smát sám sobě či si můžete všimnout ironie situace, v níž se nacházíte. Místo toho, abyste se snažili řešit ten či onen problém, můžete jednoduše udělat místo pro naději.

„Tam, kde je naděje, je i život” o tom, že „naděje je cosi více než pouhý vágní pocit optimismu.” „Naděje je pragmatický postoj, který člověk zaujme ve složité situaci.”

Z knihy Jak nestratiť naději...  Jak ji nalézt a jak si ji udržet  Ruth O ˇLiliová

Reklamy