Gautama Buddha učil, že existují čtyři základní hlediska, kterými můžeme nahlížet na svět. To samé učení bylo prezentováno ve 2. století Nagarjunou v Indii a také ve 13. století Dógenem Zenjim v Japonsku. Na prvních dvou je založena západní civilizace, zbylé dvě jsou specifické pouze pro buddhismus. První hledisko je založeno na myšlení a je obvykle známo jako idealismus. Zahrnuje subjektivní postoj a tak i většinu oborů filosofie. Druhý pohled je založen na hmotě a je obvykle nazýván materialismem. Zahrnuje všechny vědní obory a je objektivním, materiálním pohledem na svět. Třetí hledisko je pro buddhismus charakteristické a je založeno na činnosti. Hledisko činnosti se rozvinulo na základě faktu, že když plně jednáme v přítomném okamžiku, jsme částí „nedělitelné jednoty“, kterou nazýváme realita či Dharma. Ve stavu jednání nevytváříme abstrakce toho, co se zjevuje před námi, ale prostě jednáme v nedělitelné jednotě přítomného okamžiku. Čtvrté hledisko není vlastně vůbec hledisko jako takové, ale týká se samotného zážitku žití v reálném světě. Tak jako Kosmos obsahuje všechny věci a jevy, tak život v reálném světě obsahuje všechna hlediska.
Filozofie činnosti
Nám všem jsou jistě dobře známé idealistické a materialistické pohledy na svět a filozofie, které se z nich vyvinuly. Ale filozofie založená na prosté činnosti potřebuje nějaké vysvětlení, neboť tvoří jádro buddhistické filozofie.
Abychom pochopili pojetí teorie přítomnosti a abychom pochopili jak pracuje čas a potažmo celá naše existence, musíme si představit, že žijeme v nekonečném řetězci jednotlivých okamžiků.
Ty si můžeme představit jako jednotlivá políčka dlouhého filmu. Každý okamžik je úplný sám o sobě. My ale vždy přemýšlíme o bytí tady a teď ve spojení s minulostí respektive budoucností, protože to je jediný způsob jak o tom můžeme přemýšlet. Ve skutečnosti je každý okamžik vázán minulostí, přesto ale vždy existuje sám o sobě – je svobodný. Pokud o tom přemýšlíme, zní to jako neřešitelný paradox. Ale toto je skutečná realita, ve které žijeme okamžik za okamžikem. V tom se utvrzujeme v našem vlastním bytí a hlavně v zazenu.
Jednání v přítomném okamžiku je naprosto svobodné.
To je filozofie činnosti, filozofie přítomnosti. Jednat plně v přítomném okamžiku znamená odhodit idealistické smýšlení a materialistické vnímaní. Tato svoboda právě probíhajícího okamžiku nám dává možnost volby: jednat správně nebo jednat špatně. Tento výběr ale není výsledkem intelektuálního přemýšlení – jde o volbu v okamžiku našeho jednání tzn. volbu, kterou vlastně děláme naším jednáním jako takovým. Mistr Dógen v Shóbogenzo píše: „Ačkoliv je obsaženo mnoho druhů dobra v dobru jako takovém (v konceptu dobra), nikdy nikde neexistovalo dobro, které by bylo nejprve uskutečněno a pak čekalo na někoho, kdo by jej udělal“.
Filozofie činnosti ukazuje na střední cestu mezi příliš sebevědomým optimismem idealisty a determinujícím pesimismem materialisty. V okamžiku činnosti/jednání jsme všichni svázáni, ale zároveň svobodní.
Cestou k sebe... 