Prečo plačieme, ak nám niekto zomrie?

Jsme jako jablka

Na stromě, co zasadil Bůh

Když dozrajeme

Bůh si nás utrhne

My ale říkáme

Že umřeme 

*****

On si bere jen co je Jeho

On zasadil ten strom

Ne já, ne ty

*****

My nejsme ani ten strom

A už vůbec nejsme ten sadař

My jsme jen jablka

*****

Proč pláčeš, když někdo zemře? Proč pláčeš, když někdo dozraje? Co je ti do toho, že si ho sadař utrhl? Koukej jen na to, jak zraješ Ať to také stihneš uzrát včas. Až sebere Tě Sadař …

LIDÉ

Člověk je veličina, kterou jsem stvořil poslední den své práce. Příroda, moře, skály, květena, vše v té době již mělo svůj řád. Jen člověk se neustále řádu vymykal. Stvoření bez tvoření. Máte všechny schopnosti svého otce Boha. Ale pasivně pobíháte životem sem tam. Nerozumně užíváte, co se vám nabízí, aniž byste byli ochotni cokoliv darovat. Přitom misky vah mají být vyvážené. Dávání i braní má být v rovnováze.

Má práce a práce mého učitele ve vás spočívá v neustálém rozpomínání se. Bůh vás učí používat veškeré vaše schopnosti. Schopnost milovat. Milovat sebe, bližního svého. Učí vás lásce k ostatním bytostem vesmíru, lásce k přírodě. Lásce, lásce, lásce…

Láska je stvoření – stvoření je láska. Vaše řeč je jiná než řeč zvířat a přestojí vaše domácí zvířata rozumějí. Snižují frekvenci své vibrace až na úroveň vašeho kmitočtu a pro vaši radost popřou sami sebe. Pro lásku.

Radost, smích, konání, které vychází z lásky, to vše by měly být priority vašeho života. Proč násilí a války. Boj o moc pod záminkou blahobytu pro všechny. Člověk dostal do vínku vše, co potřebuje, ode mě. Vše ostatní je opravdu blahobyt. Nehodný konání v lásce. Chci-li víc, než mi náleží, okrádám druhé. Proč? Za každým takovýmto chováním je touha po moci. Nenasytnost tohoto konání vede k nerovnováze. Nerovnováha = disharmonie = nemoc. Proto je vaše společnost tak nemocná. Neví a nechce vědět, co znamená rovnováha. A vychýlením se od osy rovnovážného systému dokážete spustit mnohem víc, než si uvědomujete.

Stejný systém rovnováhy funguje v celém makrokosmu. Vy a každý tvor zde na zemi je stvořen v rovnovážném systému mikrokosmu. Pokud bude narušena rovnováha, vzniká chaos. Chaos pokaždé umožní seskupení nového pořádku – po řád ku – řád – a opět je zde nový proces vývoje. Vývoje člověka, mikrokosmu, makrokosmu.

Stvoření je dokonalé. Není v něm nejmenší chyby, neustále se vyvíjí v nové a nové modely a formy podle přesně daného řádu. Každý z vás, kdo se pokusí nastolit nový řád, může být úspěšný. Má-li dost trpělivosti (tak miliardu vašeho pozemského času). Ostatní, co se pokusí řád všehomíra porušit, zaniknou bez náhrady.

Zkoumejte a rozvíjejte vše, co máte na dosah, ale pouze a jen ve jménu Lásky, jen tak bude vaše dílo úspěšné. Každá jiná činnost skončí neúspěchem.

V současné době (je rok 2010) se Země připravuje k dovršení procesu změny související s postupným vývojem vesmíru. Vesmír tak, jak vy ho vnímáte, je plný nekonečných možností a neustále mění seskupení, tvář a formu. Země se nyní řadí mezi pás planet, které jsou určeny pro přechod do vyšších dimenzí. Až bude tento proces ukončen, stává se vaše planeta sluncem pro další galaxie. Proměna tváře matky Země je velmi rozsáhlá. Ve vašem světě ke změnám patří jak změněné klimatické podmínky, tak změna forem projevu lidských bytostí, změna buněčného systému všech živočichů planety Země.

To, že jste zaregistrovali – změny v klimatu, velká horka, extrémní chlad, rychlé střídání teplot, zimy, povodně, náhlá ochlazení, nečekané erupce, propady půdy, zvýšená vulkanická činnost, to vše souvisí s přechodem k novému řádu. Toto jsou pouze změny vnějšího charakteru. Mnohem důležitější jsou ty změny, které se odehrávají uvnitř vás. Vás, míněno všech živých tvorů a bytostí planety Země.

Jádro, kmen, matečná buňka lidských tvorů vznikla před mnoha miliardami let. Jako každá buněčná forma se postupně časem vyvíjela, rozvíjela, měnila…

Transformací buněčné tkáně na světelnou vám byl umožněn život i na jiných planetách, než je planeta Země. Máte schopnost metamorfózy, fotosyntézy i schopnost cestovat v čase. Ve vesmíru se vše odehrává v jednom jediném okamžiku. Teď. Teď a navždy jste součástí božského. Není žádné vaše, naše, tvoje – jsem jen Já. Vždy a ve všech projevech všehomíra.

Ve všech galaxiích, na planetách, v současnosti, minulosti, budoucnosti stále jsem to jen Já. Vše ostatní se odehrává jako sen ve vaší mysli.

Pokud vystoupíte z Jednoty, stáváte se nekonečně mihotavou molekulární částicí všehomíra. Jako částice nejste schopni sami dokázat nic, co by podstatně měnilo tvář Bytí. Jedině v jednotě se Stvořením (jedině v Bohu) je vám umožněno zasévat nová zrnka myšlenek, nová zrnka podnětů, nápadů, nové formy života. Neboť vše, co pochází z lásky – je Láska sama.

Je mezi vámi mnoho těch, co hledají a nalézají jen své vlastní pravdy a polopravdy. Je mezi vámi mnoho těch, co si připadají malí, slabí, opuštění. Nikdy jsem vás neopustil, to pouze vy stojíte před horou a říkáte: „Nevidím“. Pláčete osamělostí, zatímco vás objímá má náruč. Jen vaše ego, strach, obava vám brání přijmout moji lásku. Touha po výjimečnosti, být něčím jiným než ve skutečnosti jste, vám brání spolu s ostatními vědomými sdílet nádhernou přítomnost boží Lásky. Je mezi vámi mnoho těch, co chtějí pomáhat ostatním. V čem? Každá lidská i zvířecí bytost má právo volit si sama svoji cestu poznání.

Vše jsem vám dal, pomáhejte si navzájem vzpomenout si na nejkrásnější představu vaší reality a nezapomínejte, že pro každého se hodí něco jiného. Volnost, svoboda, právo, čest, morálka, zákon…

Co je proti lásce, víře, naději, pravdě, svobodě. Neposuzovat, nehodnotit, nerozkazovat, nepředělávat… Co zkusit jen být. A každé ráno děkovat Bohu, že smíme sdílet to nádherné kouzlo lásky, milosti a radosti tvoření spolu s ním. Jak bláhové jsou moje děti. Jak bláhová a naivní představa, že dopustím zničení tohoto světa. Tohoto nádherného Tvoření, které je celé mým dílem.

Každý, komu jsem dovolil se na tomto díle podílet, je plně rozhodnut podporovat Boha v jeho síle a záměru. Jen tak se může naplnit realita. Jen tak vzniká nový život, nová forma příběhu psaná vaším Stvořitelem.

Z knihy DAR SVĚTLA   –   Askal