Dnes ráno cestou do práce okolo 6 hodiny, ešte bolo prítmie, pozerám dopredu a na ľavú stranu a syn mi hovorí “srnka”. Vycupitala si z kanálu, zbadala som ju už pri aute, takže som stihla vykľučkovať. Pozerám v spätnom zrkadle, že oproti idúce auto zabrzdilo a dlhšie tam stálo, tak neviem, či ju zrazil alebo len čakal, kým si milá srnka prejde do poľa. Mala som šťastie, ďakovala som vnútorne. Už raz sa mi taká situácia stala, že srnka išla pokojne po ceste a ja pomaly, takže som stihla pribrzdiť. Napadlo mi, čo mi medicína srnky hovorí a na čo upozorňuje. Každé skríženie cesty kýmkoľvek a čímkoľvek je na zamyslenie.
Jej medicína presne sedí, vnímať seba, jemnosť duše a načúvať múdrosti ducha…vnímať bytie z tejto roviny. To ako nami manipulujú a nepriamo tlačia do očkovania, ako všetko dopredu naplánované sa snažia presadiť a z nás robia slepé ovce, strachom zahnané do kúta…. nevidia nežiaduce následky očkovania a vyvyšujú ho ako jedinú cestu a pritom lieky majú, ale neliečia…to vo mne vrie. Už nech pravda vypláva na povrch, postupne ju sami odkrývajú…takto nemôžem žiť donekonečna v degradovanej spoločnosti. Radšej to nečítam, ale nedá sa tomu ubrániť.
Medicína Srny
Balíček karet: Medicinské karty
jemnost a mírnost
Srnečko…
Jak jemná a něžná jsi.
Květina laskavosti a vzdálené objetí…
Jednoho dne uslyšela srnečka Velkého Ducha, jak na ni volá z vrcholu Posvátné hory. Srnečka ihned vyrazila po pěšince vzhůru. Nevěděla, že cestu ke stanu Velkého Ducha střeží strašlivý démon. Démon se totiž snažil zabránit všem stvořeným bytostem v setkání s Velkým Duchem. Chtěl, aby si všichni tvorové, které Velký Duch stvořil, mysleli, že nechce být rušen. To dodávalo démonovi pocit moci, a tak kolem sebe mohl šířit strach.
Srnečka se vůbec nebála a došla až k démonovi. Bylo to podivné, protože démon byl archetypem všech ošklivých a odporných příšer, které kdy existovaly. Démon dštil oheň a kouř a vydával odporné zvuky, aby srnečku vyděsil. Jakýkoli obyčejný tvor by byl utekl nebo na místě zemřel strachy.
Srnečka však laskavě pravila démonovi: “Prosím, nech mne projít, jsem na cestě k Velkému Duchu.” Její oči byly plné lásky a soucitu k tomuto obrovskému ohyzdnému démonovi. Démon užasl nad tím, že se srnečka vůbec nebojí. A ať se snažil sebevíc, nemohl srnečku zastrašit, protože její láska pronikla zatvrzelým ošklivým srdcem démona. K démonovu zklamání navíc jeho srdce tvrdé jako skála začalo bít a jeho tělo se scvrkávalo, až bylo jako vlašský oříšek.
Srneččina neustávající láska a jemnost rozpustila démona. Díky této jemnosti a péči, které srnečka ztělesňuje, je nyní stezka volná pro všechny děti Velkého Ducha, kteří chtějí dosáhnout Svaté hory, a nemusí se už bát, že by jim démon strachu cestu uzavřel.
Srnka nás učí používat sílu jemnosti, kterou se dotýká srdcí a myslí zraněných bytostí snažících se odloučit od Svaté hory. Jako světlé i tmavé skvrny srneččina kožíšku, můžeme milovat světlo i tmu, a vytvoříme tak jemnost a bezpečí pro ty, kdo hledají mír.
Jestliže si dnes srnka s jemností proklestila cestu do vašich karet, žádá vás, abyste nalezli jemnost ducha, která uzdravuje všechny rány. Přestaňte se snažit, aby se ostatní změnili, a milujte je takové, jací jsou. Ve své současné situaci využijte jemnost a buďte jako letní vánek, hřejiví a pečující. Je to váš prostředek, jak vyřešit dilema, které je před vámi. Použijete-li jej, spojíte se, se Svatou horou, která je ústředním místem klidu a vyrovnanosti. Velký Duch vás povede.
Zdroj výkladu: atarot.cz
Cestou k sebe... 