Kategórie
Energia Liečenie

Nemoc je znamením porušení rovnováhy.

prekyslenie-1Hlavním životním zákonem je udržování dynamické rovnováhy, neboli homeostázy. A každý živý organizmus, podle vnitřních životních zákonů, usiluje o homeostázu. Tento zákon funguje od prvních dnů života kterékoliv živé bytosti. Tato rovnováha životních procesů se má uskutečňovat stále a v jakýchkoliv podmínkách.

Na živý organizmus z vnějška působí Realita, Bytí. A on reaguje na toto působení (tím se vlastně rozlišují živí od mrtvých). Zdravý organizmus je ten, který přebývá v harmonii neboli v dynamické rovnováze. Samozřejmě, že udržování harmonie v současných podmínkách není nijak jednoduché. Ale když je porušená, lze ji obnovit, tím spíše, že sám organizmus o to stále usiluje.

Nemoc je znamením porušení rovnováhy.

Nervová zakončení nám dávají vědět, že na určitém místě našeho organizmu něco není v pořádku. Bolest je jen zdravou reakcí nervů, která nám chce naznačit: „Hej, drahý, existuje něco, na co bys měl obrátit svou pozornost.” A pokud člověk neprojevuje náležitou pozornost nebo tlumí bolest prášky, jeho podvědomí bolest zesílí. Vždyť takto, pomocí takového signálu, jako je bolest, o nás podvědomí pečuje a sleduje určitý pozitivní cíl – říci nám, že něco není v pořádku. Proto se chovejte ke své nemoci s úctou.

A vůbec, dřív než přistoupíte k vyléčení, změňte svůj vztah k onemocnění. V žádném případě se k němu nechovejte jako k něčemu špatnému, dokonce i když je onemocnění smrtelné. Nezapomínejte, že tuto nemoc vytvořil váš podvědomý rozum, který o vás vždy a všude pečuje. Znamená to, že k tomu byly pádné důvody. Nenadávejte svému organizmu a onemocnění. Vzdejte se boje s ním. A naopak, poděkujte Bohu, svému podvědomému rozumu za tuto nemoc. Poděkujte samotné nemoci. I když to zní podivně, udělejte to. Současná ortodoxní medicína neuzdravuje lidi právě proto, že bojuje s nemocí. Tedy snaží se ji potlačit nebo odstranit důsledky. Příčiny ale zůstávají hluboko v podvědomí a stále pokračují ve svém ničivém působení.

Vzniká následující situace: podvědomí vytváří nemoc jako signál pro náš vědomý rozum, tedy pokouší se sdělit nám určitou informaci svou řečí, ale my jdeme k lékaři a tlumíme tento signál prášky. Vypadá to, že bojujeme sami se sebou a navíc vybíráme pro tento boj co nejsilnější a co nejdražší prostředky. Je to nesmysl!

Lékař by neměl škodit organizmu a potlačovat jeho reakce, ale pomáhat „vnitřnímu doktorovi”. Přemýšlející lékař bude aktivizovat samoléčení. Vmyslete se – samoléčení. Váš organizmus sám usiluje o rovnováhu. Je třeba mu jen pomoci. Tak proč byste nemohli být tímto pomocníkem. Každý máme svého „vnitřního lékaře”.

V naší kultuře je nemoc považována za zlo, za něco, co nezáleží na nás, a je zvykem hledat příčinu vzniku onemocnění někde mimo člověka. Tohle dává možnost zaujmout velice pohodlnou pozici: „Já za své nemoci nemůžu. Ať tento problém řeší lékaři.”

No a když člověk na sebe nechce vzít odpovědnost za své choroby, stávají se nevyléčitelnými nebo přecházejí na jiný orgán. Pak takový člověk obviňuje okolnosti, špatné počasí, příbuzné, lidi vůbec, práci a lékaře. A to místo toho, aby se obrátil do svého nitra a pomohl sám sobě. Teď se podívejme na vztah k onemocnění a k nemocnému člověku z úhlu pohledu dnešní medicíny. Lékaři nejdřív stanoví diagnózu, to jest dávají název nemoci, vtiskují cejch. Potom pomáhají potlačit nemoc pomocí léků. Samozřejmě, že ulehčují trápení, ale příčina při tom zůstává neodstraněná a onemocnění přechází v chronickou formu nebo z jednoho orgánu na jiný. Tedy lékaři dávají pacientovi jakési berle, kterými jsou léky, a učí ho s nimi žít. Celkově, současná medicína je divadlem nesmyslů! Funkce lékaře spočívá v tom, aby upravil člověka podle určité šablonové diagnózy a pak mu napsal „prášky-berle”, které odpovídají této šabloně.

Ale lékaři za to v žádném případě nemohou. Prostě na lékařských univerzitách je v průběhu šesti až osmi let učí určitému modelu chování. V oficiální medicíně vládne Newton-karteziánský model a budoucí lékaře učí vnímat nemocného člověka a onemocnění určitým způsobem. Současné vědecké vynálezy a praxe dokazují, že tento model je dávno zastaralý a že je potřeba jej změnit.V oficiální medicíně se vůbec vytvořila velice zajímavá situace. Utrácí se velké peníze na výrobu nových léků, na nové způsoby vyšetření, ale nemocí neubývá, mnohé z nich přecházejí do chronického stádia a objevují se nové. Nemoc se neléčí, ale potlačuje.

Dokonce současné přístroje, které působí na energetické struktury člověka, neodstraňují onemocnění. „Vytlačují” je na jemnější úrovně podvědomí. A do té doby, dokud vědecké výzkumy a vynálezy probíhají v rámcích starého modelu, situace s léčením nemocí se nejenže nezmění, ale zhorší se.

Dnešní medicína s jejími chemickými způsoby léčení se stále méně a méně obrací na vnitřní podstatu člověka. Chybí individuální přístup. Tomu napomáhá přílišná specializace, kdy jeden lékař jakoby odpovídá za určitý orgán nebo ústrojí organizmu. Druhým faktorem je podřízení medicíny farmaceutickému průmyslu, jenž se žene za ziskem z dalšího preparátu, kterému je udělána úspěšná reklama, a zapomíná na člověka. Mnozí lékaři se proměňují v dealery prodávající preparáty té či oné firmy. Kromě toho se léky zkoušejí na zvířatech (a není známo, jaký vliv budou mít na člověka), proto se tak často objevují vedlejší účinky. A poslední, alopati se snaží přizpůsobit stav nemocného člověka k určité šabloně, které se říká diagnóza. Pak se nedivme, že alopatická medicína prožívá krizi již od dob Hypokrata. To všechno proto, že světonázorový model, který používá, je zastaralý.

Sergej Lazarev má v jedné ze svých knih překrásnou pověst:

Alláh svolal lidi a začal jim nadělovat tresty za porušení vesmírných zákonů. Lékař dostal největší trest. Vzbouřil se: „Proč? Jsem lékař, pomáhám lidem, zbavuji je utrpení!” Na to Alláh odpověděl: „Já posílám lidem nemoci za jejich prohřešky, abych je poučil. Ty zase stojíš v cestě jejich uvědomění.”

V žádném případě nepodceňuji zásluhy medicíny. A nevyzývám vzdát se současných úspěchů. Medicína se naučila zmírňovat trápení a již to je dobře. Pokud člověk utrpí infarkt myokardu nebo mozkolebeční poranění, potřebuje okamžitou pomoc, ne besedy, jež zachraňují duši. Ale nový přístup k onemocnění a k nemocnému člověku pomůže vyhnout se podobným chorobám a situacím nebezpečným pro život. Tedy při používání nového světonázorového modeluje možné nejen se vyléčit z těch nemocí, které máte již dávno, ale jednoduše vždy být zdravý. Je to úplně nový stav vědomí. JEDNODUŠE BÝT ZDRAVÝ.

Z knihy Dohoda s nemocí Valerij Sinelnikov

5 replies on “Nemoc je znamením porušení rovnováhy.”

Gringo…kútik je len prejavom oslabenia tvojho organizmu. Ide o kvasinkový, alebo bakteriálny zápal. Ak je tvoj organizmus silný, stav sa neprejaví, ale ak si oslabený, tak už je prejav viditeľný. Bola som 3 týždne na živej strave + jedla som oriešky, mandle a iné semienka kvôli mastným kyselinám a nedostatok nejakého minerálu sa prejavil na nechtoch a začali sa mi šúpať. Začni užívať B2 riboflavín. Nedávno som aj čítala, že by sme mali užívať pravidelne horčík, lebo naše telo ho prijíma veľmi málo a je dôležitý pre činnosť mnohých orgánov.
Takže nie každá diéta sa oplatí. Ak chceme zmenu v strave, nemali by sme zabúdať na vitamíny a minerály.

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.