Nie je kam ísť…

Lišky mají doupata, a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. Matouš 8:20

Většina lidí dělá ve vztazích s druhými lidmi jednu chybu. Snaží se vybudovat nějaké stálé a bezpečné místo v neustále se měnícím proudu života. Pomyslete na někoho, po jehož lásce toužíte. Chcete hrát v životě toho člověka nějakou roli, být pro něj jedineční, mít pro něho význam? Chcete, aby tomu člověku na vás záleželo, aby se o vás zajímal víc než o ostatní? Jestli ano, otevřete oči a vizte, že nerozumně vybízíte druhé, aby si vás zabrali pro sebe, aby omezili vaši svobodu ve svůj vlastní prospěch, aby řídili vaše chování a váš růst a vývoj směrem, který jim vyhovuje. To je jako kdyby ten druhý řekl: „Jestli pro mě chceš něco znamenat, musíš se chovat podle mých představ. Protože v okamžiku, kdy podle mých očekávání žít přestaneš, přestaneš pro mě mít význam.” Chtěli jste mít pro někoho význam, že? Pak tedy musíte platit ztrátou svobody.

Musíte tančit podle toho, jak ten druhý píská, stejně jako ten druhý musí tančit tak, jak pískáte vy, chceli pro vás něco znamenat.

A nyní se zeptejte sami sebe, zda-li to stojí za to, zaplatit tak mnoho za tak málo. Představujte si, že tomu člověku, po jehož lásce toužíte, říkáte: „Nech mne být sebou samým, myslet vlastní myšlenky, mít svůj vlastní styl, věnovat se vlastním zálibám, chovat se způsobem, o kterém já sám rozhodnu, že je vhodný.” Ve chvíli, kdy ta slova vyslovíte, pochopíte, že žádáte o nemožné. Chtít mít pro někoho význam znamená především snažit se vždy tomu druhému vyhovět. A ztratit tak svobodu. A toto je nutné si uvědomit, ať už vám to bude trvat, jak chce dlouho. Možná, že teď už budete schopni říct: „Raději budu mít svou svobodu než tvoji lásku.” Kdybyste si měli vybrat mezi tím, být ve vězení a mít tam společnost, nebo chodit svobodně po světě úplně sám, pro co byste se rozhodli?

A teď tomu člověku řekněte:

„Nechávám tě být sám sebou, myslet vlastní myšlenky, mít vlastní styl, věnovat se vlastním zálibám, chovat se tak, jak uznáš za vhodné.” V okamžiku, kdy to vyslovíte, všimnete si jedné či dvou věcí: Buď se těm slovům bude vaše srdce vzpírat a vy budete odhaleni jako někdo, kdo na někom lpí a vykořisťuje ho; je tedy čas opustit mylné přesvědčení, že bez tohoto člověka nemůžete žít či nemůžete být šťastni. Anebo ta slova v srdci pronesete naprosto upřímně a v ten stejný okamžik od vás veškeré ty tendence ovládat, manipulovat, využívat, vlastnit a žárlit odpadnou. „Nechávám tě být sám sebou: myslet vlastní myšlenky, mít vlastní styl, věnovat se vlastním zálibám, chovat se způsobem, který pokládáš za vhodný.”

A všimnete si také něčeho jiného:

Ten člověk pro vás automaticky přestane být jedinečný, důležitý. On či ona budou důležití, ale tak, jako je například západ slunce krásný či symfonie úchvatná – budou důležití sami v sobě. Tak jako strom je jedinečný jako takový, nikoli pro své plody či stín, který může nabídnout. Váš milovaný pak nebude patřit vám, bude patřit všem a nikomu, tak jako ten západ slunce či strom. Vyzkoušejte si to tak, že znovu pronesete ta slova: „Nechávám tě být sám sebou,…” Vyslovením těchto slov jste se osvobodili. Teď jste schopni milovat. Protože když lpíte, nenabízíte svému milovanému lásku, ale řetěz, ke kterému jste vy i váš milovaný připoutáni. Láska existuje pouze ve svobodě.

Člověk skutečně milující si přeje pro milovaného jen dobro – což především znamená osvobození milovaného z pout milujícího.

 

 Z knihy Cesta k lásce Anthony de Mello

Obrázok mandaly od autorky  Vjeri Hraško