Trpíš, když nedostaneš, co chceš. Trpíš, když dostaneš, co nechceš. Trpíš i přesto, že dostaneš přesně to, co chceš, protože si to nedokážeš uchovat navždycky.
Příčinou tvého utrpení je mysl – ta věčně nespokojená a strachem ovládaná energie. Každým ztotožněním s myslí se stáváš zranitelným. Nikdy ti totiž nedá pokoje, je to její účel a práce.
Mysl se chce osvobodit od změn, bolesti a nejistoty. Je příčinou tvého lpění na čemkoliv. Nemůžeš jí poručit, neposlouchá a dělá pravý opak toho, co si přeješ. Mysl ale nejsi TY.
Proto existuje cesta ven – staň se pozorovatelem mysli. Buď svědkem toho, co se děje tobě a kolem tebe. Jedině v této pozici najdeš tolik vytoužený klid a mír.
Pokud ustoupíš směrem ke Zdroji, navracíš se domů – do svého středu. Z této pozice přijímáš vše, co přichází a zároveň aktivně hraješ ve vnějším světě. Jsi tady a tam – tato dvojrole ti přinese štěstí, které nevyprchá.
Až si uvědomíš, že nejsi svou myslí, ale pozadím, v kterém myšlenky vznikají, budeš milovat to, co ti život přináší. Přestaneš dramaticky prožívat eskapády emocí a nálad a staneš se přirozeně přirozeným.
Stane se z tebe běžec, který se kochá okolní krajinou. Tento nepatrný odstup od mysli, myšlenek a vnějších událostí bude ten nejkrásnější dárek od tebe tobě.
Karel Spilko
Cestou k sebe... 