Co je posvátná smlouva?

Když jsem byla dítě, tatínek mi říkával: “Mně je jedno, co budeš dělat, až vyrosteš, pokud budeš zdravotní sestra nebo učitelka.” Ještě pořád si vybavuji, jak jsem zuřila, když to říkal, protože mě zajímalo jenom psaní. Představa, že bych měla učit ve škole, nepřicházela v úvahu. A přesto dnes, navzdory veškerému úsilí držet se co nejdál od učeben všeho druhu, je ze mě učitelka – seminářů, teologie, motivace – a navíc mě to baví. Vzhledem k tomu, kolika lidem má práce pomohla k vyléčení, cítím jakési vzdálené spojení s tou částí tatínkova nařízení, která se týkala zdravotnictví.

Otec zemřel v roce 1989, a když jsem si někdy začátkem 90. let povídala o své práci s maminkou, řekla jsem jí: “Tak přeci jen nakonec vyhrál.” Pak jsem si uvědomila, že tatínek nevyhrál nějakou hru nebo souboj, aby měl kontrolu nad tím, co udělám se svým životem. Má Smlouva vyhrála. Otec dokázal zahlédnout některé její aspekty, jak to ostatně umí mnozí rodiče, i když se často nechají zmást vlastním očekáváním a přáním. Tatínek neměl žádné ponětí o archetypech, ale viděl ve mně něco, co v něm probudilo porozumění širší funkci a smyslu zdravotní sestry a učitelky, a aplikoval to na možnosti volby povolání, které se v té době naskýtaly mladé ženě.

Má Smlouva přesto obsahuje archetypy Učitele a Léčitele, které se projevily v událostech mého života, i když jsem nikdy formálně nestudovala učitelství ani medicínu.

Vystudovala jsem žurnalistiku a teologii, ale má práce intuitivní lékařky se prostě “přihodila”. Své první intuitivní čtení jsem provedla téměř náhodou, ale pak přišla další a další. V okolí se to o mně rozkřiklo a zanedlouho jsem poskytovala deset až patnáct čtení týdně. Má rostoucí pověst vedla k pozváním, abych přednášela o své práci, a po nějaké době jsem začala pořádat semináře.

Nejpozoruhodnější na tom, jak jsem se naučila energetickou anatomii, byla přesnost, s jakou mé vzdělání probíhalo. Opět se všechno jednoduše přihodilo. Během deseti dnů u mne vyhledali pomoc tři lidé se stejnou nemocí. Každý z nich se potýkal s podobnými nebo jen mírně odlišnými životními problémy, které přispěly ke vzniku onemocnění. Když jsem provedla čtení všem třem, měla jsem pocit, že jsem přišla na to, které hlavní energetické faktory stresu zapříčinily jejich potíže. Krátce poté, co jsem dokončila jednu trojici, mě poměrně rychle za sebou požádali o pomoc další tři lidé. Všichni trpěli opět stejným onemocněním. Na základě svých znalostí energetické anatomie jsem si postupně uvědomila, že naše životní zkušenosti se projevují v našem těle.

Jakmile jsem tento princip pochopila, mé vzdělání se začalo zdánlivě ubírat jiným směrem. Zatímco dříve jsem se při svém intuitivním čtení soustředila na chronologii vzniku fyzických a emočních potíží jednotlivce, najednou jsem začala vnímat obrazy, které s dotyčnou osobou nijak nesouvisely.

Když jsem například poskytovala čtení ženě, která měla bolesti za krkem, v jejím energetickém poli se objevil obraz piráta. Byla to žena v domácnosti ze Středozápadu a taková informace jí naprosto nic neříkala.

Když však zanedlouho prodělala relaxační a vizualizační cvičení s hypnoterapeutem, i ona ucítila ve svém poli energii piráta. “Viděla”, jak ji seká mečem přes krk. Kupodivu však cítila také pozitivní asociace, jako například divokou bezuzdnost a osvobozenou sexualitu. Tyto protichůdné vjemy pirátské energie jí naznačovaly, že ji dusí a omezuje její životní situace, a ona přitom touží po svobodě, kterou nedokáže vědomě vyjádřit.

 Když jsem nedlouho poté četla další ženu, která si stěžovala na těžkou artritidu v rukou, pořád jsem viděla obraz umělce. Když jsem se o tom zmínila, nevěděla si s tím rady a trvala na tom, že nemá vůbec žádné umělecké nadání. Přesto jsem navrhla, aby se v rámci terapie artritidy zkusila věnovat hrnčířství. Začala vyrábět jednoduché keramické vázy a časem z ní byla zručná hrnčířka, která dnes vyrábí neuvěřitelně krásné kousky.

Když jsem pak prováděla čtení australskému obchodníkovi jménem Jimmy, který několik let trpěl těžkými depresemi, uviděla jsem v jeho energetickém poli výrazný obraz herce.

Jimmy se však nikdy herectví nevěnoval, i když po tom toužil, protože byl podle vlastních slov ještě pořád v “utajení” a měl strach, že když bude hrát, “provalí se”, že je gay. Ve skutečnosti však hrál – předstíral, že je normální – a tím, že v sobě potlačoval nadání a identitu, popíral i své emoce. O pár let později jsem se k své radosti dověděla, že Jimmy se zbavil deprese a hraje v repertoárovém divadle. Své účinkování bere vážně a svoji sexuální orientaci už neskrývá.

Když se tyto neobvyklé obrazy začaly objevovat, vůbec se nehodily k lidem, kterým jsem prováděla čtení. Získala jsem pocit, že mě intuitivní schopnosti opouštějí, ale nakonec se ukázalo, že tato čtení dotyčným osobám pomáhají. Pak mi jednoho dne v roce 1991 začalo všechno zapadat do sebe. Vyslechla jsem rozhovor dvou žen, které se účastnily mého semináře. Během pěti minut si vyměnily obvyklé podrobnosti o svých životech na fyzické rovině – kde bydlí a co dělají.

Pak si začaly vyprávět o tom, jaké životní zkušenosti je přivedly na duchovně zaměřený seminář. Najednou objevily společný životní vzorec, energetické pojítko, které bylo v jejich vzájemných reakcích okamžitě nápadné. Jejich děti už byly velké, manželství šťastně usazené a ony samy se octly v přirozeném přechodném období života – byly unavené z toho, jak všem věčně dělají “služku”. Chtěly konečně také posloužit samy sobě. Byly v důchodu, byly volné a chtěly se věnovat vlastním zájmům a rozvíjet svoji duchovní stránku.

Poslouchala jsem, jak ty dvě laskavé duše popisují vzorec, který se objevil v jejich životě, a skrze jejich rozhovor jsem viděla jeho symbolickou rovinu. Jako dobré matky a manželky pečovaly převážnou část svého života o ostatní, ale jakmile splnily toto poslání, chtěly konečně jednat samy za sebe, jak je to souzeno Sluhovi z mýtů a legend. Když biblického Josefa prodali bratři do otroctví, čekal na svoji příležitost a po řadu let služby vykonával práci, která po něm byla vyžadována. Pak ale využil svého jedinečného nadání coby vykladač snů, aby získal svobodu, a stal se velkým vůdcem – ze Sluhy se stal Pánem.

Živé, ale nesrozumitelné obrazy, které jsem poslední dobou vídala při čtení, mi najednou dávaly smysl. Pirát, Umělec, Herec a Sluha netvořili součást individuální, hmatatelné posloupnosti, kterou jsem byla zvyklá číst.

Tyto obrazy byly spíš součástí individuální duchovní chronologie, jakési osobní mytologie, která začala ještě dřív, než vstoupily do fyzického života. Jednalo se o archetypy, energetické průvodce, kteří mohli dovést lidi k jejich duchovnímu poslání, k jejich Smlouvám.

Ona mytická žárovka, která se to odpoledne rozsvítila, od té doby stále svítí. Všechna následující čtení jsem pak zahájila zhodnocením duchovní chronologie, což jsou archetypální vzorce, které se projevují skrze osobnost a životní zkušenosti dotyčné osoby. Podobně jako mě kontaktovala trojice lidí se stejnými fyzickými neduhy, aby si nechali udělat intuitivní čtení, zanedlouho mě začali vyhledávat lidé se stejnými archetypálními vzorci, třebaže se neobjevili v rozmezí dnů, ale několika měsíců. Některá z prvních čtení jsem například prováděla několika lidem, kteří si nesli archetyp Zraněného dítěte, což je vzorec emocionálních jizev z dětství. Pak jsem poznala několik lidí, kteří měli společný dominantní archetyp Oběti. Tito lidé opět vyjadřovali poněkud odlišné aspekty těchto archetypů v důsledku individuálních osobností a životních zkušeností. Viac sa dočítate v 1 kapitole.

Caroline Myssová Posvátne smlouvy