Nenávisť…

Ak niekoho nenávidíte, nenávidíte v ňom niečo, čo je súčasťou vás. To, čo nie je našou súčasťou, nám neprekáža.
(Hermann Hesse)

imagesNenávisť je hlboká, intenzívna emócia vyjadrujúca zaujatosť, nepriateľstvo a odpor voči inej osobe, skupine alebo objektu. Nenávisť sa spája s potrebou škodiť a spôsobovať bolesť. Spája sa tiež s pocitom radosti, keď k naplneniu tejto potreby dôjde, takúto radosť nazývame škodoradosťou. Je to radosť, ktorá nám škodí. Ide o zmes citu a afektu. Nenávisť je najextrémnejšou formou odmietnutia.

Na rozdiel od hnevu je nenávisť emocionálnym dôsledkom vážneho konfliktu, frustrácie či deprivácie, teda straty a ako viac-menej trvalá psychická zameranosť má  vplyv na interpersonálne správanie danej osoby. Nenávisť je príčinou negatívneho naladenia na  svet, ľudí, život.  Nahlodáva dušu čoho dôsledkom človek  vidí všetko okolo seba ako šedé, čierne, neradostné, ťažké, zložité a trpí. .

Nenávidieť znamená nevedome si priať smrť.

Ak sa pozrieme na slovo nenávisť, potom nenávidieť znamená nechcieť vidieť, znamená túžiť po odstránení zo života to, čo vidieť nechceme. Teda nenávidieť znamená želať si nevidieť toho, koho nenávidíme, čiže želáme si, aby viac neexistoval,  bol v živote neprítomný, nežil. Odstrániť znamená túžbu zničiť, zabiť. Na energetickej úrovni sa nenávisť rovná vražde. Sv. Ján v prvej epištole píše: “Kto nenávidí svojho brata, je vrah.”  Nenávisť je preto vysoko toxická emócia, ako taká má veľmi negatívne dôsledky na zdravie. Nenávisť je do krajnosti vystupňovaný hnev a agresivita. Treba si uvedomiť, aké dôsledky má pre zdravie človeka živenie nenávisti vo  svojej duši. Uvedomiť si, koľko utrpenia a bolesti nám priniesla ako ľudstvu i prírode, v ktorej žijeme.  Potom uvidíme dôsledky nášho vlastného utrpenia, ochorení a bolesti.

Má nenávisť pozitívny zmysel?

Etikoterapia hľadá  pozitívny zmysel vo všetkom. Vychádza z predpokladu, že energia, ktorou sme, je Láska. Naším Bohom je láska, ktorou sme. Jej prejavom je úcta, súcit. V tomto zmysle,  ak nenávidíte, je vašim  želaním zničiť to, čo je zlé, aby na jeho miesto prišlo niečo iné, čo by zodpovedalo vašim požiadavkám, vašim predstavám o lepšom svete. Pozitívnym zmyslom nenávisti je túžba po lepšom, spravodlivom svete. Nenávidíme toho, kto nám berie slobodu, kto sa na nás priživuje, využíva a zneužíva nás.  Vidíme, že nechceme vidieť toho, kto nám ubližuje, ponižuje nás, znižuje nám sebaúctu. Bráni nám byť šťastnými, slobodnými bytosťami. Neporozumenie je v tom, že nenávisť, agresivita, násilie nikdy nepovedú k láskyplným vzťahom, teda k lepšiemu svetu. Ak niekoho nenávidíte za jeho podlosť, chcete ho zničiť, aby zavládla spravodlivosť. Ak vám niekto ublížil, začnete ho nenávidieť, aby ste sa ochránili, aby ste sa od jeho zloby oddelili.  Ak nenávidíte blízkeho človeka, vnímate to, akoby vás  veľmi ponížil, ukrivdil vám, dotkol sa vás. Vtedy vo vás rastie nenávisť. Nenávidíte inú osobu, ale v skutočnosti rastie nenávisť vo vás, trhá vašu dušu na kusy, spôsobuje  bolesť a na  fyzickej úrovni ťažké ochorenia. Hnevom, nenávisťou, ktorú síce smerujete mimo seba, v tej chvíli ubližujete sebe.

Ak  sa naučíme nestranne pozorovať, čo sa v nás deje pri nenávisti, zistíme, že  v dôsledku  vlastnej nenávisti rozpoznáme svoje vnútorné emočné zranenia, rozpoznáme v neúctivom správaní k nám náš vlastný vysoký potenciál pre zvýšenie sebaúcty, potom dostaneme možnosť vyliečiť samých seba z nenávisti. Vyliečime sa tým, že zvýšime svoju sebaúctu.  V dôsledku  jej zvyšovania sa automaticky bude zvyšovať aj úcta  k ostatnému svetu, ktorého sme súčasťou. Pokiaľ však uviazneme v osídlach pýchy, teda v predstave, že sme oddelení od zvyšku sveta a dôsledku zvyšovania sebaúcty  porovnávaním  zistíme, že sme lepší ako ten, s kým sa porovnávame, porastie v nás namiesto lásky a porozumenia, pohŕdanie a pýcha.

Kde sú korene nenávisti?

Príčina nenávisti je v našej nevedomosti, že sme navzájom prepojení, že vytvárame jeden energeticky navzájom prepojený celok.  Oddeľujeme sa od Boha, ktorý je tým celkom, ktorého sme súčasťou. Nenávisťou sa  energeticky oddeľujeme, trháme od tej časti energetického alebo kvantového poľa, ktorú nenávidíme. V dôsledku tohto oddelenia nám klesá náš vlastný energetický potenciál, neustále sa zmenšuje.  To je dôvod toho, že sa cítime stále viac unavení, doslova vyčerpaní, teda bez energie.

Ak chcete zmeniť ľudí, ktorých nenávidíte, zmeňte sa sami. Potom budete so všetkým spokojní, závisí to predsa iba od vás. Potom porozumiete tomu, že svet je harmonický a spravodlivý. Ak sa vám taký nejaví, môže to znamenať, že niečo nie je harmonické vo vás. Každý človek si sám vytvára svoj svet. Nie je ľahké vzdať sa starých presvedčení a princípov. Ak chcete zmeniť okolitý svet a iných ľudí, môžete ich presviedčať alebo použiť násilie. Ak ako prostriedok na dosiahnutie želanej zmeny použijete násilie, v konečnom dôsledku vás to dovedie k nešťastiu. Ak na seba napriek všetkému vezmete zodpovednosť za použitie násilia, a to i verbálneho, pamätajte na dôsledky. Vaša nenávisť privolá do vášho života odvetné násilie.  Niekedy používajú ľudia  slovo nenávidím,  aby ním vyjadrili odmietnutie. Nenávidia niektoré veci, javy, dokonca jedlá. Nenávisť v nich tým ale rastie. Existuje aj iná možnosť. Keďže vonkajší svet je môj svet a ja si ho sám vytváram, môžem zmenou svojho postoja, názoru, myšlienok  zmeniť aj svoje okolie.

Nenávisť môže mať rôzne prejavy. Jedným z jej možných prejavov býva strach z tých, ktorí majú iný pôvod, náboženstvo, kultúru, národnosť, orientáciu, pohlavie, politické presvedčenie. Príčinou strachu je pocit ohrozenia alebo  obava zo straty vlastných hodnôt, identity. Obava z nutnosti prispôsobiť sa, obmedziť sa. Veľmi často bez reálneho základu. Je to skôr naša predstava o ohrození než skutočná hrozba.

Nenávisť si často odovzdávame ako dedičstvo po predkoch z pokolenia na pokolenie.  V niektorých rodinách je tradične pestovaná nenávisť k príslušníkom inej konfesie, alebo k príslušníkom iných národov alebo rasy, alebo rodová nenávisť k členom iných rodín.  Častá je i nenávisť vo vnútri rodín, krivdy z minulosti pri dedení majetku, odcudzenie príbuzných   a dlhodobo živená nenávisť v dôsledku krivdy alebo pocit z nespravodlivosti. Veľmi častým javom je, že  doslova nenávidí brat brata pre krivdy,  zvady, ktoré sa stali predchádzajúcim pokoleniam.

Príčinou nenávisti môže byť aj  bôľ, hnev, zlosť. Z veľkej lásky môže byť veľká nenávisť, ak  nedošlo k naplneniu očakávaní, ak došlo k odmietnutiu. Obrovskú nenávisť dokáže spustiť ohrdnutosť. Príčinou je ranená sebaúcta. Človek sa cíti ničotne, cíti sa byť horší ako ten, komu vytúžený partner alebo partnerka dali prednosť. Porovnáva sa s človekom, ktorý dostal prednosť pred ním, nerozumie  príčinám, hľadá ich vo svojej nedokonalosti. To spustí  proces zníženia sebaúcty.

Stav zníženej sebaúcty človeka núti hľadať cestu z tohto nepríjemného pocitu, preto  obráti svoj hnev, nenávisť proti objektu, ktorý za príčinu tohto nepríjemného pocitu považuje. Príčina je však v ňom samom. Je ním  veľký potenciál zvýšiť schopnosť rešpektovať právo každej bytosti na jej  vlastnú cestu, jej vlastný, jedinečný spôsob a formu existencie.

Stojí za úvahu, aké pocity si v sebe ako záťaž nesieme a či nás podporujú a v čom?

Dôsledkom nenávisti je vždy bolesť a utrpenie. V jej dôsledku  človek zatvrdne, izoluje sa,  je ustráchaný, pociťuje úzkosť, nevidí možnosti, stráca slobodu v nachádzaní východísk, ciest v živote. Často je  veľmi agresívny a schopný násilia, nepriateľstva a krutosti. Nenávisť môže človeku dávať aj veľmi falošný pocit moci. Príčinou nenávisti býva do extrému  nafúknutá pýcha. Pocit vlastníctva, nadradenosti, jedinej skutočnej pravdy.

Nenávisť človeka oslabuje, obmedzuje, vytvára strnulosť, stagnáciu. Srdce človeka sa v dôsledku nenávisti uzatvára, srdcová čakra sa zablokuje a duša človeka stráca  schopnosť naplno sa vyjadrovať a prežívať lásku, odpustenie, láskavosť a súcit.

Dlhodobo nenávisťou naplnený človek prepadne zatrpknutosti, cíti beznádej a bezmocnosť. Stráca životnú silu a jeho telo ochorie. Ochorenia srdca, respiračné ťažkosti, pálenie  záhy, vysoký krvný tlak, tvorba bradavíc, problémy s pľúcami, pečeňou, žlčníkom, pankreasom bývajú podľa viacerých autorov či už etikoterapeutov, alebo  psychosomatických liečiteľov spojené s pocitom nenávisti.

Túžime po spravodlivosti, ale vidíme  iba jej časť. Často nemáme schopnosť vidieť a porozumieť všetkým súvislostiam. Mnohé nám zostávajú ukryté. Náš pocit nenávisti  teda často môže spustiť nedostatok  nadhľadu, nedostatok  porozumenia, pochopenia všetkých príčin a súvislostí.  Nenávisť by nás mala upozorniť práve na tento nedostatočný nadhľad.

Ako získať nadhľad, odstup?

Liečiť pocity, myšlienky a emócie, ktoré nám poškodzujú zdravie, si môžeme sami. Je potrebné rozvinúť našu zmyslovú inteligenciu. Počúvať a vnímať, čo nám hovorí naše telo. Pohrúžením do seba, sa na svoje telo a informácie v ňom sa môžeme naladiť. Ak máte jasný zámer naučiť sa počúvať vaše telo, vaša vnútorná samoliečivá inteligencia vás privedie postupne k zvýšeniu schopnosti rozumieť jej reči. Každý z nás má špecifický spôsob vnútornej komunikácie s ňou.

Ak pociťujete nenávisť, priložte si dlane na tú časť tela, kde ju cítite najintenzívnejšie. Niekoľkokrát sa do tejto časti vášho tela nadýchnite, emócie sa tým dostanú na povrch. Požiadajte potom svoj autoimunitný systém, svoju  vnútornú liečivú inteligenciu, aby spustila proces uvoľnenia škodlivého zovretia nenávisti prostredníctvom oranžovo-červeného svetla, ktoré do  toho miesta dýchaním posielajte. Pretransformujte všetok hnev, strach, bolesť, zlosť vo svojom tele na jasnosť, múdrosť súcit a lásku. Vašu izolovanosť na starostlivosť a zlomyseľnosť na láskavosť. Prepólujte na vyššie vibrácie lásky, odpustenia, súcitu a vďačnosti za vyslobodenie z nenávisti.

Mgr. Vladimír Červenák, etikoterapeut, intuitívny životný kouč….

Zdroj:  putnici.sk

Reklamy

Nenechte se unášet každým závanem větru

3-shutterstock_123444988Tato myšlenka se mi hluboce vryla do vědomí, když jsem jednou seděla ve své kanceláři. Už dříve jsem slyšela o reaktivním chování, ale do té doby jsem si neuvědomovala, do jaké míry se tak chovám já.

Reagovala jsem na pocity, chování, problémy a myšlenky druhých. Reagovala jsem na to, co by druzí mohli cítit, myslet nebo dělat. Reagovala jsem na své vlastní pocity, své vlastní myšlenky, své vlastní problémy. Dobře jsem reagovala na krizové situace – téměř každou situaci jsem považovala za krizovou. Reagovala jsem přehnaně. Měla jsem stále strach (který hraničil s hysterií). Občas jsem reagovala nedostatečně. Když se vyskytl závažný problém, vždycky jsem jeho závažnost popírala. Reagovala jsem téměř na všechno, co se dělo v mém okolí. Celý můj život byl reakcí na životy, touhy, problémy, chyby, úspěchy a osobnosti druhých. Dokonce i moje nízká sebeúcta, kterou jsem s sebou vláčela jako pytel páchnoucích odpadků, byla reakcí. Byla jsem jako loutka, která dovoluje každému, aby tahal za její šňůrky.

Spoluzávislí jsou většinou reaktivní lidé. Naše zlost, špatné svědomí, sebenenávist, obavy, bolest, gesta, deprese, zoufalství a zuřivost – to všechno je reakce. Náš strach a úzkost jsou reakce. Někteří z nás reagují tolik, že je pro nás bolestivé být mezi lidmi. Reagovat na prostředí je normální. Reagování je součástí života. Ale my se necháváme rozrušit příliš. Malý problém, velký problém – cokoli – nás vyvede z míry. A způsob, jakým reagujeme, je zřídkakdy v našem zájmu.

Naučili jsme se reagovat způsoby, které nám škodí. Už samotný pocit naléhavosti nám škodí. Udržujeme se v krizovém stavu – adrenalin proudí, svaly napjaté – jsme připraveni reagovat na naléhavou situaci, která obvykle není naléhavá. Někdo něco udělá, a my na to musíme reagovat. Někdo něco řekne, a my na to musíme odpovědět. Někdo se cítí určitým způsobem, a my se musíme cítit určitým způsobem. CHYTNEME SE PRVNÍHO POCITU, JEJŽ CÍTÍME, A ZAČNEME SI V NĚM LIBOVAT. Přemýšlíme o první myšlence, která nás napadne, a stále ji rozvíjíme. Mnohdy řekneme první slovo, které nám přijde na jazyk, a někdy toho litujeme. Děláme to, co nás právě napadne, aniž o tom přemýšlíme. To je náš problém: reagujeme bezmyšlenkovitě. Naše city a chování jsou ovládány – vyvolávány – každým a vším kolem nás. Nepřímo dovolujeme druhým, aby nám říkali, co máme dělat. To znamená, že jsme ztratili kontrolu. Jsme ovládáni zvenku.

Když pouze reagujeme, pozbýváme svou vrozenou schopnost myslet, cítit a jednat ve vlastním zájmu. Dovolujeme druhým, aby určovali, kdy budeme šťastní, kdy budeme klidní, kdy budeme nespokojení a co máme říkat, myslet, dělat a cítit. Pod chvilkovým vlivem okolí pozbýváme svého práva cítit se klidní. Jsme jako útržky papíru v bouři, necháme se unášet každým závanem větru.

Nyní uvedu příklad toho, jako obvykle reaguji: Mám dvě malé děti a kancelář mám doma. Někdy, když pracuji, děti začnou zlobit, běhají po bytě, perou se a převracejí všechno vzhůru nohama. Mojí první, instinktivní reakcí je zařvat na ně: “Přestaňte!” Mojí druhou reakcí je zase křičet. Je to naprosto přirozené. Připadá mi to snazší než honit děti po bytě, snazší než přemýšlet o tom, jak situaci zvládnout. Řev a křik ovšem nepomáhá. Ve skutečnosti to není o snazší. Jsem z toho jen ochraptělá a učím děti, jak mě donutit, abych na ně křičela.

Reagování obvykle nepomáhá. Reagujeme příliš rychle a intenzivně. V takovém duševním rozpoložení zřídkakdy něčeho dosáhneme. Naštěstí v takovém rozpoložení nic dělat nemusíme. Jen málo věcí, které je třeba udělat, nemůžeme udělat lépe v klidném stavu. Jen málo situací lze zlepšit vzteklou reakcí.

Proč to tedy děláme?

Reagujeme tak, protože máme strach z toho, co se stalo, co se děje a co by se mohlo stát.Mnoho z nás reaguje, jako by každá situace byla krizová, protože jsme prožili tolik krizových situací, že se nám krizová reakce stala návykem.

  • Reagujeme, protože si myslíme, že by se věci neměly dít tak, jak se dějí.
  • Reagujeme, protože se necítíme dobře.
  • Reagujeme, protože většina lidí reaguje.
  • Reagujeme, protože si myslíme, že reagovat musíme.
  • Lidí se však bát nemusíme. Jsou to lidé jako my.

Nemusíme ztrácet rozvahu. Nijak nám to nepomůže. Když jsme rozčilení, nemáme o nic lepší informace a prostředky, než když jsme klidní. Zachováme-li rozvahu, jsme na tom lépe, protože naše mysl a city fungují optimálně.

Nemusíme ztrácet schopnost myslet a cítit. Není to nutné.

Nemusíme brát všechno tak vážně (sebe, události a druhé lidi). Všechno přeháníme – své pocity, myšlenky, činy a chyby. Právě tak zveličujeme city, myšlenky a činy druhých. Říkáme si, že situace je strašná, tragická, že je to konec světa. Mnoho věcí může být smutných, špatných a nepříjemných – ale to jediné, co je koncem světa, je konec světa. Pocity jsou důležité, ale jsou to jen pocity. Myšlenky jsou důležité, ale jsou to jen myšlenky – a všichni máme spoustu různých myšlenek, které se často mění. Co říkáme a děláme, je důležité, co říkají a dělají druzí, je také důležité, ale svět není závislý na žádné větě ani činu. A jestliže je obzvlášť důležité něco říci nebo udělat, nemějte zbytečné obavy: Stane se to. Uklidněte se. Poskytněte sobě i druhým příležitost mluvit, pohybovat se a být sami sebou – být lidmi. Dejte životu šanci. Dejte si příležitost užívat si ho.

Nemusíme považovat chování druhých za odraz naší hodnoty. Nemusí nás přivádět do rozpaků, když se člověk, kterého milujeme, chová nevhodně. Je normální reagovat takovým způsobem, ale nemusíme se stydět o nic víc, než se stydíme, chová-li se nevhodně cizí člověk. Každý je zodpovědný za své vlastní chování. Chová-li se někdo nevhodně, ať se stydí on. Jestliže jste neudělali něco, za co byste se měli stydět, nestyďte se. Uvědomuji si, že je to abstraktní myšlenka, ale lze ji zvládnout.

Nemusíme považovat odmítnutí za odraz naší hodnoty. Jestliže nás nebo naše návrhy někdo odmítne, neubírá nám to na ceně a jsme stále stejně skuteční, jako kdybychom odmítnutí nebyli. Uvědomujte si všechny pocity, které jdou ruku v ruce s odmítnutím, ale neztrácejte svou sebeúctu. I když vás odmítne ten nejdůležitější člověk ve vašem životě, jste stále skuteční a nic se nestalo. Jestliže jste udělali něco nevhodného, jestliže chcete změnit své chování, postarejte se o to sami. Ale neodmítejte sami sebe a nepřikládejte takovou důležitost odmítnutí druhých. Není to nutné.

Nemusíme brát všechno osobně. Často si bereme k srdci věci, které si k srdci brát nemusíme. Například říci alkoholikovi: “Kdybys mě miloval, přestal bys pít,” je stejně nemyslné jako říci někomu, kdo zápal plic: “Kdybys mě miloval, přestal bys kašlat.” Lidé trpící zápalem plic nepřestanou kašlat, dokud se nevyléčí. Alkoholici nepřestanou pít, dokud se nevyléčí. Když lidé trpící chorobným návykem dělají něco, k čemu jsou nuceni, neříkají tím, že vás nemilují – říkají tím, že nemilují sami sebe.

Nemusíme brát osobně ani bezvýznamné věci. Je-li někdo naštvaný, nemyslete si, že to musí mít něco společného s vámi. Může tomu tak být, ale také nemusí. Jestliže tomu tak je, brzy to poznáte. Obvykle s námi mají věci mnohem méně společného, než si myslíme.

Vyrušení, něčí špatná nálada, štiplavá poznámka, negativní myšlenka, problémy, alkoholismus, nic z toho vám nemusí ničit život, ani jediný den ani jedinou hodinu. Jestliže s námi druzí nechtějí být, neznamená to, že jsme bezcenní. Je to odrazem jejich situace. Jsme-li nestranní, dokážeme zmírnit své destruktivní reakce na svět kolem nás. Oddělte se od věcí. Nechte věci na pokoji a nechte být druhé tím, čím jsou. Jak můžete říci, že vyrušení, nálada, slovo, myšlenka nebo problém nejsou nutnou ani důležitou součástí života? Jak můžete říci, že určitý problém nakonec nepřinese užitek vám nebo někomu jinému?

Nemusíme reagovat. Máme i jiné možnosti. V tom je radost překonávání spoluzávislosti. A vždycky, když užíváme svého práva zvolit si, jak budeme jednat, cítit a myslet, cítíme se lépe. 

“Ale proč bych neměl reagovat?” můžete namítnout. “Proč bych mu neměl odpovědět? Proč bych neměl být rozčilený? On si přece zaslouží nést břemeno mé nespokojenosti.” Možná tomu tak je, ale vy si to nezasloužíte. Jde tu o váš duševní klid, o váš promrhaný čas. Jak říkal Ralph Edwards: “Je to váš život.” Jak jej chcete strávit? Nežijete pro druhé. Žijete pro sebe. A je pravděpodobné, že z toho budou mít užitek všichni.

Jsme jako zpěváci ve velkém sboru. Když zpěvák vedle nás ztratí notu, musíme to udělat také? Nepomůže nám ani jemu, když notu udržíme? 

Nemusíme vyloučit všechny reakce. Reakce mohou být užitečné. Pomáhají nám identifikovat, co se nám líbí a co nám dělá dobře. Pomáhají nám identifikovat naše problémy. Ale většina z nás reaguje přehnaně. A většina toho, na co reagujeme, je nesmysl. Není to důležité a nemá cenu ztrácet tím čas. Někdy reagujeme na reakce druhých. (Rozčílil jsem se, protože se rozčílil on; on se naštval, protože já byl naštvaný; byl jsem naštvaný, protože jsem si myslel, že je naštvaný na mě; nebyl naštvaný, urazil se, protože…)

Naše reakce mohou být tak řetězové, že jsou všichni naštvaní a nikdo neví proč. Všichni jsou prostě naštvaní. A všichni se přestanou ovládat a jsou ovládáni. Někdy se lidé chovají určitým způsobem, aby nás vyprovokovali k určité reakci. Když nereagujeme očekávaným způsobem, zkazíme jim zábavu. Vymaníme se z jejich vlivu a zbavíme je jejich moci nad námi.

Naše reakce někdy provokují druhé, aby reagovali určitým způsobem. Pomáháme jim ospravedlnit určité chování. Někdy naše reakce zúží náš pohled na situaci natolik, že reagujeme pouze na příznaky problémů. Jsme tak zaneprázdněni reagováním, že nemáme čas ani energii identifikovat, natož řešit skutečný problém. Můžeme strávit roky reagováním na každý opilecký incident, aniž si uvědomíme, že skutečným problémem je alkoholismus. Odnaučte se reagovat takovými způsoby, které nejsou nutné ani účinné. Eliminujte reakce, které vám škodí.

Nyní vám dám několik rad, které vám pomohou odpoutat se od druhých a od vašich destruktivních reakcí na jejich chování. Jsou to pouze rady. Neexistuje žádný přesný recept. Musíte si najít svůj vlastní způsob, způsob, který vám vyhovuje.

1. Naučte se rozpoznat, kdy reagujete, kdy dovolujete druhým, aby vás ovládali.Když máte strach, když jste naštvaní nebo zmatení, když se litujete nebo stydíte, když máte starosti nebo když máte pocit, že jste byli odmítnuti, obvykle to způsobilo něco ve vašem okolí. (Neříkám, že je špatné mít tyto pocity. Každý by se asi cítil podobně. Jenže my se učíme rozhodnout, jak dlouho se tak chceme cítit a co s tím chceme dělat.) Říkat, že “nás k něčemu přiměl on, ona či ono” je často známkou toho, že pouze reagujeme. Ztráta klidu a rozvahy ukazuje totéž.

2. Uvolněte se. Když se ocitnete uprostřed chaotické reakce, říkejte a dělejte co nejméně, dokud se neuklidníte. Dělejte cokoli (pokud to neškodí vám ani druhým), co vám pomůže uvolnit se. Zhluboka dýchejte. Jděte se projít. Ukliďte kuchyň. Sedněte si do vany. Navštivte přítele. Čtěte nějakou meditační knihu. Odjeďte na Floridu. Dívejte se na televizi. Snažte se odpoutat od čehokoli, na co reagujete. Nepijte alkohol a nejezděte vedlejší ulicí stodvacetikilometrovou rychlostí. Dělejte něco bezpečného, co vám pomůže obnovit duševní rovnováhu.

3. Přemýšlejte o tom, co se stalo. Jestliže to bylo něco bezvýznamného, můžete se s tím vyrovnat sami. Pokud to byl vážný problém, můžete si o tom promluvit s přítelem, abyste si ujasnili své myšlenky a pocity. Není dobré potlačovat své pocity. Hovořte o nich. Přijměte za ně zodpovědnost. Uvědomte si všechny své pocity. Nikdo vás nenutí cítit. Někdo vám sice mohl pomoci cítit se určitým způsobem, ale vy se tak cítíte sami. Vyrovnejte se s tím. Pak si přiznejte, co se skutečně stalo. Chtěl vám to někdo nandat? (Mám-li pochybnosti o tom, zda bylo něco urážkou nebo odmítnutím, raději věřím, že to se mnou nemělo nic společného. To mi šetří čas a pomáhá mi to cítit se dobře.) Snažili jste se někoho nebo něco ovládat? Jak vážný je to problém? Bere na sebe odpovědnost za druhé? Jste naštvaní, protože někdo nepochopil, co jste skutečně chtěli nebo co jste se pokoušeli říci? Neberete něčí chování příliš osobně? Dotkl se někdo vašeho svědomí? Je to skutečně konec světa, nebo je to jen smutný a nepříjemný incident?

4. Přemýšlejte o tom, co musíte udělat. Vycházejte z reality a zbytečně se nerozčilujte. Měli byste se omluvit? Chcete na celý incident zapomenout? Potřebujete si s někým upřímně promluvit? Měli byste učinit nějaké další rozhodnutí? Až se budete rozhodovat, nezapomínejte na své povinnosti. Není vaším úkolem donutit druhé, aby “uzřeli světlo”, a nemusíte se snažit nikoho “napravovat”. Vaším úkolem je snažit se uzřít světlo a napravit sebe. Jestliže se nemůžete rozhodnout, rozhodnutí odložte. Ještě nedozrál čas. Počkejte, až se uklidníte.

Nespěchejte. Nebojte se tolik. Nebuďte tak ustrašení. Dívejte se na situaci ve správném světle. Usnadněte si život.

* * *

– z knihy Přestaňte být závislí, Melody Beattie

Zdroj: Svet zázrakov

Continue reading “Nenechte se unášet každým závanem větru”

Ak sa chceš stať otrokom iného človeka, tak ho neznášaj…

U Eli na blogu som našla veľmi dobre spracovaný článok k odpusteniu. Tak posúvam ďalej. 😉

Kdo nenávidí, žije ve tmě a neví kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí…

(srov. Bible 1 Jan 2,11)

Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým… (John Powell)

KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU

Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely. Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Příkoří nenechává nikoho chladným. Continue reading “Ak sa chceš stať otrokom iného človeka, tak ho neznášaj…”

Osloboďme sa od nešťastia..

Neznášate to, čo robíte ?

Môže ísť o vaše zamestnanie, o niečo, čo ste sľúbili, že urobíte a teraz to robíte, ale niečo vo vás tomu odporuje a bráni sa ? Alebo cítite nevýslovný odpor k nejakej blízkej osobe ?

Uvedomujete si, že energia, ktorá z vás v tých chvíľach vyžaruje, je svojím pôsobením taká škodlivá, že napáda vás, aj ľudí vo vašom okolí ? Poriadne nahliadnite do svojho vnútra. Cítite náznak odporu alebo neochoty ? Ak áno, pozorujte ho na mentálnej aj emočnej úrovni. Potom si všimnite svoju emóciu, reakciu tela na takéto myšlienky. Precíťte tú emóciu. Je príjemná alebo nepríjemná ? Je to typ energie, ktorý by ste chceli mať v sebe ? Máte na výber ?

Možno vás niekto využíva, možno vás zamestnáva niečo nudné, niekto sa k vám správa nečestne, rozčuľuje vás, je nevedomý, ale to nie je podstatné. To, či sú vaše myšlienky a pocity opodstatnené, nemá význam. Faktom je, že odporujete tomu, čo je.

Robíte si z prítomného okamihu nepriateľa. Vytvárate nešťastie, konflikt medzi vnútornou a vonkajšou realitou.

Vaša nespokojnosť znečisťuje nielen vaše vnútorné bytie a ľudí okolo vás, ale aj kolektívnu dušu ľudstva, ktorej ste neoddeliteľnou súčasťou. Znečisťovanie planéty je len odrazom vnútorného duševného znečistenia: milióny nevedomých jedincov, ktorí sa nesprávajú zodpovedne k svojmu vnútornému priestoru.

Buď prestaňte robiť to, čo robíte, porozprávajte sa s osobou, s ktorou máte problém a otvorene vyjadrite, čo si myslíte, alebo sa zbavte negatívnych emócií, ktoré produkuje vaša myseľ a ktoré len posilňujú vaše falošné ja. Je dôležité uvedomiť si márnosť takéhoto počínania.

Negativita nikdy nie je správnym prístupom k riešeniu situácie. V skutočnosti vás vo väčšine prípadov drží v zajatí, bráni skutočnej zmene.

Všetko, čo robíte pod vplyvom negatívnej energie, sa touto energiou znečistí a časom spôsobí ešte väčšiu bolesť a nespokojnosť. Navyše, akýkoľvek negatívny vnútorný stav je nákazlivý. Nešťastie sa šíri ľahšie ako nákazlivá choroba. Zákon rezonancie spôsobuje, že spúšťa a podporuje latentnú negativitu v ostatných, ak nie sú imúnni – to znamená, plne vedomí.

Znečisťujete svet, alebo ho očisťujete ?

Za svoj vnútorný priestor máte zodpovednosť vy, nik iný a rovnako máte zodpovednosť aj za planétu Zem. Ako vo vnútri, tak aj navonok: ak ľudia vyčistia svoj vnútorný priestor, prestanú znečisťovať aj ten vonkajší.

Ako sa môžeme zbaviť negativity ?

Odhoďte ju. Ako sa zbavíte horúceho uhlíka, ktorý držíte v ruke ? Ako sa zbavíte ťažkej a nepotrebnej batožiny, ktorú nesiete ? Uvedomíte si, že sa nechcete nechať popáliť, ani sa zaťažovať bremenom, a pustíte ich.

Hlboké nevedomie, akým je telo bolesti či iná hlboká bolesť, napríklad keď stratíme niekoho milovaného, sa musí väčšinou transformovať pomocou prijatia, spojeného so svetlom vedomej prítomnosti – udržaním pozornosti.

Mnoho nevedomých návykov môžete jednoducho odhodiť. Uvedomíte si, že ich už viac nechcete, nepotrebujete, že máte na výber a nie ste len uzlíkom podmienených reflexov. Toto predpokladá, že ste schopní využiť silu prítomnosti. Bez nej nemáte šancu.

Ak niektoré emócie nazývate negatívnymi, nevytvárate tak mentálnu polaritu dobra a zla, o ktorej ste sa zmieňovali ?

Nie. Táto polarita bola vytvorená v ranejšom štádiu, keď vaša myseľ odsúdila prítomný okamih ako zlý; tento úsudok potom vytvoril negatívnu emóciu. Ale ak vravíte, že niektoré emócie sú negatívne, nechcete v skutočnosti povedať, že by nemali existovať, že. nie je normálne ich cítiť ?

Ja to vnímam tak, že by sme mali vnímať všetky pocity, ktoré k nám prídu a nesúdiť ich ako dobré a zlé, ani nehovoriť, že by sme ich nemali cítiť.

Je v poriadku, ak pociťujeme nevraživosť, sme nahnevaní, podráždení, náladoví – ak tieto pocity budeme potláčať, vyvoláme vnútorný konflikt či popieranie. Všetko je tak, ako má byť. Samozrejme. Ak už cítite, že sa aktivoval nejaký vzorec, emócia alebo reakcia, prijmite ich. Neboli ste dostatočne vedomí, aby ste si mohli vybrať. To nie je súdenie, to je fakt.

Ak by ste mali na výber, či ak by ste si uvedomili, že máte na výber, čo by ste si vybrali ? Utrpenie alebo radosť, spokojnosť či nespokojnosť, mier či konflikt ? Vybrali by ste si myšlienku či pocit, ktorý vás odreže od vášho prirodzeného pocitu pohody ? Takéto emócie považujem za negatívne. Jednoducho preto, že sú zlé. Nehovorím: „To si nemal urobiť,” len vravím, že sú v podstate zlé asi ako bolesť žalúdka.

Ako je možné, že ľudia zabili len v dvadsiatom storočí viac ako sto miliónov svojich druhov ? Spôsobovanie bolesti v takej miere je niečo nepredstaviteľné. A to ešte nehovorím o mentálnom, emočnom a psychickom násilí, mučení, bolesti a krutosti, ktoré si ľudia každodenne spôsobujú navzájom a aj ostatným živým tvorom. Správajú sa tak, lebo sú v spojení so svojou prirodzenosťou, s vnútornou radosťou zo života ? Samozrejme, že nie.

Len ľudia, ktorých ovládajú veľmi negatívne pocity, ktorí sa cítia naozaj zle, sú schopní vytvoriť takúto realitu – odraz toho, ako sa cítia. Dnes ničia prírodu a planétu, ktorá ich drží pri živote. Je to neuveriteľné, ale je to tak. Človek je nebezpečne šialený a veľmi chorý živočíšny druh. To nie je súdenie. Je to fakt. A faktom je aj to, že pod povrchom tohto šialenstva je zdravie. Uzdravenie a spása sú dostupné hneď teraz.

Vráťme sa k tomu, čo ste povedali. Je iste pravda, že keď prijmete svoju nenávisť, náladovosť, hnev, už sa nimi nemusíte dať ovládať a prenášať ich na druhých.

Premýšľam však, či ste k sebe úprimní. Keď ste sa naučili prijímať svoje emócie, musíte sa snažiť prejsť do ďalšieho štádia a prestať ich vytvárať. Ak to neurobíte, prijímanie emócií sa stane len mentálnou nálepkou, ktorá umožní vášmu egu naďalej sa oddávať svojmu nešťastiu, a tým posilňovať pocit oddelenosti od ostatných ľudí, od okolitého sveta, aj od prítomného okamihu. Ako viete, oddelenosť je základom identity ega.

Skutočné prijímanie by tieto pocity okamžite transformovalo. A keby ste naozaj vo svojom vnútri tušili, že všetko je v poriadku, ako vravíte (a tak to, samozrejme aj je), mohli by ste vôbec mať také pocity ?

Keby ste nesúdili a skutočne prijímali to, čo je, nikdy by nemohli vzniknúť. Myslíte si, že všetko je v poriadku, ale hlboko vo vnútri tomu naozaj neveríte, a preto je vo vás stále aktívny mentálno – emocionálny odpor. Preto sa cítite zle. Aj to je v poriadku.

Obhajujete svoje právo žiť v nevedomosti a trpieť ?

Nebojte sa, to vám nikto nevezme. Ale keď si raz uvedomíte, že vám z nejakého jedla nie je dobre, budete ho ďalej jedávať a tvrdiť, že to, že vám je zle, je v poriadku ? Zamyslime sa nad sebou. 😉

Z knihy  Eckhart-Tolle Sila-pritomného-okamihu

John Eldredge – Cesta túžby

Všetci snívame o skutočnom živote. Je tento náš sen, naša túžba nesplniteľná? John Eldredge tvrdí, že túžbu po šťastí, po blaženosti nám vložil do srdca Boh. Je však zasypaná množstvom iných túžob, ktorými sa pokúšame zaplniť prázdnotu v nás, keď sme vyhnali Boha zo svojho srdca. Preto autor ukazuje cestu, ako sa spod tej hory smetí vyhrabať a ísť cestou, ktorá môže byť blaženosťou už tu na zemi a ktorá potrvá večne. Ak……….. Ak sa odvážime túžiť.

Najväčšia ľudská tragédia spočíva v tom, že prestávame hľadať. Nič nie je dôležitejšie než život hĺbky nášho srdca. Continue reading “John Eldredge – Cesta túžby”

Uvoľnenie hnevu pozitívnymi metódami …

Každý sa z času na čas nahnevá. Hnev je čestná emócia. Ak sa nevyjadrí a neuvoľní smerom navonok, zostúpi do vnútra a zvyčajne sa prejaví v tele v podobe ochorenia alebo zlyhania nejakej životnej funkcie.

Hnev má podobné korene ako kritika: niečo sa nám nepáči. Keď sa zlostíme a cítime, že hnev nemôžeme prejaviť, prehltneme ho a tak pomáhame vytvárať v sebe odpor, trpkosť a depresiu.

Je lepšie, ak vieme, čo s hnevom urobiť, keď sa zjaví. Jestvuje hneď niekoľko spôsobov, ako pozitívne spracovať hnev. Azda najlepšie je otvorene si pohovoriť s osobou, na ktorú sa hneváte, a tak uvoľniť skryté emócie.

Môžete povedať: „Hnevám sa na teba, pretože… a vymenujte dôvody, pre ktoré sa hneváte.” Ak na niekoho nakričíte, znamená to, že sa vo vás hnev formuje už dlhšie. Často je to tak preto, lebo si myslíte, že sa nedokážete otvorene porozprávať s druhým človekom. V takom prípade je najlepšie uvoľniť svoj hnev tak, že sa najprv pozhovárate s druhou osobou v zrkadle. Vyhľadajte si miesto, kde sa budete cítiť bezpečne a nerušene. Zahľaďte sa v zrkadle do svojich očí. Ak sa vám to nedarí, koncentrujte sa na svoje ústa alebo nos. Pozerajte sa na seba/osobu, o ktorej si myslíte, že vám ublížila. Spomeňte si na chvíľu, keď ste sa nahnevali, a dovoľte, aby sa hnev vo vás naplno vyvinul. Presne a jasne tomuto človeku povedzte dôvody, prečo sa naňho vlastne hneváte. Ukážte mu všetok svoj hnev. Continue reading “Uvoľnenie hnevu pozitívnymi metódami …”