Ako porozumieť bolesti?

Dostala sa ku mne kniha Desiate proroctvo a zaujala ma v nej časť o spracovávaní bolesti. Znova som sa pousmiala, lebo  tú techniku vysielania láskyplnej energie na miesto bolesti robím aj ja. 😉 Tak isto som sa stretla s názorom, že každý si svoju bolesť má spracovať sám a liečiteľ by nemal priamo zasahovať do jeho procesu liečenia. V tomto procese ide už o vyšší druh duševného liečenia a nie liečenie fyzických príznakov. Ochorenie sa prejavuje z vnútra navonok a pokiaľ nevyliečime svoje vnútro, nepreliečime ani svoj vonkajšok, len ho na nejaký čas odosunieme, alebo zatlačíme .

Ako porozumieť bolesti? (úryvok z knihy)

„Máte vyvrtnutý kotník.“

„Je to vážné?“ zeptal jsem se. Zaváhala: „Co myslíte?“

„Nevím. Zkusím se postavit.“ Chtěl jsem vstát, ale zadržela mě. „Počkejte,“ zarazila mě. „Než se pokusíte vstát, analyzujte svůj postoj. Jak vážně si myslíte, že jste zraněn.“ „Co tím myslíte?“„Chci tím říct, že doba potřebná k uzdravení velmi často závisí na tom, co si myslí sám pacient, nikoli já.“Podíval jsem se na kotník. „Myslím, že je to dost špatné. Jestliže ano, budu se nějak muset dostat do města.“

„A co potom?“„Nevím. Nebudu-li schopen chůze, budu muset najít někoho jiného, aby našel Charlene.“ „Víte proč se vám to stalo?“„Ne, co na tom záleží?“ „Protože váš postoj k tomu, proč k úrazu došlo, velmi často ovlivňuje vaše uzdravení.“ Pozorně jsem se na ni podíval a uvědomil si, že se bráním. Část mého já mi říkala, že na takový rozhovor nemám teď čas.

Zdál se mi příliš osobní. Přestože hukot už přestal, musel jsem předpokládat, že experiment pokračuje. Všechno mi připadalo nebezpečné a byla už skoro tma… a Charlene mohla mít problémy. Také jsem měl hluboký pocit viny vůči Maye. Proč jsem se cítil vinen? Snažil jsem se toho pocitu zbavit. „Na jaký obor lékařství se specializujete?“ zeptal jsem se a trochu se napil vody. Usmála se a poprvé jsem ucítil, že se její energie zvýšila. Začala mi také důvěřovat.

„Dovolte mi, abych vám vysvětlila, na jaký obor se specializuji,“ řekla. „Lékařská věda se mění, a to velmi rychle. Dnes už nepovažujeme tělo za stroj, jehož součásti se opotřebovávají a časem se musí vyměnit. Začínáme si uvědomovat, že naše tělesné zdraví je do velké míry závislé na našich duševních procesech: na tom, jak se díváme na život a zejména na sebe, a to jak na vědomé, tak na nevědomé úrovni. Je to zásadní změna. Tradiční názor považoval lékaře za odborníka a léčitele, a pacienta za pasivního příjemce, který doufá, že lékař všechno zná. Dnes však víme, že vnitřní postoj pacienta je rozhodující. Klíčovými faktory jsou strach a stres a způsob, jakým je zvládáme. Občas si svůj strach uvědomujeme, ale velmi často jej potlačujeme.

Tohle je hrdinský, chlapský postoj: popírat problém, odsunout jej stranou nebo si vymyslit nějaký hrdinský program. Jestliže takový postoj zaujmeme, strach nás bude užírat nevědomě. Pozitivní postoj je velmi důležitý pro zachování zdraví, ale musí být vědomý a láskyplný. Jsem přesvědčená, že naše nevyslovené obavy blokují proudění energie v našem těle a právě tyto bloky nám způsobují problémy. Strach a obavy se projevují stále silněji, dokud se jimi nezačneme zabývat. Tělesné problémy jsou posledním stadiem. Zablokovanou energií bychom se měli zabývat preventivně, než dojde k onemocnění.“

„Takže vy věříte, že všem nemocem lze preventivně zabránit nebo že je lze vyléčit?“

„Ano, věřím. Různí lidé se dožijí různého věku, což pravděpodobně záleží na Stvořiteli, ale nikdo nemusí být nemocný a nemusí mít tolik úrazů.“ „Vy se tedy domníváte, že se to týká úrazu, jako je například můj výron, stejně jako nemocí?“ Usmála se: „Ano, tak je tomu v mnoha případech.“ Byl jsem zmaten. „Poslyšte, právě teď na tohle nemám čas. Mám opravdovou starost o svou přítelkyni. Něco musím udělat!“ „To je mi jasné, ale nemyslím, že tenhle rozhovor bude trvat dlouho. Budete-li pospíchat a ignorovat, co vám vysvětluji, nemusíte pochopit význam této zřejmé koincidence.“ Podívala se na mě, aby se přesvědčila, zda jsem pochopil její narážku na Rukopis.

„Víte o Celestinských poznáních?“ zeptal jsem se. Přikývla. „Co přesně bych měl podle vašeho názoru dělat?“

„Znám velmi účinnou techniku: snažte se rozpomenout na své myšlenky těsně před zdravotním problémem – ve vašem případě před vyvrtnutím kotníku. O čem jste přemýšlel? Jaký strach vám tento problém odhaluje?“ Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem odpověděl: „Měl jsem strach, cítil jsem se nejistý. Situace v tomto údolí mi připadala mnohem hrozivější, než jsem myslil. Bál jsem se, že ji nezvládnu. Na druhé straně jsem věděl, že Charlene potřebuje pomoc. Byl jsem zmatený a nevěděl, co dělat.“ „A tak jste si vyvrtnul kotník?“ Naklonil jsem se k ní. „Chcete mi snad tvrdit, že jsem se úmyslně snažil vyhnout nějaké akci? Není to příliš jednoduché?“ „To musíte vědět vy, ne já. Ale velmi často to jednoduché je. Kromě toho je důležité neztrácet čas obhajováním nebo dokazováním. Jen o tom přemýšlejte. Snažte se vzpomenout si, odkud váš problém přišel. Pokuste se na to přijít sám.“

„A jak to mám udělat?“ „Musíte uklidnit svou mysl a přijmout tu informaci.“ „Intuitivně?“

„Intuitivně, skrze modlitbu nebo jakýmkoli způsobem, který vám vyhovuje.“ Opět jsem se bránil, nebyl jsem si jistý, zda jsem schopen uvolnit se. Nakonec jsem zavřel oči, na okamžik jsem přestal přemýšlet a pak mě začaly napadat vzpomínky na Wila a na předešlý den. Nechal jsem je přicházet a vyčistil svou mysl. Okamžitě jsem viděl sám sebe ve věku deseti let, jak kulhám z fotbalového hřiště a předstírám, že se mi něco stalo. Ano! napadlo mě. Dělával jsem to, simuloval jsem výrony, abych se vyhnul nějakému jednání pod tlakem. Dávno jsem na to zapomněl! Uvědomil jsem si, že jsem to pak dělal dost často v různých situacích. Jak jsem o tom přemýšlel, vybavila se mi další vzpomínka: bylo to v jiné době, pracoval jsem v temném, svíčkou osvětleném pokoji, byl jsem sebevědomý, arogantní a impulzívní, najednou se rozletěly dveře a něco mě celého vyděšeného někam táhlo.Otevřel jsem oči a podíval se na Mayu. „Možná že jsem na něco přišel.“ Vyprávěl jsem jí o své první vzpomínce, ale druhá byla příliš nejasná, a tak jsem se o ní nezmínil.

Maya se zeptala: „Co si o tom myslíte?“

„Nevím. Zdálo se mi, že jsem si kotník vyvrtnul náhodou. Nechce se mi věřit, že by to bylo zapříčiněno nějakou potřebou vyhnout se této situaci. A kromě toho jsem byl mnohokrát v horších situacích a kotník jsem si nevyvrtnul.

“Proč se to stalo teď?“

Vypadala zamyšleně. „Kdo ví? Možná že je čas, abyste tomuto svému návyku porozuměl. Úrazy, nemoci, léčení, to vše je mnohem tajemnější, než jsme si kdy představovali. Věřím, že máme neobjevenou schopnost ovlivňovat, co se nám v budoucnosti stane včetně onemocnění – ale to záleží na každém z nás. To, že jsem vám neřekla, jak vážně jste zraněn, bylo úmyslné.

My lékaři si uvědomujeme, že musíme dávat své posudky velmi opatrně. Během let se veřejnost naučila lékaře téměř zbožňovat a když lékař něco prohlásí, pacient má tendenci bezvýhradně tomu věřit. Venkovští lékaři v dřívějších dobách si to uvědomovali a proto záměrně malovali situaci s přehnaným optimismem. Jestliže lékař řekl, že se pacient uzdraví, pacient se na tuto představu upnul a opravdu se uzdravil. Později však lékaři došli k názoru, že pacient má právo znát objektivní lékařský posudek. Naneštěstí se někdy stává, že když se pacient doví, že jeho nemoc je smrtelná, okamžitě zemře. Dnes víme, že s takovými diagnózami musíme být velmi opatrní, protože si uvědomujeme sílu lidské mysli. Tuto sílu chceme soustředit pozitivním směrem. Lidské tělo je schopné zázračné regenerace. Některé tělesné orgány, které byly v minulosti považovány za materiální formy, jsou ve skutečnosti energetické systémy, které jsou schopné rychlé transformace. Četl jste výsledky posledních výzkumů vlivu modlitby na lidskou mysl? Skutečnost, že duchovní vizualizace se dnes vědecky potvrzuje, naprosto podrývá náš starý materialistický model léčení. Dnes musíme vypracovat nový model.“

Na chvíli se odmlčela, nalila trochu vody na ručník na mém kotníku a pak pokračovala: „Myslím, že prvním krokem je rozpoznat strach, s nímž je náš zdravotní problém spojen, to odstraňuje energetické bloky v těle a umožňuje vědomé léčení. Dalším krokem je soustředit na tyto bloky veškerou energii.“ Chtěl jsem se zeptat, jak se to dělá, ale zastavila mě. „Snažte se zvýšit svou energii, jak nejvíce můžete.“ Začal jsem pozorovat krásu svého okolí, soustředil se na své vnitřní duchovní spojení a snažil se vyvolat zvýšený pocit lásky. Barvy se začaly vyjasňovat a všechno jsem začal vnímat ostřeji. Cítil jsem, že i ona zvyšuje svou energii. Když jsem cítil, že se mé vibrace zvýšily na nejvyšší možnou úroveň, podíval jsem se na ni. Usmála se na mě. „A nyní můžete soustředit energii na svůj blok.“

“Jak se to dělá?“ zeptal jsem se. „Soustřeďte se na svou bolest. Proto ji cítíte.“ „Cože? Neměl bych se naopak bolesti zbavit?“ „To jsme si bohužel vždycky myslili, ale bolest je ve skutečnosti signálem.“ „Signálem?“

„Ano,“ řekla a stiskla několik míst na mé noze. „Jak to bolí?“ „Je to pulzující bolest, ale není to tak strašné.“ Sundala mi z kotníku ručník. „Soustřeďte pozornost na svou bolest a snažte se ji cítit co možno nejostřeji. Určete její přesné místo.“ „To vím. Je to v kotníku.“ „Ano, ale kotník je velký. Kde přesně bolest cítíte?“ Zkoumal jsem pulzování. Měla pravdu. Identifikoval jsem bolest příliš obecně v celém kotníku. Ale když jsem natáhl nohu, cítil jsem bolest jen v levé horní části.

„Už jsem to našel,“ řekl jsem. „Nyní se na to místo soustřeďte. Soustřeďte se na něj celou svou bytostí.“ Několik minut jsem mlčel. Úplně jsem se na to místo soustředil. Všiml jsem si, že všechny ostatní tělesné vjemy – dýchání, pozice rukou a nohou, lepkavý pot na krku- ustoupily do pozadí.

„Vnímejte pouze bolest,“ řekla.„Dobře,“ řekl jsem. „Vnímám ji.“„Co se s ní děje?“„Pořád ji cítím, ale změnila se. Je teplejší, není tak otravná, spíš jako lechtání.“ Jak jsem mluvil, bolest se opět vrátila.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se.„Myslím, že bolest má ještě další funkci kromě toho, že nás upozorňuje, že je něco v nepořádku. Je možné, že nám přesně ukazuje, kde je problém, takže ji můžeme sledovat jako signální světlo a soustředit se na přesné místo. Je to, jako by bolest a naše pozornost nemohly být zároveň ve stejném místě. Samozřejmě že v případě silné bolesti můžeme užít anestetik, i když si myslím, že je dobré určitou bolest si ponechat, abychom jí mohli užít jako signálu.“Odmlčela se a podívala se na mě.

„A co teď?“ zeptal jsem se.

„Nyní vědomě přeneste vyšší boží energii do místa, kde cítíte bolest, a představujte si, jak láska obnovuje fungování buněk.“ Zíral jsme na ni. „Zkuste to,“ řekla. „Obnovte své vnitřní spojení. Povedu vás.“ Když jsem byl připraven, kývl jsem hlavou.

„Vnímejte bolest celou svou bytostí,“ začala, „a nyní si představujte, jak vaše láska přichází přímo do jádra bolesti a zvyšuje energii atomů v tom místě. Představujte si, jak se atomy mění v čistou energii, která je jejich optimálním stavem. Vnímejte palčivý pocit, zatímco se vibrace v tom bodě zvyšuje.“

Pak se na minutu odmlčela a znovu pokračovala. „Aniž změníte ohnisko soustředění, začněte si představovat, jak se energie pohybuje vzhůru vašima nohama… do boků… do břicha a hrudi… a nakonec do krku a hlavy. Vnímejte, jak se celé vaše tělo chvěje vyššími vibracemi. Představujte si, jak všechny vaše orgány fungují s optimální účinností.“Přesně jsem se řídil jejími instrukcemi a za několik minut jsem se cítil lehčí a energizovanější. Udržoval jsem se v tom stavu po dobu asi deseti minut a pak jsem otevřel oči a podíval se na Mayu. Maya s baterkou v ruce stavěla můj stan na plochém místě mezi dvěma borovicemi.

„Cítíte se lépe?“ zeptala se. Kývl jsem hlavou. „Rozumíte tomu procesu?“ „Myslím, že ano. Přenesl jsem do místa bolesti energii.“

„Správně, ale to, co jsme dělali předtím, bylo stejně důležité. Začínáte tím, že se snažíte najít smysl zranění nebo nemoci, že se snažíte najít nějaký strach, který se projevuje v těle a působí vám problémy. To odstraňuje bloky a otvírá cestu vaší vizualizaci. Když jste uvolnil zablokovanou energii, můžete užít bolesti jako signálu a zvýšit vibraci v té části a pak v celém těle. Ale najít původ strachu je životně důležité. Je-li původ nemoci nebo úrazu velmi hluboký, často je třeba hypnózy nebo odborného léčení.“ Řekl jsem jí o své představě, v níž jsem viděl, jak se rozletěly nějaké dveře a někdo mě někam odtáhl.

Vypadala zamyšleně. „Někdy je příčina zablokované energie v dávné minulosti. Ale když ji zkoumáte a odhalujete strach, který vás brzdí, obvykle lépe pochopíte, kdo jste a co je smyslem vaší existence na Zemi. A to připravuje půdu pro poslední – a já věřím, že pro ten nejdůležitější – krok v procesu léčení. Nejdůležitější je dívat se dostatečně hluboko, abyste se rozpomenul, jak chcete se svým životem naložit. Ke skutečnému vyléčení dochází, když si dovedeme představit novou vzrušující budoucnost. Inspirace udržuje naše zdraví. Lidé se nevyléčí proto, aby se dívali více na televizi.“

Chvíli jsem se na ni díval a pak jsem řekl: „Tvrdila jste, že také modlitba je účinná. Jak se nejlépe modlíme za někoho, komu není dobře?“ „Na to se stále ještě snažíme přijít. Bude to mít něco společného s procesem vysílání energie a lásky z božího zdroje člověku, kterému chceme pomoci, a zároveň s tím, že si představujeme, že si ten člověk vzpomene, co chce v životě vykonat. Někdy si takový člověk uvědomí, že je na čase přejít do vyšší dimenze. Je-li tomu tak, musíme to přijmout.“

Chvíli jsem se na ni díval a pak jsem řekl: „Tvrdila jste, že také modlitba je účinná. Jak se nejlépe modlíme za někoho, komu není dobře?“ „Na to se stále ještě snažíme přijít. Bude to mít něco společného s procesem vysílání energie a lásky z božího zdroje člověku, kterému chceme pomoci, a zároveň s tím, že si představujeme, že si ten člověk vzpomene, co chce v životě vykonat. Někdy si takový člověk uvědomí, že je na čase přejít do vyšší dimenze. Je-li tomu tak, musíme to přijmout.“

Viac v knihe Desiate proroctvo