Kategórie
cesta k sebe

ZAHLCENÍ a DUŠEVNÍ MINIMALISMUS

V životě máme nespočet možností a cest, ze kterých můžeme vybírat tu správnou, tedy tu, která s námi nejvíce ladí. Naši předci takové možnosti neměli, život nebyl jen jednodušší, ale také poměrně nalajnovaný v jasných mantinelech morálních a společenských norem. Z jednoho extrému jsme se přesunuli do druhého extrému, a to k zahlcení možnostmi a příležitostmi, jak svůj život naplnit. Zahlcujeme svůj život, prostor i čas, abychom posléze zjistili, že nás to odvádí od naplnění skutečného potenciálu, který v sobě máme.

Rozpoznat, které nabídky jsou jen iluzorními lákadly a které mají trvalou hodnotu, je pro nás nesmírně cennou zkušeností, při které se učíme důvěřovat, poznávat sebe a to, co s námi nejvíce ladí, ale také zaměřovat energii do jednoho místa, které jsme vybrali. Fáze rozlišování je nesmírně cenná a vede přes nespočet úkroků mimo cestu a chybování. Zpětně, když jste už v nadhledu, vidíte, že není z této učednické fáze čeho litovat, a také jsou zcela liché rozumy okolí, pro které byl váš předchozí výběr nepochopitelný.

Na cestě máme určité životní milníky, kterým se nemůžeme vyhnout. Lidé a situace, se kterými máme propojit život v nějaké lekci, se nám jeví úplně jinak, než v časech dokončení životní zkušenosti. Ten závoj iluzí je přesně tam, kde má být. Nemáte vidět, nemáte se připravit, máte jen PROŽÍT a důvěřovat, že je to připraveno pro vás, jako dar, který se máte jen naučit přijmout a projít jím, jak nejlépe dovedete. Zbytek, a tedy valnou většinu všeho v životě, si už vytváříme sami ve spolupráci s tím, co je větší, než my. Genialita toho složitého soukolí, které nemám šanci rozumem pochopit, jen vědomě vnímat, mě nikdy nepřestane překvapovat svým smyslem pro humor a synchronizací.

Důležité je se v nespočtu možností a cest NEZTRATIT sobě. Pochopit, že je třeba se neustále vzdávat lpění na tom držet si u sebe křečovitě všechny možnosti, neboť tím si v životě vytváříme CHAOS. Čím více toho držíme, co k nám nepatří, tím chaotičtější a nepřehlednější náš život je. To, co nás přesahuje, má ale hluboký smysl pro řád všech věcí. Projevuje se skrze nespočet variant projevů vědomí, ale současně má všechno svůj čas i jasné zákonitosti. Pokud si chceme držet s někým všechny jistoty vztahové, pracovní, v zázemí… a současně s jiným si užívat svobody, lásky, tvořivosti… dříve či později se situace stane nepřehlednou, chaos vás zcela pohltí a duše začne strádat. To, co má skutečnou hodnotu je totiž jednoduché. Nevytváří se tu lákadla, vějičky a tisíce pobídek pro ty v jejichž hlavě a rozumu je aktivní kalkulačka, která si vypočítá všechny výhody a nevýhody.

Tolik duší teď za mnou chodí s tak silným lpěním zaseklým v přehlcení, kde mají všeho více než dost. Není to ale dostatek, který by jim vnášel do duše klid. Tady to už není o tom, že je potřeba získat ještě něco navíc, co přinese úlevu jejich duši, ale naopak o tom, všechno zahlcující odevzdat a pustit se toho, co je sice zdánlivě jistotou, ale tou, která ubíjí a nepřináší nic, než trápení a vyčerpanost.

JAKMILE NĚKDE A S NĚKÝM NEMÁTE UŽ BÝT, PROJEVÍ SE ZDE VAŠE ÚNAVA A ABSOLUTNÍ VYČERPÁNÍ. Bere vám to životní energii, která má vámi jen proudit, ale lpění ji zadržuje. Bráníte si tak žít život, který vás naplňuje, zjednodušuje, nevyčerpává, ani nezahlcuje. Bráníte se odevzdat důvěře, že je pro vás připraveno něco daleko lepšího, a to tam také je, takže když se konečně pustíte, nestačíte se divit, že vám strach předkládal myšlenku, že vás již nic lepšího nečeká, přičemž to staré bylo tak (sebe)destrukční.

Je čas vybrat si jednu z možností a dát jí důvěru. A co nejvíc. Naučit se zaměřit na ní veškerou energii. Přestat si štěpit energii na tisíc stran a neuhýbat z cesty, jako v pohádce, kdy se většinou na cestě nesmíte ohlížet dozadu (do minulosti), jinak zkameníte, nebo přijdete o princeznu.

Rozlišení je přitom snadné, chce to jen si připustit a přestat si v tom lhát, že to není o tom, že NĚCO NEJDE, ALE O TOM, ŽE JSTE V ODPORU S TÍM TO UDĚLAT A ŽE TO ZATÍM UDĚLAT NECHCETE. Přiznat si to s jemností k sobě, bez výčitek a s přijetím sebe sama.  Dát si čas, který je potřeba, abyste v sobě našli sílu a odešli z toho bludného kruhu ven. Pustit se toho neznamená mít všechno připravené a jisté, někdy je tou zkouškou se pustit a pak se uvidí, co to všechno přinese.

Pro rozlišení máme jasné poznání, že :
Co vychází ze strachu a hlavy vám vždy předhazuje cestu neúspěchu, zmaru, oběti, křivdy, nespravedlnosti, studu, ponížení, viny. Fyzicky je vám z této varianty nepříjemně.
Jakmile se uvolníte ze strachu, přichází cesta úspěchu, lásky a souladu. Je vám v tom fyzicky dobře. Celkově máte pocit, že jste na správné cestě, ač ještě nevidíte její konkrétní výsledky, cítíte se v tom dobře.

Není důležité JESTLI TOMU NOVÉMU VĚŘÍTE JIŽ BEZ JAKÝCHKOLIV POCHYBNOSTÍ, TY VÁS MOHOU JEŠTĚ PROVÁZET, VČETNĚ STRACHŮ, KTERÉ JE JEN TŘEBA UVOLNIT SKRZE TĚLO.

Důležité je položit si jen otázku: JAK SE V TOM CÍTÍM?
Jak se cítím v tom starém, co si držím? Jak se cítím v tom novém, o kterém se někdy bojím i snít a vyslovit to nahlas? Jak se v tom cítím sám za sebe, bez ohledu na svět, lidi kolem mě i svá hluboká přesvědčení, že je to jen v pohádce a nemůže se mi to stát? Ta přesvědčení, když je prozkoumáte, jsou většinou stejně jen rodová a nemají s vámi nic společného. Patří to minulosti. Vy jste teď a tady.

Shumavan-ka
www.shumavan.cz

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.