Objavila som knihu o duchovných príčinách ochorení a niektoré si z nich prečítala. Pretože aj ja som človek so svojimi chybami minulosti a prítomnosti a nesiem si v sebe svoje neresti, ktoré sa občas objavia ako choroba, uvedomila som si ,že príčinou našich ochorení sme naozaj my sami. To ako konáme, večne sa hneváme, nedokážeme prekúsnuť našu zlosť a spracovať svoje pocity a mnohé iné príčiny z minulých životov, ktoré sme nespracovali.

Nie som lekár, ale kedysi som bola sestrička a pracovala s deťmi. Keď vidím akým spôsobom sú ľudia liečený a nadávajú koľko peňazí musia do liekov investovať a sťažujú si ako ich lekári nevedia vyliečiť, je mi z toho ťažko. Nespasím všetkých ako mi raz niekto povedal, len týmto spôsobom by som chcela upozorniť, aby ste si uvedomili, čo stojí za vaším ochorením a len prácou na sebe a zahĺbením sa do svojho vnútra si môžete pomôcť. V knihe sú opísné jednotlivé ochorenia a ich duchovné príčiny, takže kto má záujem má v čom listovať.😉 Na stránku vložím len niektoré ochorenia a začnem mojou milovanou…..😳

Alergie a oslabená imunita

Imunita vyjadřuje schopnost těla ubránit se vetřelcům útočícím na lidský organismus.

Imunita neboli obranyschopnost je charakterizována uzavíráním se před něčím.

Mohlo by se zdát, že je prostým opakem lásky, která otevírá a dává. Není tomu tak.

Dobrá imunita doplňuje opravdovou lásku. Neboť láskou není jen bezmezné dávání, mnohdy tomu, kdo si toho neváží. Láska též umí říct v pravém okamžiku ne, naoko se obrnit nevšímavostí, ubránit se některým přáním a požadavkům druhých lidí.

Na přelomu tisíciletí nabylo slovo imunita většího významu. V souvislosti s nemocí AIDS začal člověk více než kdykoliv předtím myslet na obranu svého života. Bojí se zákeřného, pouhým okem neviditelného viru. Zavírá se do svých domovů. Svým životem přestává být tvorem vstřícným a společenským. Dosti sobecky si chrání vlastní zájmy, stahuje se nepřiměřeně do ulity a o své okolí i bližní se zajímá povrchně. A přitom k dobré imunitě stačí (duchovně) tak málo.

Nebránit se zbytečně nebo s přiměřenou obranou nezačít, až už je skoro pozdě.

Člověk se doposud nenaučil chránit si život svým správným jednáním. Kdo dává lásku, ten svým konáním přitahuje spíše ty, kteří mu za ni budou děkovat. Slova díků, dobré myšlenky vysílané člověkem samotným či k němu odjinud jsou tou nejlepší ochranou před čímkoliv. Není nepodstatné, s kým se stýkáme a přátelíme, jaké máme zájmy, co čteme, na co se rádi díváme v televizi. Denně můžeme svoji obranyschopnost posílit, aniž budeme užívat nějaké medikamenty.

Denně svoji imunitu oslabujeme zapojováním se do nevhodných debat, sledováním čistotu i lásku ducha zabíjejících pořadů v televizi, hledáním lidských bolestí na stránkách novin a časopisů. Zvykli jsme si mnoho vlastnit a málo myslet na svůj opravdu lidský růst.

Zkusme to chvíli naopak.

Ke spokojenému životu potřebujme málo, příliš od jiných neočekávejme, ale hodně všem dávejme.

Ducha člověka potkávají na šňůře jeho životů mnohé trpké prožitky.

Někdo kdysi žil v rodině, kde otec hrubě jednal s matkou i s ostatními. Jako dítě často plakal. Když se jeho duch opět narodí do obdobné situace, do podobné rodiny s třeba již ne tak vyhrocenými vztahy, většinou místo snahy pochopit a vyrovnat se s tímto faktem podlehne bolesti a probudí se v něm jeho dávná, jakoby zapomenutá nenávist k prožívanému.

Duch dítěte slábne a nemá jiné obrany, jak vylepšit manželství svých rodičů, nežli strhnout (nemocí) jejich pozornost na sebe. Oba rodiče se snaží pomoci milovanému dítěti, a obavy o jeho zdraví je opětovně stmelují. Z hlediska dítěte je strach a oživení dřívějších prožitků (nástup alergie) špatnou obrannou reakcí.

Na druhé straně se chybná imunitní (obranná) reakce, kterou alergie je, může obrátit v událost spíše pozitivní, jestliže dojde ke změně rodinné atmosféry, k citovějšímu spojení rodičů (nebo i prarodičů, je-li s nimi dítě častěji ve styku a citově na ně velmi vázáno). Všímejte si, jak se zhoršují anebo zlepšují stavy alergiků v souvislosti nejen s ročním obdobím a počasím, ale také v souvislosti s rodinnou pohodou.

Dítě (člověk) nemusí nic vidět, nemusí nic slyšet. Ono (on) cítí soulad anebo nesoulad, ve kterém žije.

Dalším (duševním) startovacím mechanismem alergií může být v podvědomí zasunutá vzpomínka na činnost, kterou jsme neradi vykonávali. Například alergie na prach může být připomínkou života ve vojenských leženích a zákopech. Může bolestí a omezováním zároveň pročišťovat ty, kteří sice nedobrovolně, ale přece jen, brali ve válkách druhým lidem život.

Na co vše jsme alergičtí?

Co nás sužuje? Nepříjemná atmosféra, v níž žijeme? Trápí nás rodinné hospodářství, o které se jednou budeme muset starat a k němuž přitom vůbec netíhneme? Ničí nás termíny a naplánované časové rozvrhy? Pláčeme, že nás rodiče nemají rádi jako našeho bratra či sestru? Alergičtí můžeme být na styl řízení našeho vedoucího v zaměstnání, na matku, která vše a všem podrobně organizuje, vyžaduje bezvadný pořádek a správné plnění zadaných úkolů, ač sama sebe a své jednání chvályhodně nezvládá.

Člověk vnitřně křičí: „Proč jenom mne tohle potkává, proč to musím snášet!”

Alergik ke svým současným tíživým pocitům přidává cosi nedobrého a nedořešeného z minulosti. Není-li tomu tak, projeví se vnitřní vzpoura nemocného diktátorskému jednání okolí jen přechodnou žaludeční neurózou, únavou a nespavostí- uchráněna bude pokožka a dýchací ústrojí (při jejich postižení je již vzdor k prožívanému výrazný a současně reakce chorého na vzniklé situace jsou nepřiměřené, lásce a pochopení chybujících vzdálené).

Správně zareagovat, zejména v kritických okamžicích a pod nepříjemným tlakem okolí, je umění, dar i výsledek dlouhých snah těch, kteří již ve Stvoření hodně pochopili.

Kdo z nás umí přijmout pravdu, názor druhého, aniž by svůj opačný názor neprojevoval navenek a ani jej nepotlačoval vevnitř, aby negativně nezareagoval ani ve své mysli?

Příliš se nebojme – jistá Boha bojnost je dobrá, neboť bez určitého tlaku se málokdo snaží změnit k lepšímu.

Naučme se úctě k lidem, být otevření, vstřícní a naše tělo bude mít vždycky dostatek energie. Naučme se přiměřeně bránit. Pozorujme, co, kolik a komu dáváme. Jak užitek ze zrn, jež jsme svými slovy a činy naseli, roste či je vzápětí ušlapán. Naučme se „bránit” vlivu těch, kteří nás nejen milují, ale i nadměrně využívají a ničí (aniž to chtějí a připouštějí si), avšak nikdy k nim nevysílejme zlobu a nenávist. Jedině pochopení a lásku dávejme a milosrdně přijímejme jejich nedostatky v jednání (jistě také nějaké máme). Vhodným jednáním vytvářejme spolehlivou ochranu svého těla i ducha, příkladným životem posilujme svoji imunitu a zabraňujme alergiím.

Naučme se opravdu žít.

Z knihy  Hrabica Miroslav Co nam telo ríka