Brána do duchovného sveta…

Obyvatelé starověké Mezopotámie věřili po tisíce let, že brány do nebe a z nebe se nacházejí na opačných kon­cích Mléčné dráhy — a nazývali je Řekou duší. Po smrti podle nich musely duše čekat, dokud se neotevře brána v sou­hvězdí Střelce, a tedy na podzimní rovnodennost, kdy je den stejně dlouhý jako noc. Znovuzrození na Zemi je možné jen v době jarní rovnodennosti, a to skrze bránu v sou­hvězdí Blíženců, jak je známe z noční oblohy.

Moji klienti mi řekli, že pohyb duší je ve skutečnosti mnohem jednodušší. Bránou do duchovního světa je onen tunelový efekt, který prožívají, když opouštějí pozemský život. Přestože duše opouštějí těla velmi rychle, zdá se mi, že vstup do duchovního světa je velmi pečlivě připravený proces. Později, když se vracíme na Zemi do dalšího živo­ta, je cesta zpět popisována jako mnohem rychlejší.

Poloha tunelu vzhledem k Zemi je mými klienty po­pisována různě. Někteří vidí jeho „vchod“ přímo nad se­bou, jiní tvrdí, že než do něj vstoupili, vznesli se vysoko nad Zemi. V každém případě když duše Zemi opouští, je zdržení na jeho okraji zanedbatelné. Zde vám nabízím další popisy pozorování tohoto duchovního místa.

TŘETÍ PŘÍPAD Efekt „tunelu“

Nyní opouštíš své tělo. Vidíš, že se vzdaluješ víc a víc od místa, kde jsi umřel, od pozemské roviny. Popiš, co prožíváš.

Nejprve bylo velmi jasno, to bylo blízko Země. Nyní, kdy vcházím do tunelu, se šeří. Popiš mi ten tunel.

Je to dutina, nejasný otvor. A na jeho druhém konci je malý kruh světla. Co se s tebou děje dál?

Cítím tah, jemné zatáhnutí, myslím, že mám tímto tunelem projít. Jdu. Je stále více světlo, protože zářící kruh přede mnou se zvětšuje. Je to jako … … ano? … Zvou mne dále.

Rozšiř kruh světla před sebou a popiš, co je na konci tunelu.

Světelný kruh se dost rozšířil, jsem za tunelem. Je tu zamračený jas, světelná mlha. Procházím přes ni.

Když opouštíš tunel, co vnímáš kromě nejasného vi­dění?

(subjekt ztišuje hlas) Je to takové klidně místo, jsem na místě duchů. Máš nějaké jiné dojmy?

Myšlenka! Vnímám přítomnost myšlenek všude kolem. Já …

Snaž se co nejvíce uvolnit, nechej své dojmy lehce plynout a popisuj dále, co se děje.

Je těžké to vyjádřit slovy. Cítím myšlenky lásky, soudržnosti, vcítění. Jsou spojené s očekáváním. Čekají na mě.

Máš pocit bezpečí, nebo jsi znepokojený?

Objekty pozorují tyto okolnosti s přetrvávajícím úžasem, jiné — více realisticky orientované — popisují, co vidí. Velmi záleží na jejich individuální zralosti v současném životě. Nejčastěji slyším úlevný výdech a slova o tom, že je duše opět doma na onom překrásném místě.

Duše na vysoké úrovni opouštějí tělo tak rychle, že většina z toho, co tu popisuji, je jen rozmazanou skvrnou na cestě k jejich duchovnímu domovu. Jsou to „profesio­nálové“ a podle mého názoru je jich na Zemi velmi málo. Průměrná duše nepostupuje tak rychle, některé jsou do­konce dost váhavé. Pokud neberu v potaz řídké případy duší, které jsou zmatené náhlým úmrtím, a které se proto snaží zůstat v blízkosti svých zemřelých těl, pak se zdá, že s postupem váhají hlavně duše mladé, jež mají za sebou jen málo předcházejících životů.

Většina mých subjektů popisuje, že jakmile opustí tunel, vidí vše velmi nejasně. Myslím, že je to způsobené hustotou nejbližší astrální roviny, jež obklopuje Zemi a kte­rou teozofové nazývají kamaloka. Další případ popisuje toto prostředí z pohledu klienta s analytickými schopnost­mi. Duše tohoto klienta představuje významný pohled na formy, barvy a vibrace. Tyto podrobnější popisy podávají subjekty při hlubším proniknutí do duchovního světa, kdy si už zvykly na okolní prostředí.

Z knihy Michael Newton-cesty dusi