Známa ma upozornila na článok ohľadom dohľadávania príčin ochorení a sama na sebe si uvedomujem isté príznaky, ktorými moje telo signalizuje, že nie je všetko ako má byť. Preto je dobré byť v strehu, uvedomovať sa a snažiť sa pochopiť, čo nám duša cez ochorenia signalizuje pokiaľ nie je neskoro a skúsiť to spracovať v sebe.
Na stránke Avenna.cz si môžete pozrieť zvyšné časti a pravidlá dohľadávania:
Druhé pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci – pravidlo “sleduj to, kdy nemoc začala”
Čtvrté pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci – pravidlo “zohledni intenzitu signálů těla”
Mnoho lidí se domnívá, že závažné nemoci jako je třeba rakovina, infarkt, zlomenina či mozková mrtvice apod. často přicházejí bez varovaní, jak se říká z čistého nebe.
Tito lidé se však mýlí, protože každá závažná nemoc vzniká postupně, což se projevuje určitými varovnými signály na těle. A pokud je člověk ke svému tělu pozorný, tak tyto signály rozpozná a má tak šanci vznik závažné nemoci zastavit, nebo dokonce předcházet jakýmkoli závažným onemocněním.
A čím člověk zastaví či zabrání propuknutí takovéto nemoci?
Udělá to tím, že díky intenzitě varovných signálů dohledá to, na jakou chybu v jeho smýšlení ho tyto signály upozorňují a tuto chybu napraví.
K tomu je však potřeba určit onu nesprávnou myšlenku či onen nesprávný pocit, které spouštějí nemoc. K tomuto určení psychické příčiny nemoci člověk může využít určitá pravidla.
O prvních třech jsem psala v předcházejících článkách. A dnes si probereme další, čtvrté pravidlo, které vychází právě z onoho zmiňovaného principu, že závažné nemoci vznikají postupně.
Závažná nemoc nikdy nepřichází bez předchozího varování
Každé závažné nemoci předcházejí určité varovné signály na těle, které mají různou intenzitu a které člověk pociťuje v podobě různých zdravotních problémů.
Funguje to tak, že závažnost těchto varovných signálů se postupně stupňuje, až nakonec, pokud se člověk nezmění, přerostou v závažnou nemoc.
Například postihne-li člověka mozková mrtvice, tak vždy před ní přicházejí určité varovné signály – stupňující se tlak či bolest v hlavě, zintenzivňující se motání hlavy apod.
Rozdělení nemocí podle pravidla “zohledni intenzitu signálů těla”
I. nejnižší stupeň závažnosti: signály mírně nepříjemné či lehce bolestivé značí upozorňovací nemoc
Upozorňovací nemoci jsou nemoci, které člověka neomezují, nebrání mu a ani ho jinak neovlivňují v další činnosti.
Mezi upozorňovací nemoci patří:
- povrchové odřeniny
- modřiny
- záděrky
- píchnutí v zádech, u srdce apod.
- zakopnutí bez pádu
- zvýšená teplota
- švihnutí větvičkou v lese – zčervenalá kůže
- lehké říznutí, bodnutí se
- estetické záležitosti na těle, které zásadně nebolí, ani nenarušují funkci orgánů, pohyb a motoriku
- apod.
Z lékařského hlediska tyto nemoci často ještě nejsou považovány za nemoci. Z tohoto důvodu u nich hrozí, že si jich člověk, který je na sebe tvrdý, vůbec nemusí všimnout. Ovšem to, že si jich dotyčný nevšimne, neznamená, že by tyto signály neproběhly.
Upozorňovací nemoci vznikají jako odezva na vznik chyby ve smýšlení člověka, která zatím neovlivňuje chování dotyčného člověka.
Je to jakési upozornění, že v danou chvíli se do smýšlení člověka přimíchala nesprávná myšlenka či pocit. Tělo na to člověka hned upozorní, aby tento svůj omyl mohl ve své psychice napravit ještě dříve, než nežádoucně ovlivní jeho chování, kterým by pak ubližoval sobě či ostatním.
II. střední stupeň závažnosti: signály nepříjemné až bolestivé značí varující nemoci
Varující nemoci již člověka pozastavují a částečně omezují v jeho činnosti.
Mezi varující nemoci patří:
- angína – člověk už marodí v posteli, ale může si číst, dívat se na televizi, udělat si jídlo, ale už nemůže do práce, sportovat apod.
- vyvrknutý kotník – člověk je částečně omezen v chůzi, může sice chodit, ale je to pro něj těžší
- migréna
- hluboká odřenina
- zakopnutí s pádem – namožený, pohmožděný sval, natažená šlacha
- horečka
- apod.
Tyto varující nemoci klasická medicína označuje jako klasické, běžné nemoci.
Varující nemoci upozorňují člověka na to, že chyba v jeho smýšlení se již projevuje i v jeho chování, kdy si tím sobě nebo druhým ubližuje.
III. nejvyšší stupeň závažnosti: signály velké bolesti nebo dočasná či trvalá porucha funkce značí zastavovací nemoci
Zastavovací nemoci člověka závažně omezují či přímo zastavují v jeho činnosti.
Mezi zastavovací nemoci patří:
- vyhřeznutí plotýnky – člověk se nemůže hýbat
- selhání ledvin – člověk je odkázán na dialýzu (mimotělní čištění krve nahrazující činnost ledvin)
- infarkt
- zlomenina
- mozková mrtvice
- zánět slinivky – jedno z nejbolavějších onemocnění, člověk je paralyzován bolestí
- ochrnutí
- neplodnost – člověk je zastaven v početí dítěte
- atd.
Varující nemoci svými závažnými příznaky a projevy zastavují člověka v další nesprávné činnosti. Tyto varující nemoci člověka navádějí, aby změnil svoje nesprávné smýšlení, které již přešlo přímo v zavádějící přesvědčení a které ho zavedlo na nesprávnou životní cestu.
Princip vzniku jednotlivých stupňů závažnosti nemocí
Varovné tělesné signály přicházejí vždy s dostatečným časovým předstihem. Tím člověk dostává dostatečně dlouhou šanci nemoc s vyšším stupněm závažnosti vždy odvrátit.
Obrazně řečeno: cesta k infarktu či k vozíčku trvá dost dlouho.
Člověk však musí být ke svému tělu všímavý a adekvátně reagovat na jeho signály. Nemá být ani hypochondr, ale ani nemá na přicházející signály reagovat způsobem: “Co jsem zase provedl?!”. A už vůbec nemá člověk signály přehlížet, pomíjet, či je zlehčovat.
Každý varovný signál těla má člověk brát jako pomocnou ruku, která ho popostrkává na správnou životní cestu.
To, jak vznikají jednotlivé stupně závažných nemocí, lze totiž připodobnit následujícímu příkladu.
Člověk jde správnou životní cestou. Když tu dojde na nějakou křižovatku a pomyslí si, že by se mohl dát jinou cestou. Tato cesta je však nesprávná a vede každého ke spoustě bolesti. A jelikož tělo chce člověka před touto bolestí uchránit, tak ho na tu jeho chybnou myšlenku, která by ho mohla navést na onu nesprávnou cestu, upozorní upozorňovací nemocí.
A buď člověk tento signál poslechne, upustí od své nesprávného smýšlení a půjde dál zdravý po té své původní správné cestě. A nebo tento signál z nějakého důvodu pomine a vykročí na tu nesprávnou cestu.
Jestliže totiž člověk toto upozornění neposlechne a dá průchod té nesprávné myšlence, tak posléze začne jednat v jejím duchu a začne kráčet po té nesprávné cestě. Tehdy však přijde varovací nemoc, která je varováním: “Vydal jsi se po nesprávné cestě, proto se vrať dřív, než zajdeš až moc daleko.”
Pokud člověk neposlechne ani toto varování, tak ho tělo přímo zastaví nějakou zastavovací nemocí, aby v té chybné cestě již nemohl pokračovat dál. Dotyčný člověk se totiž již dostal do stádia, kdy uvěřil, že tato ve skutečnosti nesprávná cesta je ta jediná, po které může jít, či je přesvědčen, že je to ta jediná správná. Proto ho tělo zastaví, aby se ten dotyčný mohl pořádně rozhlédnout, že existují i jiné cesty.
Příklad
Vznik infarktu
Pan Adam je ženatý a má dva malé syny. Žijí skromně a nemohou si mnoho věcí dovolit, ale na druhé straně si dokáží našetřit na vše, co potřebují.
Pana Adama to “věčné” šetření jednoho dne přestane bavit a začne se zaobírat myšlenkou, že si najde ještě jedno zaměstnání, které by mohl dělat po večerech a o víkendech. Napadlo ho sice, že pak nebude mít čas na rodinu, ale pro něj bylo přednější, že budou mít víc peněz a že nebudou muset “věčně” na něco šetřit.
Tehdy pana Adama píchlo u srdce. Tělo ho totiž upozornilo, že se do jeho smýšlení vloudila chyba – uvažuje totiž o tom, že bude zanedbávat svoji rodinu, což by vedlo k následnému nesprávnému rozhodnutí.
On však tento signál těla pominul a opravdu si našel druhé zaměstnání, kterému se věnoval po večerech a o víkendech. Rodině se pan Adam přestal věnovat, což si občas uvědomoval. Avšak tyto jeho výčitky vždy převážilo to, že mají více peněz a že si mohou dovolit více věcí.
Pan Adam po čase začal mít problémy se srdcem. U srdce ho čím dál více píchalo, dokonce někdy pociťoval dušnost a cítil jak mu srdce buší jako o závod. Občas mu dokonce bylo tak nedobře, že si musel jít na chvíli lehnout. Jinými slovy tělo ho již začalo varovat, že nemá sebe a ani svoji rodinu zanedbávat.
Pan Adam se tedy vypravil k lékaři, který mu řekl, že jeho zdravotní problémy pramení z přetíženosti a že by se měl šetřit. On si však nedal říct a místo toho, aby práci omezil, tak si jí naopak nabral ještě více, chtěl totiž vydělat peníze na nové auto. Tím také ještě více zanedbával i rodinu, avšak již nepociťoval žádné výčitky, protože již uvěřil tomu, že to tak má být, že chlap vydělává peníze a nemá čas na rodinu.
A tak pan Adam pracoval a pracoval, až jednoho dne dostal infarkt – přišla zastavovací nemoc.
Pana Adama odvezli do nemocnice, kam za ním na návštěvu chodila jeho žena a synové.
Při návštěvách si pan Adam uvědomil, jak jeho synové vyrostli, že za chvíli budou dospělí. Že vlastně o nich nic pořádně nezná a že si jich vůbec neužil. Také si všimnul, jak jeho žena je utrápená a že také moc nezná, co se v ní děje. Po několika dnech v nemocnici začal naplno pociťovat to, jak se od své ženy i od svých synů odcizil a že mu rodinný život tzv. protéká mezi prsty a že zanedbává to nejcennější v životě co má.
Pan Adam se rozhodl, že už se přestane honit za penězi, vždyť kam to díky tomu dopracoval a že dožene v rodině co se dá. Na tyto jeho myšlenky zareagovalo jeho tělo, jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil a pan Adam byl propuštěn domů.
A teď bude velmi záležet, zda svoje předsevzetí dodrží a opravdu nebude zanedbávat rodinu a ani sebe, anebo zda znovu sklouzne do honby za penězi. Pokud by totiž pan Adam svoje předsevzetí nedodržel, tělo by ho muselo znovu zastavit a tentokrát by už to zastavení muselo být důraznější než předtím – dostal by druhý, horší infarkt.
Tudíž je důležité vnímat signály svého těla. Signály případné nemoci totiž ukazují člověku nakolik zásadně se odklonil svým smýšlením od správné cesty.
Člověk, který nechce, aby nemoc postupovala dál, má změnit nesprávnou myšlenku či pocit, dokud jsou v nejméně škodlivém stádiu.
Chce to jenom cvik, všímat si svých myšlenkových pochodů a člověk postupem času získá potřebnou praxi.
Ze začátku to trvá déle, ale člověk se nemá odradit neúspěchem. Jeho zdraví mu přece za to stojí.
Zdroj: Avenna.cz.
Cestou k sebe... 