Sú dni, kedy sme obvzvlášť citliví, reagujeme na okolie a hlavne my ženy fungujeme cyklicky. 😀 Niekedy si to vôbec neuvedomujem, až dnes mi to prišlo ako reagujem. Včera som bola na nákupe, pobehala zopár obchodov a v jednom z nich mi zrazu prišlo ťažko. Nechápala som, len som predýchávala a musela výjsť von z obchodu. Asi po 10 minútach mi už bolo lepšie. Nejako som to neriešila, ale doma som ešte cítila tlak v hlave. Dnes mi písala jedna známa a občas, ak som niečo pri nej vnímala, cítila som to na sebe. Začala som mať tlak v hlave, pocit tlakovej vlny v ľavom uchu..hrdlo mi rezonovalo a vnútorne sa mi ukázalo, že po ľavej strane je pri nej duch ženy.
Povedala som jej, nech si pozrie svoje pole a čo tam vníma. Vraj mala som pravdu, ale tá žena je pokojná, milá a prišla ju poprosiť o službičku. Vedela som, že sa dlho pri nej nezdrží, tak som jej povedala, aby si to doriešila a ja sa potrebujem dať do poriadku.
Ozvala sa mi iná kamarátka a ako som jej písala, citila som, ako sa točím a ťahá ma to pozornosťou stále do hlavy. Toto je zase jej problém, slabé uzemenie… spodné čakry blokované , málo aktívne a horné až príliž. Tak som si povedala, že dnes nie je niečo so mnou Ok, že preciťujem akosi silno, čo nebýva u mňa zvykom, len ak sa napájam. Zamerala som pozornosť na oblohu, pozerala na jemné vyžarovanie slnka a vnímala energie z duše, ktoré pomáhali rozširovať moje vedomie a harmonizovať vnútro. Povedala som si, že si pohľadám námet na článok a natrafila som na knihu Prejavy duše a v úryvku bolo zrovna o prejavoch citlivosti. 😀 Takže aká synchronicita?
Cítit
Schopnost využít svou citlivost pro pozorování toho, co se v nás odehrává. Pokud pozorujeme, co prožíváme, jedná se o cit. Jestliže to, co prožíváme, odsuzujeme, jde o emoci. Cit není dobrý ani špatný, ačkoliv většina lidí stále věří, že znaménko plus nebo minus opravdu nese. Je zkrátka naší součástí. Je třeba rozlišovat pojmy cítit a pocítit. Cítíme celou svou osobností, zatímco pociťování vychází z nějakého dojmu nebo vjemu. Pocítit znamená velmi živě prožívat účinek nějaké situace či vliv osoby. Ve skutečnosti jde o citovou reakci, jež pro nás není příliš žádoucí. Cítí-li někdo smutek, jednoduše řekne: „Jsem smutný.“ Pokud smutek pociťuje, prohlásí: „Zažívám smutek.“ Z pociťování plyne pocit hořkosti. Jestliže se zeptáme člověka, jenž pociťuje bolest, jak se cítí, odpoví nám: „Připadám si opuštěný.“
Denně prožíváme stovky citů, ačkoliv po nich nepátráme a nepředvídáme je.
Dotýkají se důležité struny naší osobnosti. Mohou se vynořit po nějakém překvapení nebo v reakci na emoci. Někdy kvůli svým reakcím prožíváme hanbu, bolest, opuštění, vinu, křivdu, ponížení, odmítnutí, zradu a podobně. Jindy v nás vyvolají štěstí a přinesou nám radost, veselost, uspokojení, klid i pohodu.
Nicméně většina lidí se citů bojí: ukrývají svou citlivost ze strachu, aby netrpěli. Čím je člověk citlivější, tím více je schopný chovat se stroze, jen aby nic necítil. Naučit se cítit je přitom jedním z nejlepších způsobů, jak si uvědomit své potřeby. Jedinec, který chce být pánem svého života, musí být se svou schopností citu ve spojení. A jak ji můžeme rozvíjet? Jako cokoliv jiného: cvikem.
V příjemné, nepříjemné i náročné situaci si vždy udělejte čas na to, aby ses obrátili do svého nitra a položili si otázku: „Jak se cítím?“ Nebraňte se pocitům, jež přijdou. Zůstaňte pozorovatelem toho, co se ve vás děje, a připomínejte si, že něco cítit – ať už negativního či pozitivního – je normální a lidské.
Negativní a pozitivní city ve skutečnosti neexistují.
Pouze lidé si je tak vykládají tím, že je buď odmítají, či akceptují. Vzdorujeme-li nějakému citu, způsobujeme si tím utrpení. Není příliš žádoucí své city potlačovat. Lepší jeověřit si, jak se v dané situaci před sebou samými i před ostatními cítíte. Pou- žijte zrcadlový přístup. Takto v sobě postupně objevíte neznámé části, jež jste dosud měli problém odhalit. Sebepozorování ukončíte tak, že jakmile se opět uklidníte, zapíšete si, co vás mimoděk napadlo, a následně si své poznámky projdete.
Cit pomáhá chápat spíše srdcem než rozumem. Tato schopnost je navíc zásadní pro správné využití zákonitosti projevení se. Čím více tedy rozvíjíte svou citlivost, tím více dáváte najevo, co vaše osobnost opravdu potřebuje.
Citlivost
Citlivost znamená schopnost hluboce prožívat vjemy a pocity. Může velmi pomáhat, ale i hodně škodit – vše záleží na tom, jak ji využijeme. Dovede ublížit, pokud člověk prožívá emoci nebo je přecitlivělý. Jako nesmírně užitečná se nicméně jeví proto, že díky ní cítíme a vnímáme. Přecitlivělé osoby – a tedy ty s přehnanou citlivostí – se musí naučit svou pozornost lépe ovládat. Nepracují-li s ní správně, ztrácí spoustu energie a snadněji onemocní.
Všichni usilujeme o to, abychom se stali citlivými bytostmi a zůstali jimi, což je nezbytné pro rozvoj naší intuice a vyrovnanosti. Jestliže jednáme v souladu s tím, co v hloubi duše cítíme, máme větší šanci, že ve správnou chvíli vykonáme tu správnou věc.
O citovej závislosti si pozrite v ukážke z knihy.
Z knihy: Projevy duše a jejich význam
Zdroj :Eugenika.cz
Cestou k sebe... 